Když v roce 1991 vznikla Visegrádská skupina, byl to projev středoevropského entuziasmu, reprezentovaného například Václavem Havlem, po rozvalu sovětsko-ruského impéria. Hlavním účelem byla koordinace vstupu Maďarska, Polska a Československa (později Česka a Slovenska) do západních struktur – do NATO a EU. Stanovené úkoly byly počátkem nového tisíciletí naplněny, a tak Visegrád čili V4 začal hledat svůj nový a prohloubený smysl.

Ačkoliv se skupina V4 tvářila, že reprezentuje střední Evropu a artikuluje v EU a NATO její zájmy, nikdy nešlo o víc než přátelskou konzultační platformu především s kulturně-politickým programem. V4 nefungovala jako výrazně iniciativní zahraničněpolitický aktér. Zejména pro Polsko s jeho sebevědomím regionální velmoci to byl vždy jen jeden z mnoha nástrojů, jak prosazovat své národní zájmy. Jako skutečné partnery vnímalo Spojené státy, Německo a Francii, takže jeho připravenost pragmaticky opustit neformální dohody s Českem, Maďarskem a Slovenskem byla značná. Vlastně to můžeme považovat za doklad komplexnosti polské diplomacie, která se tradičně projevuje jako dobře připravený hráč.

Odlišná byla pozice tří menších zemí V4. Slovensko neustále v nějaké formě dobíhalo své partnery, zatímco Česko spíše reagovalo na aktuální výzvy, aniž by se zajímalo o širší kontext, nebo přicházelo s vlastními projekty. Jakýmsi volným radikálem bylo naopak Maďarsko, tehdy se ještě vyznačující politickým i ekonomickým liberalismem a touhou co nejrychleji se vrátit do svého civilizačního domova, na Západ.

Orbán jede za Putinem

Architektura V4 se začala významně proměňovat koncem první dekády ­21. sto­letí, přičemž nové trendy sem vnášelo i Česko, jehož prezidentem se stal Václav Klaus. Ten jako premiér veřejně pohrdal Visegrádem, aby se najednou transformoval v jeho podporovatele. Symbolickým předělem byl už rok 2007, kdy od ruského prezidenta Putina obdržel Puškinovu medaili. Ještě v roce 2008 se sice formálně zasazoval o radar v Brdech, který měl být součástí infrastruktury NATO, ale ve stejném roce, v reakci na invazi Ruska do Gruzie rozjel podivnou proruskou show, v níž z války obviňoval Gruzínce. To Orbán, který byl tehdy v opozici,…