Adolf Hitler stále doufal, že nevalnou válečnou situaci mu pomohou zvrátit zázračné zbraně. Nakonec šlo především o střely V-1 a V-2, proudová a raketová letadla. Mnohem méně je jasné, jak daleko se dostaly pokusy vyvinout jiné typy zbraní, třeba pokusy vytvořit předchůdce dnešních laserových děl.
V této souvislosti se mluví o „kanonech silového paprsku“ (KSK). Jak to s nimi ale bylo v praxi, se dost obtížně zjišťuje. Už proto, že tématu se chytla řada autorů, kteří by se uplatnili spíše jako tvůrci sci-fi nebo románů žánru alternativní historie.
„Podíváme-li se na tuto technologii s dnešníma očima, musíme se zeptat, kam by se všechno takové vybavení mělo nakonec umístit. Laserové zbraně vyžadují hodně energie a ve své současné podobě (asi o šedesát pět let později) jsou stále tak velké a objemné, že jsou (zatím) vojensky zbytečné, i když již za laboratorních podmínek mohou proniknout silným pancéřováním. Nevýhodou těchto zbraní je, že jsou závislé na počasí,“ píše ve svém článku na webu Efodon.de Gernot L. Geise. To znamená, že je lze použít pouze za jasných povětrnostních podmínek. Dokonce i pouhá mlha drasticky snižuje účinek, protože laserový paprsek, což je v podstatě světelný paprsek, se ve vodních kapičkách se rozptýlí. Na místo určení pak dorazí pouze neškodná část emitovaného záření.
To všechno může být pravda, ale Gernot L. Geise je autorem i dalších knih. Kromě tajných zbraní píše také o tom, jak lidstvo pochází z Marsu, že Apollo nepřistálo na Měsíci, a odhalil techniku staveb pyramid, které byly také, jak tvrdí, kdysi ponořeny za světové potopy pod vodou.
Můžeme se pro jistotu podívat k jiným autorům. Ve své knize Geheimtechnologien I píše Karl-Heinz Zunneck, že se na takových zbraních pracovalo v Durynsku. Také ve Škodových závodech se podle něj údajně vyvíjely laserové zbraňové systémy, které měly být připraveny k použití krátce před koncem války. O jejich dalším výskytu ale není nic známo. Karl-Heinz Zunneck je ale autor, o jehož serióznosti recenzenti pochybují. Například pokud jde o způsob práce s citováním pramenů v jeho knize o rituálech svobodných zednářů.
I autor pochybné serióznosti může mít pravdu v tom, že se často zaměňují různé pojmy, což je matoucí. Je například možné, že po válce lidé kvůli špatné informovanosti zaměnili různé technologie. Mytický Kraftstrahlkanon mohl být elektromagnetickým zařízením, „elektrickým dělem“, na kterém se opravdu pracovalo, ale byl podle všeho postaven jen v několika exemplářích. Jedná se o zbraň, ve které je projektil urychlován pomocí elektromagnetického pole. Je to princip, který využívá třeba německý železniční systém Maglev u vlaku Transrapid. Tomu by také nasvědčovala extra dlouhá hlaveň.
O paprskových zbraních (také o „paprscích smrti“) se hovořilo zejména krátce před koncem války. Kromě několika očitých svědků však nejsou k dispozici žádné další podrobnosti. Není jasné, která zařízení to byla, ani to, jak vypadala, a už vůbec jejich typové označení.
V knize Gerulfa von Schwarzenbecka Verschwörung Jonastal je citováno svědectví jednoho poručíka: „Při čtyřech zkušebních letech jsme je směli fotografovat z výšky 2000 metrů. Viděli jsme, jaký účinek paprsková zbraň měla. Z letadla jsme viděli vypuštěný paprsek a přesnost, s jakou byl terč zasažen a zničen. V Bittstädtu byla paprsková zbraň testována i na krávách. Po výstřelu a zásahu krav se krátce objevilo jasné, zářící světlo a pak krávy zmizely. Několikrát jsme obletěli tato místa. Ze zvířat nezbylo nic, byl tam jen ohnivý flek.“
V tom je právě ten problém. Dnes už nemáme ani ten ohnivý flek, vlastně nic, o co bychom se mohli opřít. Pokud to tedy není ukryto v nějakých tajných archivech. To je ovšem argument, který lze použít vždy, protože když je něco tajné, tak se o tom neví. Existence takové věci by se prokázat dala, neexistence ale nikoli. Proto je tady pořád velký prostor ke spekulacím a fantaziím. Přitom by stačilo, kdybychom našli aspoň část nějakého laserového děla nebo nacistického létajícího talíře. Dokud jsme odkázáni na údajná svědectví pamětníků a nedůvěryhodné fotografie, daleko v bádání nepostoupíme.
