„Pod povrch je těžké nahlédnout, protože některá data nejsou k dispozici nebo se nezveřejňují. Takže je třeba odhadovat situaci podle toho, co se děje v okolních zemích,“ píše na svém facebooku 29. ledna evoluční biolog Jaroslav Flegr. Pak popisuje, co nás v zimě ještě může čekat a jak by se v boji proti covidu mělo postupovat.

Se svolením profesora Flegra text přebíráme:

Teď se na první pohled zdá, že epidemie stagnuje. Reprodukční číslo viru je těsně pod jedničkou, takže jeden nakažený v průměru nakazí jednoho nenakaženého. Na začátku ledna vystoupaly počty umírajících za den někam ke 170, nyní poklesly ke 140, tedy vrátily se přibližně na hodnotu, na které byly před tím nesmyslným prosincovým rozvolněním.

Počty pacientů v nemocnicích klesají, ale bohužel neklesají kvůli tomu, že by do nemocnic přicházelo méně pacientů, ale hlavně kvůli tomu, že postupně umírají pacienti, co zaplnili nemocnice a následně jednotky intenzivní péče kvůli předvánočnímu rozvolnění. Neakutní péče v nemocnicích byla centrálně vypnuta a prevence se zastavila samozřejmě také.

Počet pacientů s covidem a počet pacientů umírajících na covid jsme po nástupu ministra Blatného snížili pomocí důmyslného triku – po 20 dnech od posledního pozitivního testu na covid už hospitalizované nepočítáme mezi covidové pacienty. Oni nám však dál zlovolně blokují jednotky intenzivní péče a následně přetěžují krematoria. V celkovém počtu nakažených na milion obyvatel jsme čtvrtí na světě, za Andorrou, Gibraltarem a Černou Horou, v počtu mrtvých na milion obyvatel až šestí (z opravdových zemí jsou zatím před námi už jen Belgie, Slovinsko a Británie, jinak vede Gibraltar a San Marino). Oproti minulým rokům loni zemřelo navíc 16–17 tisíc lidí (data za prosinec ještě nejsou úplná). Z nich skoro všichni zemřeli během té zbytečné podzimní vlny epidemie, tedy v říjnu, listopadu a prosinci.

Pod povrch je těžké nahlédnout, protože některá data nejsou k dispozici nebo se nezveřejňují. Takže je třeba odhadovat situaci podle toho, co se děje v okolních zemích. Zatím u nás zřejmě převládá původní kmen viru. Je téměř jisté, že má reprodukční číslo nižší než 1, takže i při současných teplotách a při současné intenzitě protiepidemických opatření se jeho šíření zastavilo a jeho výskyt v populaci se snižuje.

To je velké pozitivum – očekával bych, že v zimě nebudou stávající opatření dostačovat. Jenže venkovní teploty jsou zatím relativně vysoké, což nám může hrát do karet. Jak dlouho, to teprve uvidíme. Malér je, že se už u nás začínají šířit zimní mutace. Zatím sice víme jen o přítomnosti té britské, ale téměř jistě tu budou i ty další. Je jich tu naštěstí zatím málo, ale na rozdíl od té původní varianty je jejich reprodukční číslo vyšší než 1, takže se u nás exponenciálně množí. Tím, jak stoupá jejich zastoupení v populaci, bude stoupat i celkové reprodukční číslo covidu.

V podzimní vlně bylo skoro tři měsíce reprodukční číslo viru konstantní, takže se vývoj epidemie, třeba rychlost plnění nemocnic, dal snadno odhadnout – stačilo si vynést body na semilogaritmický papír a proložit přímkou. V této vlně se bude rozvoj epidemie odhadovat hůře. Reprodukční číslo viru totiž bude postupně stoupat, tak jak bude stoupat zastoupení zimních mutací v populaci. Máme snad výhodu v tom, že zimních mutací je více v okolních zemích, takže můžeme sledovat, jaký má dopad epidemie za našimi hranicemi.

Volby a Vánoce jsou daleko, takže vláda snad včas šlápne plnou silou na brzdu a zabrání úplně nejhoršímu. Jenže tohle šlápnutí bude naši ekonomiku zatraceně bolet – a tentokrát už nejen sektor služeb. Před přehlcením nemocnic by nás snad mohlo zachránit jen to, kdyby opravdové jaro začalo do poloviny února, a před dalšími 20–40 tisíci mrtvými jen to, kdyby se objevily nové účinné léky.

Co by měla vláda dělat?

Co by měla vláda dělat? Předat okamžitě řízení boje s epidemií (včetně trasování, masového testování, vakcinace, nákupu léků a dalších zdravotnických prostředků) z kompetence zjevně naprosto nekompetentního ministerstva zdravotnictví do kompetence nového orgánu vedeného nezávislým odborníkem, nejlépe naverbovaným v zahraničí. Tento orgán by měl rozprášit současné vedení hygieny a začít skutečně trasovat nakažené (přestat to jen neobratně předstírat), začít masivně testovat v podnicích a ve školách (aspoň dvakrát týdně PCR testy ze slin či z kořene jazyka – PCR testy jsou dnes ve skutečnosti levnější, a když se dělají ve velkém, tak i nesrovnatelně rychlejší než antigenní testy, a především, jejich negativní výsledek má cenu brát vážně dva dny, nikoli dvě hodiny, jako je tomu u antigenních testů, které, nechci radši vědět proč, tolik upřednostňuje ministerstvo zdravotnictví).

Vybudovat velkokapacitní testovací laboratoře v krajích, kam by se svážely vzorky od soukromých i nesoukromých subjektů a testovaly se zde bezplatně. Pokusit se sehnat další vakcíny – a to doslova za jakoukoli cenu, všechny vakcíny rozdělit spravedlivě krajům a dál ponechat očkování zcela v jejich kompetenci. Předtím by ovšem parlament měl ve stavu legislativní nouze schválit nový trestný čin – zpronevěra vakcíny, s trestní sazbou od 5 do 15 let.

Při té příležitosti by mohl schválit i zvýšení nemocenské pro covidové pacienty na 80 procent platu a jednorázový příspěvek 2000 korun pro každého pozitivně testovaného. Kdo z poslanců by pro to nezvedl ruku, ten by dostal po zásluze flákanec. Monitorovat vývoj a testování nových léků a léčebných postupů v zahraničí a snažit se ty nadějné co nejrychleji dostat do Česka. Organizovat a metodicky vést korektní testování potenciálně účinných léků – pro mne za mne, třeba včetně toho zatraceného isoprinosinu, ivermectinu, či dokonce CDS. Jsme v situaci, kdy by se mělo zkusit úplně všechno, a ne učeně disputovat, co by mohlo nebo nemohlo fungovat.

Začít konečně bojovat s dezinformacemi a přesvědčovat lidi o nutnosti a správnosti protiepidemických opatření – všechny televize by měly každodenně vysílat reklamní spoty i vzdělávací programy zaměřené na různé skupiny obyvatel. Sakra, jednou máme nouzový stav a ten tohle umožňuje nařídit i soukromým subjektům.

Určitě by se našlo i hodně dalšího, ale to by už bylo na jeden post moc dlouhé. Tak snad příště.