Když Miloš Zeman nepřišel v dubnu 2015 na pohřeb svého bývalého přítele z ČSSD a expremiéra Stanislava Grosse, dalo se to tak trochu čekat. Gross patřil k lidem, kteří Zemana „bodli do zad“, když pro něj v roce 2003 (společně s několika dalšími sociálními demokraty) nehlasovali v prezidentské volbě v poslanecké sněmovně. Tímto tahem (podrazem) tehdy umožnili zvolení Václava Klause a vynutili si odchod Zemana na Vysočinu.

Když ale dnes nepřišel Zeman ani na pohřeb svého bývalého letitého kamaráda a spolupracovníka Miroslava Šloufa, dá se mluvit minimálně o zvláštním chování prezidenta. Pro mě samotného to bylo překvapení. Přestože Zeman prostřednictvím svého mluvčího už před týdnem avizoval, že na poslední rozloučení se zesnulým lobbistou nepřijde a že pošle jen květinu, čekal jsem do dnešního pohřbu, zda si to nakonec Zeman nerozmyslí.
Nerozmyslel. Do strašnického krematoria v Praze dnes skutečně nedorazil.

Zeman tím neprokázal zdánlivou zásadovost, natož falešnou čestnost (jako že si nebude špinit ruce s kontroverzní postavou české politické scény). Jsem přesvědčen, že Zeman tím dokázal, že je slaboch a zbabělec.

Neuctít památku člověka, který mu pomáhal vyhrát všechny podstatné politické bitvy v letech 1993 až 2013, je projev malosti a zapšklosti. Je to něco, co naprosto přesně definuje jeho současný stav mysli. Ta je zalita žlučí. Od roku 2013, kdy se vrátil do vysoké politiky a stal se poprvé prezidentem, se mstí každému, kdo ho zklamal, podrazil či jakkoli kritizuje.

Se Šloufem se lidsky rozešel krátce po lednových volbách 2013. Stalo se to poté, co na vlastní uši Zeman slyšel na předvolební debatě MF DNES autentický záznam odposlechu kmotra Františka Mrázka. Na audiozáznamu jsme mu tehdy pustili, jak Mrázek důvěrně debatuje se Šloufem. Koncem devadesátých let se oba domlouvali na tajných machinacích souvisejících s privatizací bank a se zakázkou, na které Mrázek participoval.

Zeman to nikdy veřejně nepřiznal, ale tohle byl podle důvěrných informací z blízkého okolí Zemana zlom v jejich vztahu. Zeman totiž do té doby stále nevěřil, že by Šlouf, jako jeho pravá ruka, byl něčeho takového schopen. (Z odposlechů policejního spisu Krakatice vyplynuly i další časté a hlubší kontakty Šloufa a Mrázka. Šlouf v roce 2008 přiznal, že Mrázka přijímal dokonce i na Úřadu vlády v době kdy, byl premiérem právě Zeman.)

Nechme stranou, že situaci v roce 2013 využily dva klony Miroslava Šloufa – Martin Nejedlý a Vratislav Mynář, kteří si od té doby prezidenta zprivatizovali pro své zájmy. Důležité nyní je, proč Zeman neumí vyjádřit elementární lidské city a slušnost a podat ruku rodině, která se na dvacet let stala i jeho rodinou.

Zeman by si účastí na pohřbu mohl vysloužit leda krátkou kritiku (maximálně dvoudenní), která by z médií hned vyprchala. Jen by se zopakovalo, jak to spolu oba dříve pekli. Ale – proboha – je po volbách. Zemana přece už nic takového nemůže ohrozit.
Buď nám Zeman něco tají a mezi oběma muži se stalo ještě něco daleko závažnějšího, a proto se se Šloufem definitivně rozešel, nebo jde z jeho strany jen o projevy povýšenosti, nulové sociální inteligence a nesnášenlivosti.

Na pohřbu se dnes ukázali zejména politici ČSSD. Uklonit se Šloufovi přišli exministři Zemanovy vlády Jan Kavan či Jaroslav Bašta. Dorazili také vlivní sociální demokraté Jaroslav Foldyna a Karel Šplíchal. I „kakaový“ Michal Kraus dorazil. A kytku přinesli také Zemanův poradce Martin Nejedlý spolu s lobbistou Tomášem Hrdličkou.

Se Šloufem se dnes rozloučil i Jan Kočka, syn provozovatele pouťových atrakcí Václava Kočky. Na fotkách z pohřbu jsem zaregistroval i dva někdejší blízké spolupracovníky zavražděného bosse Františka Mrázka – podnikatele Vok Wipperna a Čeňka Absolona.
Ti všichni projevili větší kus odvahy a elementární lidskosti než prezident Miloš Zeman.

Komu jít na pohřeb je samozřejmě Zemanova svobodná volba. A může nám to být v podstatě jedno. Jeho vztah se Šloufem byl ale natolik známý, intenzivní a veřejný, že bych očekával alespoň krátké vysvětlení, proč se prezident nejde osobně se svým dlouholetým přítelem a poradcem důstojně rozloučit.

Miloš Zeman se chová tak, že mu není rozumět. A to je vlastně to nejděsivější poznání. Když není schopen vysvětlit takovou drobnost, jak může očekávat, že ho lidé pochopí v daleko závažnějších státnických činech a krocích?

Jaroslav Kmenta