Když je tedy Andrej Babiš soudem uznaný agent Státní bezpečnosti (dnes o tom rozhodl soud na Slovensku), připomeňme si několik detailů z minulosti. Pocházejí z mé knihy Boss Babiš, která vyšla v říjnu 2017 ještě před parlamentními volbami.

Policejní intriky

Andrej Babiš si kromě vztahů s politiky budoval celá léta síť spolupracovníků v bezpečnostních složkách státu. Policejní a zpravodajský svět – to je druhý život Andreje Babiše.

Policejními intrikami byl Babišův život protkán už dávno. Policejní myšlení si v sobě utvářel dlouhá léta. Začalo to už za socialismu, kdy se jako pracovník zahraničního podniku Petrimex musel stýkat s důstojníky někdejší Státní bezpečnosti. Babiš tedy žil v policejním světě od svého mládí. Už tehdy si osvojil vzorec zpravodajského chování, v němž převládalo předávání informací, princip „něco za něco“, a občas nejspíš i nátlak.

Řídící důstojník Šuman

Od roku 1985 působil Babiš v Maroku. Z pověření socialistické republiky. Dělal tam obchodního delegáta státního podniku zahraničního obchodu PZO Petrimex.

V té době si začal asi nejvíce zvykat na vztahy s tajnými policisty a zároveň začal pronikat do detailů policejní práce. „Vůbec jsem netušil, jak StB funguje a jak může všechno vědět,“ připustil Babiš později.

Babiš se nikdy netajil tím, že byl v osmdesátých letech členem komunistické strany. Důvěrné vztahy se Státní bezpečností ale odmítal. Tvrdil, že tajné komunistické policii nedonášel. Dokumenty, které po skartacích zbyly v bratislavském Ústavu paměti národa (ÚPN), nicméně popisují jeho aktivní spolupráci. Z pozice „důvěrníka“, který nemusel o spolupráci vědět, se měl později stát „agent“ s krycím jménem Bureš. Vázací akt měl podepsat v listopadu 1982 v jedné z bratislavských vináren. Jeho řídícím důstojníkem měl být Július Šuman.

S StB měl styky i bratr „Miki“

Babiš věděl, že s režimem nějak vyjít musí, stejně jako s důstojníky StB. Ostatně, v jeho rodině nebyly kontakty s Bezpečností považovány za nic špatného. S StB se stýkal i jeho bratr Alexander, který pak na konci devadesátých let figuroval ve vedení mnoha slovenských firem svého úspěšnějšího a o sedm let staršího bratra.

Alexander Babiš měl krycí jméno Miki a StB ho vedla nejdřív jako kandidáta tajné spolupráce, pak jako agenta. Koncem osmdesátých let byl Babišův bratr zaměstnán v podniku zahraničního obchodu Omnia. Důstojníci ho nejdříve vytěžovali k problematice vývozu svářecí techniky a pak zejména kvůli jednomu „protisocialistickému“ zaměstnanci PZO Omnia s krycím jménem „Svářeč“ a také v případu jistého „Schlinga“.

„Miki při pohovoru ochotně poskytl StB zajímavé poznatky k objektům Svářeč a Schling a i k dalším vízovým cizincům, kteří se s objektem Svářeč scházeli,“ stojí v dokumentech StB.

„Z doposud uskutečněných styků je vidět, že Miki má dobrý vztah k našemu socialistickému zřízení a také má dobrý vztah k orgánům federálního ministerstva vnitra,“ napsal v listopadu 1989 kapitán StB Miroslav Murín.

Vzor chování po otci

Na otce Štefana Babiše (ročník 1922) založila StB spis pod názvem Štefan a vedla ho jako prověřovanou osobu. Státní bezpečnost totiž v roce 1979 prošetřovala podezření problematického prodeje licence na výrobu kyseliny citronové do Rakouska a Itálie. Štefan Babiš byl v té době ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě. A podle archivních dokumentů byl zodpovědný za nevýhodné kontrakty.

Podle dochovaných materiálů StB udržoval Štefan Babiš nadstandardní vztahy s generálním ředitelem Polytechny Ladislavem Ballou, který mu vycházel všemožně vstříc.

„Mezi vedoucími pracovníky Polytechny se hovořilo o tom, že Ing. Štefan Babiš ví něco na Ing. Ballu,“ stojí v záznamech StB.

A na jiném místě důstojníci uvedli, že v jednom případě Štefan Babiš svého šéfa ochránil před vážnými problémy, čímž si ho získal na svou stranu. „Babiš využil svých známostí ve vládě a na ÚV KSS a Ing. Ballu podržel,“ stojí ve spisech po bývalé Státní bezpečnosti.

Je to sice drobnost, ale tato historka naznačuje, že Babišův otec už tehdy nejspíš velmi dobře věděl, jak se pracuje s informacemi.

Vzorec chování Andreje Babiše může být tedy v tomto ohledu podobný.

Prý to bylo „inak“

Podle Babiše existuje mnoho dezinformací, že byl agentem StB. „Státní bezpečnost taková, kterou znám já a kterou znají všichni, kteří pracovali v podnicích zahraničního obchodu, hlídala ekonomické zájmy Československa. V PZO fungovala přesná pravidla: Každý styk s cizincem bylo nutno hlásit a sepsat zápis. Stejné to bylo se zahraničními služebními cestami. Do podniku chodil oficiální pracovník StB a kolem něj fungovalo množství jiných, kteří byli utajeni,“ sdělil Babiš.

Příslušníci StB podle něj pracovali hlavně systémem pozvání na kafe a zjišťování informací, jestli náhodou někdo nebere provize od dodavatelů. „Fungovali úplně stejně jako dnešní tajná služba BIS. Ekonomická StB byla jiná než ta, která perzekvovala lidi, nedovolila jim cestovat nebo studovat,“ řekl Babiš.

Poprvé podle svých slov „zjistil“, že existuje i jiná StB, v roce 1980. „Tehdy mi můj šéf zavolal a řekl, že mě budou volat nějací policisté z Februárky (sídlo bratislavské centrály StB) a něco chtějí ohledně syrských fosfátů. Bylo mi asi 26 let, když mě předvolali, a protože jsem věděl, že se jedná o problém dovozu syrských fosfátů, pečlivě jsem si připravil analýzu, proč tyto fosfáty nedovážíme. Byly nekvalitní a v našich chemičkách nepoužitelné. V úvodu rozhovoru mi příslušný pracovník StB oznámil, že ví o emigrantech, které máme v rodině, což mě šokovalo. Vůbec jsem netušil, jak neekonomická StB funguje a jak může všechno vědět. Kromě analýzy a důvodů, proč syrské fosfáty nevozíme, padaly otázky týkající se mého šéfa, jeho soukromí a dalších věcí, což jsem mému šéfovi samozřejmě řekl,“ zjednodušil svůj vztah s StB.

„Jeho vztah k StB je dobrý“

Babiš nikdy nezpochybňoval, že se s příslušníky StB scházel. Oni se ho občas na něco zeptali, on jim na něco odpověděl. Jako obchoďák působící v cizině musel. Jinak by to ani nešlo. Kdyby se vzpěčoval a odmítl se s nimi vídat, mohl to v Maroku rovnou zabalit.

Babiš tedy kooperoval s komunistickým režimem a také s StB, aby mohl pracovat v zahraničí a vydělávat peníze. To všechno kvůli kariéře.

S příslušníky StB se podle dochovaných svazků setkal celkem sedmnáctkrát. Měl krycí jméno Bureš a figuroval ještě ve dvou dalších svazcích StB: ve spisu Oko, kde byl Bureš dvakrát zmíněn jako autor hlášení určených pro StB, a také ve spisu Voják, v němž vystupoval jako opakovaný návštěvník konspiračního bytu tajné komunistické policie.

„Jeho vztah k orgánům SNB je dobrý,“ vyhodnotil pak styky s Babišem v roce 1982 v jednom z dochovaných svazků nadporučík Július Šuman.

KGB je vedla metodicky

Státní bezpečnost byla politická policie, která byla pod kontrolou komunistické strany. Metodicky ji vedla sovětská tajná služba KGB. Sloužila k potírání odpůrců režimu a k jeho obraně.

V komunistické Státní bezpečnosti pracovalo v roce 1989 asi 14 tisíc důstojníků. Po revoluci v letech 1989 až 1990 jich velká část odešla podnikat – a v byznysu jsou aktivní dodnes. I když v žádném případě netvoří většinu ekonomiky, někteří mají stále značný vliv na velké firmy, politiku i veřejný život. Udržují vzájemně kontakty a vztahy s ruskými protějšky.

Materiály od Bureše

Jak vidno z archivních materiálů po bývalé StB, heslo pro kontakt s Andrejem Babišem bylo nadčasové. Když by se s ním estébák setkal, měl nejdříve říct: “Nesu vám materiály od pana Bureše.” Jako kdyby dopředu tušili, že tajné materiály budou jednou jeho devizou. Jak v byznyse, tak i v politice.

Svět byznysmena Babiše je vlastně jedním pozoruhodným mikrosvětem tajných agentů a policajtů, bez něhož by Babiš nebyl tam, kde je.

Jaroslav Kmenta