Prezident Miloš Zeman si v úterý večer zlomil ruku a musel podstoupit operaci. Zhruba hodinu a půl trvající zákrok proběhl v úplné narkóze. A i když hradní kancelář tvrdí, že se Zeman cítí velmi dobře a je plný humoru, opět se po nedlouhé době objevují otazníky nad zdravotní způsobilostí našeho nejvyššího ústavního činitele.
V úterý navečer se Miloš Zeman díval v televizi na zprávy. Po nich se rozhodl vstát a dát se do pohybu – bez hole a bez pomoci ochranky. Jenže upadl, zlomil si pažní kost a musel na operaci, během níž mu lékaři museli do zlomené kosti implantovat titanový šroub. Podle mluvčího Jiřího Ovčáčka pohyb bez opory „činit neměl“. Kancléř Vratislav Mynář na to však projevil jiný názor. „Pokud se rozhodl přemístit se v bytě nebo ve vlastní vile sám, je to jeho právo,“ řekl novinářům ve středu odpoledne.
Zároveň však dodal, že k Zemanově pádu přispěl problém s neuropatií obou dolních končetin, kvůli které prezident vlastně necítí nohy. Zranění mu podle Mynáře nebrání ve výkonu jeho povinností, i přesto se znovu vracíme k mnoho let omílané zdravotní způsobilosti Miloše Zemana jakožto prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil.
Může být prezidentem?
„Jsem úplně zdravý,“ prohlásil letos v únoru Miloš Zeman poté, co podstoupil v Ústřední vojenské nemocnici vyšetření sluchu. Na začátku své předvolební kampaně před druhou volbou prezidenta v roce 2017 zašel ještě dál: „V sobotu mi odešla cukrovka. (…) Po dlouhých a dlouhých letech jsem byl zbaven této choroby, patrně proto, že v poslední době jím velmi často sladká jídla, neboť mně chutnají.“ Cukrovka mu samozřejmě neodešla. Výrok později musel korigovat jeho ošetřující lékař Miloslav Kalaš, který uvedl, že šlo o laické vyjádření.
Ale zpátky na začátek.
Dohady o Zemanově zdraví pocházejí ještě z dob, kdy na konci 90. let působil jako předseda Poslanecké sněmovny a premiér České republiky. Slabostí pro cigarety, alkohol a nezdravá jídla se nikdy netajil. Už tehdy kvůli tomu trpěl zdravotními obtížemi, ale skutečná debata se rozjela v době první přímé prezidentské volby.
V článku deníku Blesk s názvem „Jak moc velkého alkoholika budeme mít na Hradě?“ Zeman přiznal, že denně vypije „pět nebo šest skleniček vína a skleniček slivovice tak dvě nebo tři“. Tímto přehnaně pozitivním vztahem k alkoholu se sice zalíbil některým voličům a nakonec se stal hlavou státu, v květnu 2013 se mu ale tento nezdravý postoj značně nevyplatil.
Během dnes už proslulého odemykání korunovačních klenotů ve svatovítské katedrále působil zcela vyčerpaně a vrávoral. Pochyby se ještě prohloubily. Hrad toto faux pas svedl na virózu, tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová však potvrdila podezření, že byl v podroušeném stavu. „Mohl vrávorat z jiných důvodů, ale poznala jsem to proto, protože jsem byla těsně vedle něj, a z toho dechu cítíte, jestli má virózu, nebo je tam jiný důvod,“ prozradila.
Po tlaku médií a veřejnosti Hrad poprvé přiznal, že zdravotní stav prezidenta není ideální, a oznámil, že Zeman trpí kvůli cukrovce polyfunkční neuropatií. To mělo zřejmě za následek i další zranění, když v říjnu 2013 zakopl o koberec a více než měsíc se léčil. Na veřejná setkání chodil zásadně obklopen svou ochrankou, která se snažila zakrýt jeho stále horší schopnost chůze. V roce 2017 znatelně pohubl, čehož nekorektně využil brněnský politik Svatopluk Bartík, aby o něm rozšířil zprávu, podle které měl mít rakovinu.
Jednalo se o lež, ale na debatě o nezbytnosti dobré zdravotní kondice hlavy státu to nic nemění. Loni v říjnu byl Zeman na čtyřdenním „rekondičním pobytu“ v Ústřední vojenské nemocnici, kde lékaři konstatovali, že je v dobré kondici, ale přiznali, že se léčí pro poruchu výživy spočívající v úbytku a narušené funkci svalů. To jeho výrok o tom, že je „plně zdráv“, celkem vylučuje.
Sociální bublina Hradu
Úsudek si však nakonec může udělat každý, kdo zahlédne hlavu státu a to, jakým způsobem se pohybuje na veřejnosti – pokud k tomu vůbec dojde. Zemanův program je zvláště v posledních letech značně ořezaný a na veřejnosti se objevuje málokdy. Téměř vždycky se jedná o rozpačité výstupy, v lepším případě zahrnující vrávorání nebo těžkopádné podpírání ochrankou.
Hrad ve věcech zdravotního stavu prezidenta nikdy nebyl příliš sdílný a Zemanovo podlomené zdraví sváděl na přepracovanost, případně na zmiňovanou virózu. Jako by právě tato netransparentnost ohledně jeho zdraví měla zakrýt ještě něco dalšího.
Jak ve svém komentáři uvedl publicista Jaroslav Kmenta, prezident žil dlouho v „sociální bublině Hradu“, kde ho nejbližší okolí plácalo po ramenou a bezmezně chválilo za jeho výroky. V době koronaviru byl izolován úplně – navštěvoval ho jen kancléř Mynář, a vládní řešení krize tak sledoval zpovzdálí, což ale oslabenou pozici hlavy státu ještě umocnilo. Veškerý svůj program značně omezil, na veřejnosti se příliš neobjevoval.
Každá zlomenina, a k ní ještě celková narkóza, může být pro 75letého pacienta z dlouhodobého hlediska velmi náročná. Zdraví jako na houpačce, ještě k tomu nepřiznávané, není znakem silného prezidenta.
Jenže on to vydrží. Bude muset; už jen kvůli lidem z jeho hradního okolí. Ostatně oni jsou ti, v jejichž velkém zájmu je Zemanovo uspokojivě působící zdraví. I kdyby jeho kalendář měl být do konce prezidentských dnů poloprázdný, aby to nebylo poznat.
Ať už se jedná o zakázky za stamiliony, které se z Lán dostaly k firmám okolo Mynáře, nebo o prodej hradního dřeva, jenž zprostředkoval šéf Lesní správy Lány Miloš Balák firmě svého zetě, či o prezidentova poradce Martina Nejedlého, nad jehož minulostí (a současností) visí až příliš mnoho otazníků.
