Prezident Miloš Zeman občas lže, někdy mluví sprostě a chová se jako hulvát. A jeho nejbližší spolupracovníci ho utvrzují v tom, že to dělá dobře.

Andrej Babiš lže, nadává a obviňuje. A ve společnosti vytváří náladu udavačství. A jeho zaměstnanci v ANO mu to schvalují a jen na vše kývou jako loutky.

Ze „slušňáka“ Bohuslava Sobotky se pak stává stejný pokrytec jako výše jmenovaní. Říká, jak mu jde o blaho země, přitom vzal do vlády Babiše a spolu s ním šikanuje živnostníky, zatímco sám moc dobře ví, že by se měl zaměřit na miliardáře, kteří podvádějí daleko více.

Není se pak co divit, že v této atmosféře obchází média drogový dealer, že nahrál hradního protokoláře Jindřicha Forejta, jak šňupe údajně drogy.

Je to bizarní kauza roku, která ukazuje, jak hluboko česká politika klesla.

Zeman se pak – namísto tvrdého odsouzení Forejta – tváří, jako kdyby se nic nestalo a dál pokrytecky tvrdí, že doufá, že se Forejt stane velvyslancem ve Vatikánu.

Na pomoc mu přispěchal Václav Klaus, který „odmítá osobní likvidaci člověka a jeho integrity a důstojnosti“. Pokrytecky ale zapomněl dodat, že Forejt se likviduje sám, pokud se stýká s drogovými dealery.

Vláda pak kolem problému tiše našlapuje a ministr vnitra Milan Chovanec pokrytecky vyzývá jen k tomu, aby se prošetřilo možné vydírání Forejta.

Ale pojďme k věci.

Některá média stála před lákavou nabídkou, zda mají koupit kompromitující video s Forejtem.

Moje odpověď je: nikoli.

Platit za informace se nemá. Navíc nemáte stoprocentní jistotu, za jakých okolností se video natáčelo. Nemáte kontrolu nad situací, nemůžete se za ni zaručit a nést pak za to zodpovědnost. Pokud video přesto pořídíte, kupujete „polotovar“, jehož obsah a vznik musíte bedlivě ověřit. A hlavně zjistit, jestli bylo nahrané dealerem jen tak, nebo na zakázku někoho úplně jiného.

Pokud jde o otázku, zda o Forejtově případu psát, pak moje odpověď zní naopak: jednoznačně ano.

To, že dealeři chtěli za video peníze, automaticky neznamená, že se média nemají případu věnovat.

Kauza má totiž dvě strany. A o obou by se mělo referovat.

Ten první úhel pohledu je o prohnilosti Hradu a možném bezpečnostním riziku v osobě Forejta a drog. A o jeho nezodpovědnosti, která podlamuje jeho mravní integritu a tím i celého Hradu.

Ten druhý úhel pohledu je o motivaci lidí, kteří video nahráli a prodali.

Pokud by měli „drogoví dealeři“ čisté úmysly a šlo by jim jako správným whistleblowerům (ač to zní v jejich případě jakkoli protichůdně) o morální princip, neměli Forejta sami vydírat a pak za video požadovat peníze od médií.

Nejde tedy o debatu, zda o „kauze Forejt“ psát, či nepsat. O tom žádná. Byl bych ten poslední, kdo by k něčemu takovému nabádal.

Jde o to, najít co nejčistší metodu novinářské práce, jak dojít ke stejnému výsledku. Tedy aby se na veřejnosti objevila zpráva o vážném problému Hradu a selhání vysokého státního úředníka. A přitom dodržet principy novinářského kodexu.

Server Hlídacípes.org se pokusil jít „zlatou střední cestou“. Video si koupil, zveřejnil jen některé fotky jako důkaz a přiznal, že za to zaplatil. Tahle cesta by byla do jisté míry obhajitelná, pokud by se čtenáři zároveň dozvěděli celou řadu dalších informací o motivaci lidí, kteří Forejta nahráli. A o dalším pozadí celého případu.

Kdo jsou ti drogoví dealeři? Jakou mají motivaci? Jakou mají minulost? Co je to přesně za prášek, který se na videu objevuje? Jak se k nim drogy dostávají? Jaké služby a komu je poskytují? Kdo jsou jejich další klienti?

Odpovědi by možná vedly k ještě k závažnějším informacím a k pochopení obludnosti celého případu.

Nebo:

Jak dlouho využíval Forejt jejich služeb? Kolik jim platil? Co jim ve slabých chvílích sděloval? Dostaly se od něj mimo Hrad nějaké tajné informace? Proč o tak flagrantním selhání Forejta nevěděly tajné služby, protidrogovka, nebo Národní bezpečnostní úřad?

Redakci Hlídacího psa bych za to, že to nakonec zveřejnili, nepranýřoval. Alespoň ne více, než samotného Forejta. Nejsou to žádní zločinci, mají dobré úmysly a vynikající články a projekty. Jen to v tomto případě nedotáhli do konce. Pátrací žurnalistika má svá pravidla. Jsou neúprosná a mnohdy jdou proti rychlosti a času.

Navíc je závažnější samotné selhání Forejta, než dilema, jestli bylo etické, že za video novináři nakonec zaplatili.

Teď, když je kauza už venku, bude pro novináře mnohem těžší dobrat se pravdy. Aktéři videa se stáhnou, budou se bát a zametat stopy. Forejt si dá pozor, čímž se ztrácí možnost si celou řadu dějů doověřit jinou novinářsky snesitelnější metodou…

Pokud se nyní bude státní zástupce zabývat tím, zda chtěl Forejta někdo vydírat, doufám, že ze všeho nejdřív nařídí vyšetření Forejta a zjistí, zda jsou v jeho vlasech stopy drog. To jen na okraj, aby bylo jasno, zda ten prášek na videu byl „cukr moučka“ (a tedy verze politiků o vydíraném neviňátku Forejtovi), nebo to byly skutečně drogy, a tedy verze o šňupajícím podřízeném Zemana, který se spřáhl s drogovými dealery.

Nicméně.

Tím vším chci říct, že jakkoli politika zhrubla a dosáhla na úplné dno, novináři by si měli zachovat chladnou hlavu. A dělat svou práci stejně, jako před tím, když tu byli jiní pokrytci.

Oni totiž jednou v politice skončí a odejdou. Ale novinářské řemeslo zůstane. A bude ho potřeba stejně jako za Klause, Zemana, Grosse, Paroubka, Topolánka, Nečase či Babiše.

Jestli budeme hrát hru „na hrubý pytel, hrubá záplata“, bude pro lidi daleko těžší a složitější se vyznat v tom, co je dobře a co špatně. Co je morální a co amorální. Co je zákonné a co je nelegální. O to víc, že si oligarchové bez skrupulí a charakteru kupují velká média, z nichž se tyto základní hodnoty novinářské práce postupně vytrácejí.