Ve veřejné debatě propukl nový spor. Kdo je vlastně nebezpečnější pro českou demokracii: Andrej Babiš, nebo Petr Kellner? Jde o reakci na oznámení, že Kellnerova společnost PPF má za zhruba 48 miliard korun převzít firmu, jež provozuje nejsilnější komerční kanál TV NOVA. Na sporu je pozoruhodné, že ho vedou mezi sebou demokraticky působící diskutéři. Naše proruské a zemanovské síly se zatím otevřeně smějí. Mají prudkou radost z dalšího signálu destrukce polistopadové demokracie.
V úterý publikoval můj dlouholetý redakční kolega Jan Jandourek článek s titulkem „Vážně Vondra nechápe, že média v rukou Kellnera jsou problém?“ Vyslovil zde postoj, že Kellner je nebezpečnější než Babiš proto, že Babiš nemá své obchodní zájmy ve východních diktaturách, ale „jen“ v demokratickém Německu. Jednalo se o reakci na následující twitterový příspěvek europoslance Alexandra Vondry:
„Ach ti experti. Když Bakala koupil Economii, jásali. Když Babiš koupil Mafru, mlčeli. A když Kellner kupuje Novu, křičí…. Trojí metr jak vyšitý. Nevěřím jim ani nos mezi ušima.“
Obě sdělení považuji za problematická. Jandourkův názor, že je Kellner nebezpečnější, navozuje dojem, že Babišovy úmysly s naší zemí jsou asi apriori lepší než úmysly Petra Kellnera. Když ale vidíme Babišovo neustálé překračování pravidel, tak zde není prostor pro pocity, že je něčím lepší.
Vondra zase hází do jednoho pytle nesouměřitelné veličiny. Bakalova mocenská síla se nedá ani trochu srovnávat s Kellnerem a Babišem. Bakala je proti nim bezmocný trpaslík.
Zároveň se mě až trochu osobně dotýká Vondrovo sdělení, že současní kritici Kellnera mlčeli, když Babiš kupoval Mafru. Patřil jsem k té malinké skupince publicistů, která se snažila po dobytí Mafry „křičet“, neboli jasně ukázat, že jde o přímý útok na svobodu slova v naší zemi. Místo toho se nám tu na pár let prosadil téměř všeobecný úzus velice seriózních novinářů, že na Babiše se neútočí. Tento amorální a antiobčanský postoj vzal zasvé až tehdy, kdy už bylo zřejmé, že Babiš znásilňuje Českou republiku ve spojení s Milošem Zemanem, a také tehdy, kdy vyšlo najevo jeho pohrdání pravidly. Oba rysy byly přitom jasné od samého počátku. Babiše a Zemana spojovala stejná rétorika odplaty vůči dosavadní liberální politice a fakta o Babišově predátorském podnikání si mohl zjistit každý novinář. Horší je, že mnozí novináři tato fakta bagatelizovali právě proto, že Babiš demoloval stranicko-politický systém polistopadové liberální éry, a to s logickými důsledky i na svobodu médií.
Téma Bakala rozhodně nechme stranou. Jak již bylo řečeno, jde o bezmocného člověka na útěku, který je naší proruskou frontou vláčen ve špíně, kterou si z části sám vyrobil. Ale ke cti mu slouží, že svým médiím ponechal svobodu a vydavatelství Economia je asi poslední z velkých vydavatelských domů, kde platí plná míra pravidel profesionální žurnalistiky. Člověk nemusí být nutně obdivovatelem všech médií z tohoto domu, ale má být vděčný za každý ostrov nezávislosti, kritického myšlení a demokratické orientace.
Téma Kellner je mnohem vážnější. Náš nejbohatší Čech podporuje síly, které chtějí vyvést Českou republiku z Evropské unie. Konkrétně jde o sektu kolem exprezidenta Václava Klause, jejíž vliv se skrze jeho syna šíří do té části veřejnosti, která zatím nepodlehla vábení Andreje Babiše. Pak je tu zřetelná souhra mezi Milošem Zemanem a Petrem Kellnerem při líbánkách s diktátory z Východu. Když se náš prezident jezdí učit do Pekingu, jak „stabilizovat českou společnost“, tak ho Kellner rád sveze ve svém boeingu. Nelze se divit kolegovi Jandourkovi, že je zděšený z představy, že další fáze Zemanovy „stabilizace společnosti“ proběhne skrze nejsilnější televizní kanál TV NOVA. Sama PPF ústy Vladimíra Mlynáře přitom deklaruje, jak je pro ni strategicky důležité propojit její sílu v telekomunikacích se silou televize. Když si uvědomíme, že Kellner vlastní prakticky všechny datové kabely v zemi, tak z toho prohlášení o spojení s televizí opravdu mrazí. Tím se otevírá cesta ke gigantické manipulaci společností. Spolu s Babišem, který organizuje centralizovaný systém špehování tržeb a kontroly lidí, by mohli vytvořit takovou totalitní společnost, že by ji nevymyslel ani Orwell. Naštěstí takové společné akci proti naší svobodě brání blahodárná ješitnost. Doufejme.
Srovnání Kellnera s Babišem však kulhá v jedné podstatné okolnosti. Zatímco Babiš svůj zločin proti svobodě slova v naší zemi již dokonal a odstranil nebezpečnou kritiku své moci nejméně z poloviny celkového dosahu českých médií, tak Kellner svůj předpokládaný zločin ještě nedokonal a o jeho úmyslech se tudíž můžeme jen dohadovat.
Bylo by naivní věřit deklaracím Kellnerovy PPF, že nebude zasahovat do vysílání TV NOVA. Je to směšné. A stejně je směšné ujišťování, že Kellnerovi nejde o vliv na politiku. Vysílání televize budou určovat lidé, které Kellner jmenuje. Se zájmem přitom už sledujeme, kdo Kellnerovi na novinářské scéně patřičně podlézá. Není to žádná náhoda, že jde o takové novináře, kteří zpochybňují proevropskou orientaci české politiky a dokonce šíří lži o tom, jak Západ poškozuje svobodu a „tradiční hodnoty“. V tom si notují s Kellnerovou nedávnou hodnotovou proklamací z výroční zprávy PPF. Dodejme k tomu jen tolik, že Petr Kellner je o poznání inteligentnější než Andrej Babiš a neměl dosud zálibu v primitivní a úchylné špíně, jakou Babiš instaloval do vedení svých redakcí. Zda je Kellnerova inteligence pro nás spíše lepší, či naopak ještě mnohem horší okolností, to se teprve ukáže.
Andrej Babiš kumuloval do svých rukou takovou mediální a ekonomickou moc, že je nebezpečný pro českou demokracii z čistě systémového hlediska, tedy i kdyby byl svým osobním založením něco jako František z Assisi. A to vážně není. K čemu nám je jeho proklamovaná proevropská orientace, když zde zavádí ruský model řízení médií a spolu s tím i ruský model politické hegemonie jedné strany? Je naprosto absurdní tvrdit, že někdo, kdo tu instaluje ruské autoritářské metody, je lepší než někdo, kdo udržuje živé kontakty s ruským a čínským autoritářským prostředím. Je nesmyslné stavět naši situaci tak, že je lepší ztratit občanskou důstojnost pod podvodně vyvěšenou vlajkou Evropské unie, než ji ztratit otevřeným odchodem z EU. Obojí je strašné a žádná úvaha o lepším zlu nemá smysl. Je třeba se vzepřít oběma programům stejně. Oba s sebou nesou destrukci svobodné společnosti a potlačení svobody slova i kritického myšlení.
Oligarchové vytvářejí iluzi, že jsou to prostě schopní kapitalisté a konzervativcům se nelíbí, když zpochybňujeme legitimitu jejich moci, neboť se prý zakládá na tom dobrém kapitalismu. To je prostě lež. Svobodné podnikání, svobodné držení soukromého majetku a aktivní účast v soutěži jsou jistě hodnoty, na kterých stojí prosperita společnosti. Ale člověk, který se stal dolarovým miliardářem na základě obchodů se státem s využitím kontaktů na nomenklaturu padlé diktatury, není hoden zvláštního obdivu. Tito lidé totiž nabourávají tu třetí podstatnou hodnotu, a to je svobodná soutěž. Soutěž myšlenek, soutěž politických sil, soutěž médií a soutěž v podnikání. Vydavatelé a mediální podnikatelé svobodného světa mají být odevzdaní hodnotám tohoto světa a nemají sloužit diktaturám a ani nám tu zavádět jejich metody. Proto představují Kellner a Babiš stejné nebezpečí.
Navíc tendr na dálniční mýto ukazuje, že vrána vráně jen tak z ničeho nic oči nevyklove. Petr Kellner je ten, kdo dostal od vlády Andreje Babiše licenci na tento nekonečný byznys. Kellnerovy a Babišovy zájmy nyní spřádá do souladu osoba prezidenta Miloše Zemana. Tak tomu nemusí být vždy. A z Babišovy stáje se již ozývá vrčení, že by tu někdo jiný než Babiš mohl ovládat politiku. Spoléhat se ale na válku titánů jako na řešení naší národní krize, by bylo velkou iluzí. Proto je třeba bránit demokratickou republiku, svobodnou politickou soutěž, proevropskou orientaci a vyžadovat dodržování pravidel. S tím vším mají titáni obvykle problém.
