Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová poskytla rozhovor pro Seznam Zprávy a bilancovala, jaký byl z jejího pohledu uplynulý rok. Někoho možná zaujmou machinace v českém fotbalu, ale mnoho lidí asi napadne, kde se to zadrhlo, pokud jde o našeho trestně stíhaného premiéra, a jak probíhá kroužení policie kolem lánského sídla prezidenta.

Ohledně vyšetřování střetu zájmů premiéra Andreje Babiše jsme se dozvěděli: „V této trestní věci byly zahájeny úkony trestního řízení. Je teď na policii, aby zanalyzovala velký objem dat, který se celého problému dotýká. Neustále přicházejí nové informace, stejně tak jako veřejnost dostává nové informace přicházející z evropských orgánů, stejně tak s těmi informacemi pracuje policie. To je vše, co mohu říct. K délce řízení neumím odhadnout, vše závisí na personálních možnostech NCOZ, která se věcí zabývá.“

Tak to je hezké, že „neustále přicházejí nové informace“. Tak to na světě chodí, žijeme v informační společnosti. Skoro máme dojem, že čím více informací bude „přicházet“, tím více se bude jakékoli šetření protahovat. V případě, že bychom měli nekonečné množství informací, trvalo by vyšetřování věčně. To je přece logické. Kdyby náhodou těch informací nebylo nekonečno, ale jenom hodně, možná by si někdo mohl vzpomenout, že potřebuje ještě jednu, a tak to půjde pořád dál. V určitém okamžiku se možná zjistí, že věc už je vlastně promlčena a že pominula společenská nebezpečnost. Ano, u – dejme tomu – pětadevadesátiletého Andreje Babiše možná jeho činnost už nebude tak společensky nebezpečná. U takového Lubomíra Štrougala se to vyloženě osvědčilo. Stačí si trpělivě počkat a nebezpečí je pryč, neb všechno pomíjí. Tak co.

Pak dostala Bradáčová otázku: „Podobně by se dalo zeptat i na dění kolem Pražského hradu a na korupční případ v Lánské oboře. Na veřejnosti se objevilo několik dalších sporných případů a transakcí, které vrhají stín na blízké prezidentovy spolupracovníky. Dosud se jich však zájem detektivů nijak nedotkl. Je nemožné vyšetřovat v bezprostředním okolí prezidenta Miloše Zemana?“

Tak to by nás také zajímalo. To je otázka takříkajíc odezíraná z úst lidu. Bradáčová na to říká: „Omezím se na stručný komentář. Je logické, že prezident republiky má coby hlava státu zvýšenou ochranu ze strany policie. To je standardem ve všech zemích. Policie může rozkrýt trestné činy tam, kde jsou účinné nástroje, jimiž disponuje. Vše ostatní by byla spekulace.“

Otázka: „Jako že je obtížné třeba nasadit odposlechy do kanceláří prezidentových spolupracovníků?“

Bradáčová: „To, co jsem řekla, platí.“

My jsme si zatím mysleli, že prezident má policejní ochranu, aby se mu třeba něco nestalo. Pokud by byl ale čirou náhodou obklopen nějakými podivnými lidmi (čistě teoreticky, chápete), nebylo by i v jeho zájmu, aby to policie zjistila a nějaká jiná část policie to nekomplikovala? Kdyby se do blízkého okolí našeho přímo zvoleného prezidenta vetřel nějaký jedinec, nedej Bože třeba dva (mluvíme jen o hypotetické možnosti), který by snad mohl budit nějaké podezření z jistých nestandardních ekonomických zájmů a třeba dokonce (mohlo by se to stát, byť je to v normální zemi nepravděpodobné) by neměl ani bezpečnostní prověrku, možná by bylo dobré o tom něco vědět.

Jinak bychom si snad mohli myslet, že u nás existují nějaké zvláštní zóny, které jsou uchráněny před vládou práva a lidé si tam mohou dělat, co chtějí. My si nic takového samozřejmě myslet nechceme, protože pak by to znamenalo, že spravedlnost u nás platí jen pro nějaké pišišvory malé a střední velikosti.