Jaroslav Foldyna má pocit, že by se ČSSD měla vrátit k rudé barvě a někdejšímu znaku. Pro deník Právo se nechal slyšet: „Dříve jsme mívali ve znaku ozubené kolo s klasy, protože jsme zastupovali rolníky a dělníky. Ale tak dlouho jsme se modernizovali v celé Evropě, že jsme od toho odešli, i od červené barvy. Zmodernizovali jsme se, dali jsme si růži a vypadáme jako svaz zahrádkářů Evropy.“ „Když už růže, tak by měla být červená, jako je to v Evropě. Doba oranžových růží, které vypadají napůl jako včela nebo svaz zahrádkářů Evropy, by měla skončit.“
Zatímco Sobotka chce modernizovat, Foldyna má pocit, že problém byl právě v tom, že se strana – nebo všechny soc. dem. strany? – moc modernizovala (y). On je to pro staromódní socialisty skutečně problém. Doba ozubených kol – stejně jako srpů a kladiv – skončila. Co naděláme, stejně jako skončili lampáři, pokud nefungují jako atrakce pro turisty, mizí i klasické třídy.
Všimli si toho dokonce i někteří lidé daleko na levici. Tak například Strana demokratického socialismu (slyšeli jste o ní někdo?) na svých stránkách píše, že se společnost dost mění, ale že to nevadí, protože Marx měl stejně pravdu: „Nejnovější jevy probíhající ve struktuře společnosti především ve vyspělých, ale postupně i řadě rozvojových zemí, tedy vůbec nelikvidují pravé marxistické pojetí dělnické třídy a její společenské úlohy. Likvidují pouze představu o podmíněnosti úlohy dělnické třídy existencí mas špinavých nekvalifikovaných fyzických pracovníků shromážděných ve velkých shlucích na jednom místě.“
Proletariát tedy dnes vypadá jinak. Autor pokračuje: „Daleko hůře, a to i mezi mnohými marxisty, se vstřebává představa postupné přeměny dělnické třídy v moderní útvary vysoce kvalifikovaného počítačového proletariátu a cognitariátu (vědecký proletariát) sbližující se s dalšími skupinami vykořisťovaných, ovládající nervy a cévy soudobé informační společnosti…“
Celkem si dovedu představit, že se někdo opravdu může cítit jako příslušník počítačového proletariátu nebo cognitariátu, především když se podívá na svou výplatní pásku. Jen je otázka, jestli by takovým lidem něco řekla rudá barva krve, nebo zda by se obdivovali ozubeným kolům.
Josef Škvorecký v jedné knize zmínil italského dělníka, jak v létě sedne do svého malého vozu a směřuje s rodinou k moři. Revoluční náboj se jaksi vytratil. Křísit nostalgii po dobách třídního boje může jen – no někdo jako Foldyna. Ten Foldyna, který u společnosti Československá plavba labsko-oderská jezdil za bývalého režimu do Hamburku a za nového stavu věcí byl studentem pravoslavné teologie v Prešově.
Proslul různými výroky, kde se netají svou náklonností k Vladimiru Putinovi. “Myslím si, že kdo jen trochu sleduje zahraniční politiku, nemůže s Putinem nesouhlasit.” Nebo: „Já jen odmítám tu hysterii s tím, jakým nepřítelem lidstva je Rusko. A já samozřejmě vnímám, že okamžitě budu nazván nějakým agentem nebo pátou kolonou, je mi to tragicky směšný.“ A ještě: „Nejen já mám slzy v očích, když si všichni nahlas zazpíváme hymnu a internacionálu.“
Ne, z této strany skutečně žádná „modernizace“ sociální demokracie nehrozí. Foldynův návrat k rudé by byl ovšem poslední hřebíček do stále ještě oranžové rakvičky. Proč nepřejde do KSČM?
To je záhada, když tak rád chodí na komunistické akce. Nebo má snad pocit, že komunistická Aurora půjde ke dnu ještě dřív než ČSSD? Měl by se zeptat Zemana, to je přece prognostik. I když není jasné, co kdy nějak přesvědčivě prognózoval.
