Lidé jsou různí, a tak jsou schopni věřit všemu. V roce 1977 založila Yuko Chino v Tokiu víru s názvem Chino-Shoho. Nové náboženství využívalo aspekty buddhismu, křesťanství a víry New Age. Stoupenci Chino ji považovali za nového mesiáše po Buddhovi, Ježíši a Mojžíšovi. To by ještě nebylo tak zvláštní. Stoupenci nové víry ale vyznávali i pozoruhodné názory z oblasti vědy.
Pana-Wave se stala vědeckou odnoží skupiny Chino-Shoho a spojila náboženství a spiritualitu s politickým aktivismem. V polovině 80. let 20. století členové skupiny, kteří si říkali „vědecká frakce“ a varovali před škodlivostí elektromagnetických vln (které podle nich způsobují katastrofální ničení životního prostředí a klimatické změny), vybudovali laboratoř Pana-Wave v prefektuře Fukui; v oblasti, která podle nich byla elektromagnetickým znečištěním méně ohrožena. V polovině 90. let se členové začali oblékat pouze do bílého oblečení v domnění, že je to ochrání před škodlivými „skalárními elektromagnetickými vlnami“, o nichž tvrdili, že je proti nim používají komunisté, aby se pokusili zabít jejich vůdce.
V roce 1994 skupina vytvořila konvoj bílých dodávek, které cestovaly po japonském venkově a hledaly místa nejméně ohrožená škodlivým elektrickým proudem.
Poprvé na sebe upozornili v březnu 2003, kdy se pokusili (neúspěšně) odchytit Tama-chan, tuleně polárního, který se stal v Japonsku národní celebritou, protože se v předchozím roce objevil v řece Tama v Tokiu. Skupina věřila, že tuleně svedly na scestí elektromagnetické vlny, a tvrdila, že pokud se tuleň vrátí do arktických vod, bude nějakým způsobem odvrácen soudný den. V jednom areálu v prefektuře Jamanaši dokonce vybudovali dva bíle obložené bazény, v nichž měli tuleně držet, dokud nebude převezen do Arktidy.
V dubnu se skupina dostala na titulní stránky celostátních médií, když policie konvoji nařídila, aby se přesunul ze silnice v prefektuře Gifu, což příslušníci hnutí odmítli, a došlo k roztržce, o níž informovala celostátní média. Skupina Pana-Wave tvrdila, že blízké setkání s neobjevenou desátou planetou, které bylo předpovězeno na 15. května téhož roku, způsobí převrácení zemských pólů a katastrofální zemětřesení a tsunami, které zničí většinu lidstva, a že hledá bezpečné místo, kde by katastrofu přečkala.
Televizní záběry ukazovaly členy skupiny oblečené zcela v bílém, s bílými kuklami, chirurgickými maskami a bílými botami. Jejich vozidla byla vyzdobena vířivými vzory, které podle nich neutralizovaly neviditelné vlny, a dokonce i volant byl pokrytý bílou vrstvou. Bílou látkou byly potaženy i blízké stromy, keře a zábrany proti nárazu. Televizním štábům se příslušníci nejprve vyhýbali, protože se obávali, že televizní kamery vyzařují škodlivé vlny, ale později bylo novinářům dovoleno se přiblížit, pokud sebe a své vybavení zakryli bílou látkou.
Tento tábor nakonec rozehnaly tři stovky policistů, někteří v zásahové výstroji, kteří věřícím hrozili zatčením za bránění v provozu. Konvoj pokračoval v cestě a s přestávkami rozkládal tábor. Mnoho Japonců tato skupina, vyvolávající vzpomínky na Aum Šinrikjó, náboženskou teroristickou skupinu, která v roce 1995 provedla smrtící útok sarinovým plynem v tokijském metru, znervózňovala. Konvoj byl nadále odmítán v jedné vesnici za druhou. V období před údajným soudným dnem sledovala vysoce fotogenickou skupinu vozů putující po japonském venkově několik týdnů asi stovka policistů a televizních štábů, aby dohlédli na to, co věřící provádějí.
Dne 14. května, den před předpovězeným soudným dnem, provedla policie zátah na dvanáct míst spojených se skupinou pod záminkou drobných přestupků při registraci vozidel. Nebylo však nalezeno nic, co by naznačovalo, že představují nebezpečí pro společnost.
Když 15. května soudný den pominul a nedošlo k ničemu vážnějšímu než k menšímu zemětřesení v Tokiu, při němž se zranil jeden chlapec, který spadl z postele a zlomil si ruku, učinil jeden z členů, považovaný za druhého velitele skupiny, prohlášení, že se domnívají, že datum špatně vypočítali, a bylo stanoveno nové datum 22. května. Když však toto datum opět proběhlo bez incidentů, pozornost médií opadla a skupina upadla do zapomnění.
Dne 25. října 2006 Chino zemřela ve věku 72 let. Konec světa zatím nenastal a elektromagnetické vlny nerušeně řádí dál.
(Zdroj: nytimes.com, en.wikipedia.org)