ČSSD šla dnes na svůj pohřeb. Měla sjezd, kde se rozhodovalo o jejím dalším směřování.

Buď ji mohl vést Jiří Zimola, který by stranu strhl hodně doleva, hodně zpátky k Miloši Zemanovi a hodně na stranu k Andreji Babišovi. Nebo Jan Hamáček, který by stranu vedl středo-levem a tak trochu chvíli s Babišem a chvíli i se Zemanem.
Vyhrál Jan Hamáček. Ale možná tuší, že mu stále bude na cestě zvonit umíráček.
Když nebude pískat, jak si Babiš a Zeman přejí, může skončit na popravišti.

Ostatně jako všichni před ním, kdo se postavili proti Zemanovi (či Babišovi).

Z těch největších kritiků Zemana připomeňme osudy tří expředsedů ČSSD a jednoho exlídra, kteří se dostali na černý seznam Miloše Zemana, protože pro něj v roce 2003 nehlasovali v prezidentské volbě v Poslanecké sněmovně.

– Stanislav Gross je po smrti.

– Bohuslav Sobotka je ve stadiu „klinické politické smrti“.

– Vladimír Špidla je „politická mrtvola“.

– A nedávný volební lídr Lubomír Zaorálek si už (samozřejmě v nadsázce) pomalu navlíká černé papírové boty…

Dokud bude Zeman žít, nebude to mít tato strana nikdy jednoduché.

Miloš Zeman kdysi stranu vyhrabal z rakve, oživil „mrtvolu“ a vynesl ji na světlo, ale po roce 2003 ztratil soudnost a stal se jejím ústředním a opětovným spoluhrobníkem. A i dnes ve svém projevu na sjezdu ČSSD nenechal nikoho na pochybách, že má v těle ještě dost žluči. A směle kopal další díry pro případné další politické rakve.

ČSSD je jednoduše na „smrtelné stezce“.

Dnes sice hrobníkovi na poslední chvíli utekla z lopaty. Ale cesta do kolumbární schránky je i tak stále nebezpečně blízká…

Je jen jediná cesta: odstřihnout se od hrobníka Zemana, trvat na vládě bez Babiše a provést opravdový restart sociální demokracie. Aspoň takový, jaký se daří kdysi neznámému a zatracovanému Petru Fialovi a jeho ODS.

Sociální demokraté by měli vědět, že exhumace je náročný proces. A že Zemanův popelník je vždy takový „malý cintorín“.

Jaroslav Kmenta