Fotbaloví fanoušci z Jablonce nad Nisou při zápase vyvěsili transparent, který uráží muslimy. Severská postava se štítem opatřeným nápisem Europa kopancem vyhání vousatého vepře s turbanem na hlavě, kterému vypadává z kopýtka korán.
Věc má několik rovin. Někoho urážet není vždycky správné. Někdy ano, pokud si to dotyčný zaslouží. Urážet Hitlera nebo Islámský stát je samozřejmě správné a povinností slušného člověka je, aby urazil podobné nestvůry nejméně jednou denně, a to veřejně. S dotyčnými to nehne, ale jde o veřejnou atmosféru.
Pokud jde o další urážky, bývá to někdy na pováženou. Když na počestnou a mírumilovnou matku dětí v šátku bude ožralý výrostek v hypermarketu pokřikovat, že je teroristka a ať táhne pryč, je to hrubost, kterou civilizovaná společnost neodpouští a dotyčnému vymezí jeho hranice.
Pak je tu ale ještě šedá zóna, kde se kdekdo cítí uražen, a to jen proto, že někdo o jeho víře řekl, že není opravdová, nebo že její zásady jsou zvrácené. To je natolik subjektivní, že uražen se může cítit každý. Proto je takový problém si stěžovat na citovou újmu, protože třeba já, kdykoli vidím předsedu KSČM Filipa, mám taky citovou újmu a nikdy mi to nikdo neproplatí.
Co oni vědí o islámu
Urážet islám je stejně primitivní jako urážet něco jiného, o čem nic nevím. Fanoušci na fotbale sotva budou zkušenými religionisty. O islámu nevědí nic. Je pravděpodobné, že pokud něco uctívají, bude to nějaký jejich klub, což je ještě směšnější božstvo než jsou ta tradiční. Pokud jde o násilí, dopouštějí se ho tito lidé poměrně často.
Ale ať je to jakkoli, je potřeba poznamenat, že někteří lidé jsou příliš velké citlivky. Křesťané jsou na urážky zvyklí už dávno. Pokud jde o naše prostředí, mají to na talíři dnes a denně. Kdejaký ministrant aby chodil v předklonu, protože v 17. století údajně někoho mučil a vyháněl a zabavoval mu majetek. Řádová sestra aby se omlouvala za to, že se stará o nemocné, o které se nikdo jiný starat nechce. Dozví se, že to stejně dělá jen proto, aby se sama dostala do nebe. Takhle to ostatně napsal i jeden světově známý sociobiolog, že Matka Tereza byla vlastně sobec, protože věděla, že se dostane za své činy do nebe, takže na tom nebylo nic nezištného. Některé argumenty jsou takové, že na ně není co říct, ale ne proto, že by byly tak chytré.
V roce 1968 vyšel v Mladém světě článek, kde byla uveřejněna fotografie československých biskupů. Jeden ze čtenářů ji pan v dopise označil jako fotografii „senilních darmožroutů“. Že údajní darmožrouti byli v několika případech během svého života v nacistických i komunistických věznicích a pak se živili v dělnických profesích, pisateli moc nedošlo. On to totiž při svém neználkovství ani nevěděl.
Kdybychom se ale vrátili do současnosti, pokud jde o urážení, ČSSD na tom založila značnou část své kampaně, když na billboardech ukazovala hrabivou kněžskou ruku, jak se sápe po majetku. Tím sápáním se myslela ČSSD tzv. církevní restituce, kdy církev dostala zpátky asi tak třetinu majetku ukradeného komunistickým režimem. Sami socialisté se roky domáhali Lidového domu a jejich nárok byl přitom mnohem spornější než v případě církve.
Ale co se dá dělat. Chceme jen říct, že přitroublé urážení k nekultuře této země už dlouho patří a je celkem jedno, na koho se zaměří. Primitiv si vždycky nějaký objekt najde.
