Twitterový účet Julius Šuman, který už po několikáté přišel s výbušnou informací o Andreji Babišovi, rozděluje mediální scénu. Jedna část médií ho nebere. A tvrdí, že je to anonym, kterému nelze věřit. Druhá část médií ho má ráda. A tvrdí, že anonym přináší skvělé informace.

Ti druzí se diví prvním, že zjištění Šumana hned nezveřejňují. Ti první se pohoršují nad tím, když ti druzí Šumanovy kauzy rychle přebírají a zveřejňují je.

Šuman budí vášně

Na sociálních sítích se pak situace vyostřila, když o víkendu šéfredaktor serveru Echo 24 Dalibor Balšínek označil ty první za stará média, která mají líné a mladé redaktory, kteří nejsou schopni ověřovat relevantnost Šumanových zpráv.

S kritikou těch druhých pak přišel novinář Jaroslav Spurný z týdeníku Respekt, který v pondělí v rozhovoru se stanicí DVTV (Martin Veselovský) označil twitterový účet Julius Šuman za značně nevěrohodný, takže pouhé přebírání jeho zpráv je nezodpovědné.

Tak, a teď kdo má pravdu? Řekl bych, že všichni a nikdo. Každý má totiž svůj kus pravdy.

Plus Šumana

Twitterový účet Julius Šuman je bezvadný zdroj informací. Zatím přinesl velmi cenné informace, které navíc ve většině případech seděly jako prdel na hrnci. Omlouvám se za ten výraz, ale nic lepšího mě ve chvíli, když si vzpomenu na nahrávky Babiše s novinářem Mafry, nenapadá.

Minus Šumana

Zatím pořád nevíme, kdo je anonymní Julius Šuman. Ano, to je problém, který nelze obejít. Není totiž vyloučeno, že za ním mohou stát dlouhé prsty zpravodajské služby ÚZSI. Taky není vyloučeno, že za nitky tahají lidé blízcí opoziční ODS nebo příznivci ČSSD či nadšení voliči TOP 09. Je také možné, že Julia Šumana stvořili mocní podnikatelé a tvrdí odpůrci Babiše spojení pod deštníkem bývalých pražských kmotrů či někdejšího bosse elektrárenské společnosti ČEZ. (Tohle všechno je ve hře – když si bedlivě zanalyzujete celou situaci.)

Otázka

Ale co když je za Šumanem jen obyčejný aktivista, který se dostal k zajímavým nahrávkám a dokumentům a jen dělá poměrně odvážně, na své triko a riskantně prospěšnou práci?

Podstata

Pro pochopení celého případu je jistě dobré znát autora nahrávek a dokumentů a hlavně jeho motivaci, proč to celé dělal. To bezesporu. Kdo je Julius Šuman, který nahrávky a dokumenty umístil na sociální sítě, je druhá věc.

Pokud je Šuman jen „dobrá duše“, která se k nahrávkám a dokumentům nějak dostala (a on sám je tedy nepořizoval a nevyráběl), zasluhoval by si šetrnější zacházení. Pokud by neměl žádné jiné postranní úmysly a pokud to nedělal na zakázku konkurence a za peníze a pokud chtěl svým jednáním jen ventilovat skandální jednání miliardáře a politika Babiše, pak by si – za jistých okolností – zasloužil i jistou ochranu jako takzvaný whistleblower, tedy člověk, který v dobré víře a ve veřejném zájmu upozorní na nepravost – v tomto případě – v nejvyšších patrech politiky.

Pokud by se prokázalo, že Julius Šuman to dělá za peníze, navíc na zakázku nějakých „temných sil“, takovou ochranu si samozřejmě nezaslouží.

Dobrá snaha

Chápu tedy snažení některých novinářů, kteří chtějí vědět, kdo je Šuman. Taky mě to zajímá a taky to zkoumám ze všech úhlů. Ale své závěry zveřejním, až budu mít jasno. Trochu mě děsí, že kolega Jaroslav Spurný, jehož si jinak velmi vážím, avizuje, že v pondělí (týden před volbami) zveřejní, k čemu dospěl, ačkoli jasno v tom zjevně nemá ještě ani on sám.

Z dobré a bohulibé snahy – zjistit, kdo je Šuman – se tak může stát jen další neprůkazný příspěvek do předvolební kampaně. Příspěvek, který ještě více udělá lidem v hlavách krátce před volbami bramboračku a který udělá radost zejména Andreji Babišovi či jeho „neporadci“ Karlu Randákovi.

Pokud ovšem Jarda Spurný přinese neprůstřelné důkazy, kdo je Šuman, a ozřejmí onu základní otázku, zda je to grázl nebo ten hodný, dopředu se mu omlouvám. A naopak se na takový článek budu těšit. V takovém případě je samozřejmě úplně jedno, kdy to Respekt zveřejní, jestli týden či dva před volbami. Pokud to bude ložené a jasné, bude to služba veřejnosti.

Je to těžké

Jak se tedy chovat k Šumanovi, když ho neznáme a nevíme, jaká je jeho motivace? Řekl bych, že jako obvykle, když do redakce přijde anonym nebo „tajný zdroj“. Posoudí se relevantnost informací, průkaznost dokumentů a jeho motivace.

Ano, je to těžké. Šuman to zveřejní na Twitteru a jinak nekomunikuje. Schází nám tedy partner pro debatu a případné vyjasnění motivace.

Chápu, že je pak pro média velmi těžké, aby si během několika hodin ověřila relevantnost toho, co Julius Šuman vypustí do éteru. Opravdu neexistuje jednoduchý klíč a postup, jak to udělat.

Slabost médií

Jenže tohle všechno směřuje k jiné podstatě. Kauza Šuman není v tomto směru kauzou Šumana. Je kauzou novinařiny jako takové.

Ta kritická debata, která se kolem toho teď v mediálních kruzích vyrojila, ukazuje na docela jiný problém. Na neexistenci kvalitní investigativní žurnalistiky v celé řadě médií. Ta je – přiznejme si – tristní. Mnohé redakce ji nepěstují vůbec, jiné si na to jen hrají, řada z nich projevuje jistou snahu, ale je to jen občasné snažení nebo to klouže po povrchu.

Osobní poznámka

Aby bylo jasno: já sám už plnokrevný investigativní novinář nejsem. Poté, co Babiš koupil Mafru, jsem odešel. Sice jsem tím získal naprostou svobodu, ale ztratil jsem vliv – tedy velké médium, kde by se tahle náročná práce dala dělat. Založili jsme sice Reportér magazín (tedy přesněji můj šéf Robert Čásenský), ale jeho dosah je zatím nesrovnatelně menší oproti tradičním mediálním koncernům. Nicméně Reportér má budoucnost – stejně jako řada dalších malých projektů, které teď vznikly.

Kritika v prvé řadě

Myslím, že svobodná a nezávislá investigativní žurnalistika se má pěstovat všude – zejména ve velkých mediálních domech. A musí být vidět téměř na každém kroku, nejen v jednom dobrém a velkém textu jednou za měsíc. Jejich práce musí být vidět hlavně ve zpravodajství. Kritický přístup k politikům je podle mého názoru tím nejdůležitějším posláním novináře. Ať je investigativní v pravém slova smyslu, nebo ne.

Umět se ponořit do prostředí

Kauza dotačního podvodu Čapí hnízdo nebo obecně aféry kolem Andreje Babiše jsou velké kauzy. A pokud chce jakákoli redakce v takových velkých kauzách umět chodit, rozumět jejich vzniku a souvislostem, musí na ně vyčlenit minimálně dva novináře, aby se do komplikovaného a neprodyšného prostředí „potopili“ a zjistili, co se dá. S trochou štěstí pak budou schopni držet prst na tepu doby. Jedině tak je redakce schopná se opřít ve své práci i o víc než jen o twitterový účet Skupiny Šuman, nebo naopak jen o oficiální komuniké předsedy ANO.

Vím. Je to časově náročné a pro redakce ekonomicky ztrátové. Jenže pokud média chtějí seriózně a zodpovědně popsat, co se ve společnosti děje, měla by si vyšetřovací žurnalistiku osvojit. Zejména v době, kdy do politiky vstupují miliardáři, kteří mají peníze a dostatek sil a lidí na to, aby za sebou zametali stopy a vytvářeli falešné stopy svých kauz.

Jinými slovy: redakce potřebují mít ve svých řadách novináře, kteří jsou schopni takové informace nasbírat a ověřit. Nejde o to vědět úplně všechno. To ani nejde. Není to v lidských silách. Jde ale o to být dobře připraven na velké případy, které hýbou společností.

Věcná analýza

V médiích je pak až často vidět propastný rozdíl v informovanosti. Ti druzí přinášejí senzační, ale mnohdy těžko obhajitelné informace. Nikoli proto, že by nebyly pravdivé, ale proto, že nepocházejí z důvěryhodného zdroje. (Jak jsem již jednou říkal, Šuman má zatím jednu výhodu a přednost: má opravdu kvalitní informace.) Ti první pak zareagují, až když šéf ANO Babiš prohlásí, že bude žalovat Šumana. Je to pro ně nejjednodušší způsob, jak dostat dané téma do svého zpravodajství. (Ale ruku na srdce: je to ten jediný a správný postup?)

Umím si představit, že chytrá a informovaná zpravodajská redakce dokáže v takovém případě – když vyleze na Šumanovi něco důležitého a na první pohled průkazného (třeba audionahrávky) – napsat alespoň solidní a věcnou analýzu.

Tedy něco na tento způsob:

Šuman vydal toto. Babiš k tomu tvrdí toto. Už dříve na problém upozornil novinář Miroslav Motejlek… A podle našich zdrojů z policie si podobné informace z banky vyžádal vyšetřovatel… Atd. Atd.

Tedy: Věcná analýza, která se od Šumana jen odpichuje.

Neházím do jednoho pytle

Nemám rád paušalizující rozdělení médií na stará a nová. Beru ho jen jako trefnou zkratku pro krátké vyjádření na omezeném prostoru na Twitteru. Jinak to je samozřejmě složitější. I v těch tradičních médiích jsou skvělí novináři. Stejně tak neplatí, že by všichni „mladí novinář“ byli neschopní. Řada z nich je skvělá a já je rád čtu a sleduji.

Problém je Babiš

Problém je tedy zcela někde jinde. Myslím, že Andrej Babiš (a spolu s ním i několik dalších miliardářů) tím, že vstoupili do médií, hodili do mediálního prostoru granát. Nejenže tím zničili dobrou žurnalistiku a opravdovou službu veřejnosti. Oni zcela rozvrátili mediální prostředí. Kráter „po granátu“ pak vytváří zbytečné příkopy mezi redakcemi a samotnými novináři.

Chci říct, že Šuman je jen dílčí problém novinařiny. Se Šumany se budeme muset vyrovnat – stejně jako se vyrovnávali s podobnými Šumany novináři na Západě.

Cesta je jediná: mít kvalitní zpravodajství a vychovávat si v redakci špičkové vyšetřovací žurnalisty. Jedině tak budou novináři schopni splnit své poslání: kvalitně a v souvislostech informovat veřejnost a hlídat politiky.

(A pak to chce taky chuť a odvahu jít do velkých střetů. A nebát se připosranosti svých majitelů či bázlivosti inzerentů. Ale to je už úplně jiné téma…)

Jaroslav Kmenta