Zabývá se tím Kongres i americké ministerstvo spravedlnosti. Jsou toho plné vyšetřovací zprávy za poslední rok. O co jde? O značný rozsah ruského narušování americké svrchovanosti.

Ne snad, že by ruské bombardéry pronikaly nad americké území, takhle viditelně se to dnes nedělá. Jde o napadení virtuálních hranic.

Tímto tématem se v listu The Washington Post zabývá Michael McFaul, ředitel Freeman Spogli Institute for International Studies ve svém článku Už toho bylo dost: Jak zastavit ruské kybernetické pronikání (28. 9.).

Autor píše, že Rusko, aby ovlivnilo výsledek amerických prezidentských voleb a vyvolalo všeobecné pochybnosti o demokratických procesech, tak ruští činitelé: (1) kradli a zveřejňovali informace, (2) nasadili svá státem řízená média, aby oslovila americké voliče na platformách sociálních médií, (3) zakoupili si reklamy na Facebooku, (4) nasadili armádu bloggerů a botů (internetových robotů), aby rozesílali falešné názory a zprávy, (5) nabídli pracovníkům kampaně Donalda Trumpa údajně klamavé informace o soupeřce Hillary Clintonové, a dokonce (6) zkoumali americké počítače a sítě používané k počítání hlasů. To je to, co je zatím známo a vyšetřování není ještě úplné.

Debata o politických opatřeních na ochranu suverenity v budoucích volbách a každodenního politického života podle autora sotva začala. Prezident Trump problém i nadále odmítá jako „hoax“ a skutečné politické kroky k ochraně hlasování před vnějším zasahováním byly dosud nulové. To by se teď mělo změnit.

Michael McFaul vypočítává:

Za prvé a samozřejmě musíme posilovat počítačovou bezpečnost. Potřebujeme lepší vzdělání ohledně toho, jak zabránit kybernetickým útokům; větší koordinaci všech složek pro kybernetickou bezpečnost na úrovni jednotlivců, skupin a vlád a nové vládní regulace povolující vylepšení kyberneticko-bezpečnostní bezpečnosti pro každého a ohledně všeho, co je zapojeno do volebního procesu. Součástí reakce musí být také odstrašení, aby v Kremlu a u jiných vlád věděli, jaká bude odpověď.

Za druhé musí být poskytnuty informace o ruské státní propagandě – což neznamená cenzuru poskytovatelů obsahu. Diváci stanice RT, dříve nazývané Rusko dnes, na YouTube nebo čtenáři Sputniku na Twitteru musí vědět, že ruská vláda poskytuje tento obsah pro posílení politických cílů Kremlu. Jak to udělat? Soukromí aktéři ‒ kabelové společnosti a platformy sociálních médií ‒ mohou identifikovat, jak to již začali dělat, dezinformace. Vláda USA by také mohla požadovat, aby se tito zahraniční agenti zaregistrovali podle zákona zapsali podle zákona Foreign Agents Registration Act (FARA) . (Výraz agent znamená ve Spojených státech aktéra, nemusíme to hned asociovat s tajnými službami a podobně.)

Pokud se bývalý senátor Bob Dole musel zaregistrovat podle FARA, aby hájil proamerickou demokratickou vládu Tchaj-wanu, proč by se zaměstnanci RT neměli registrovat jako zahraniční agenti při prosazování zájmů protiamerické a autokratické ruské vlády? Vladimir Putin by samozřejmě mohl zareagovat tak, že by požadoval, aby se zahraniční novináři také zaregistrovali jako zahraniční agenti, nebo by mohl zcela vykázat z Ruska.  McFaul  ale říká: „Nemůžeme ale připustit hrozbu toho, že Putin udělá nějakou špatnou věc, kdyby nám to bránilo v tom udělat věc správnou.“

Za třetí musí být zakázán zahraniční nákup reklam zaměřených na ovlivňování voleb. Stejně jako cizinci nemohou přispívat americkým kandidátům, neměli by být ani schopni zakoupit nebo poskytovat věcnou podporu kandidátům nebo stranám. Stávající zákony a předpisy musí být posíleny tak, aby přinutily americké firmy k zastavení této činnosti.

Za čtvrté: Američané, kteří se dohodli s ruskými (nebo jakýmikoliv zahraničními) aktéry, aby ovlivnili výsledek voleb, musejí být potrestáni. Pokud to stávající právní předpisy jasně nezakazují jako trestnou činnost, měly by být přijaty nové zákony, které by od této činnosti odradily v budoucnu.

Je pravda, že Donald Trump získal i tak desítky milionů hlasů bez jakékoliv zahraniční pomoci. Dopad ruských aktivit na výsledky voleb v roce 2016 je obtížné izolovat, protože k Trumpově vítězství samozřejmě přispělo několik faktorů. Jenže to, že Trump se v posledních měsících kampaně rozhodl odkazovat na WikiLeaks, naznačuje, že pochopil důležitost tohoto kremelského daru.

Miliony diváků sledovaly anticlintonovské klipy z RT na YouTube. Cílené reklamy na internetu zakoupené ruskými aktéry úzce svázanými s Kremlem zřejmě zasáhly desítky milionů lidí a aktivity na  sociálních sítích ovlivňovaly miliony lidí. Šlo o přesvědčování nerozhodných voličů, mobilizaci Trumpových příznivců a oslabení váhajících stoupenců Clintonové. Podle autora celkově tyto ruské akce pravděpodobně vedly jen k marginálním účinkům, ale tyto volby byly těsné a rozhodovalo 78 000 hlasů ve třech státech: Michigan, Pennsylvania a Wisconsin. I kdyby zahraniční vliv zaznamenal jen minimální dopad, i tak by to znamenalo narušení americké suverenity. „Pokud nepřijmeme komplexní strategii ke snížení a zastavení kybernetických zásahů, budou se v budoucnu opakovat,“ uzavírá McFaul.

K tomu můžeme dodat, že ruské zájmy se netýkají jen amerických voleb. Jsou ve hře také v západní Evropě a pochopitelně přítomné i v zemích, které Kreml považuje za bývalé satelity a „blízké zahraničí“. Můžeme hádat, stačí jednou, kam patříme.