FOTO: Barbora Janauerova / FORUM 24
Otevírám dveře podniku na pražských Vinohradech. Na zdech na první dobrou upoutají pozornost motorkářské přilby a retro plechové cedule, mezi osazenstvem baru je nápadným znakem flanelová košile různých barev. Je to bar, kde se v sobotu sešli příznivci Petra Pavla, aby společně sledovali sčítání hlasů v prezidentských volbách. Ve chvíli, kdy přicházím, je úplně plno, všichni stojí, tleskají, radují se a poslouchají Pavlovu tiskovou konferenci. Sečtena je většina hlasů, je jasné, že generál jde do druhého kola s Andrejem Babišem. Vládne zde pozitivní atmosféra, všichni se usmívají a jsou ochotní se bavit.
Jako první se dávám do řeči se čtyřiadvacetiletou Gabrielou sedící s pivem u baru. Na otázku, proč přišla podpořit generála Petra Pavla, odpovídá, že si váží vojáků, sama se k armádě letos hlásila, nevzali ji, ale příští rok to zkusí ještě jednou. „Je to frajer, a kdo to nevidí, je hodně mimo,“ říká mladě vyhlížející a dobře upravená blond žena v obligátní flanelové košili.
Do oka mi padne další žena v červené flanelce. Sedmačtyřicetiletá Veronika souhlasí s rozhovorem. Sledovat volby do této hospody přijela z Kostelce nad Černými lesy, odkud to má hodinu cesty sem a hodinu zpět. Pro generála je nadšená, je součástí koordinované skupiny jeho podporovatelů na sociálních sítích, do které se dostala přes kamarádku, která generála také podporuje. Politicky se angažuje dlouhodobě, dobrovolničila i pro spolek Milion chvilek pro demokracii. U stolu sedí s kamarádkou Helenou, která se přidá k diskusi a dlouze se o generálovi rozpovídá.
„Vůbec mi nevadí jeho komunistická minulost, to je pro mě uzavřená věc. Fascinuje mě jeho osobnost jako člověka. Je úsporný ve svých vyjádřeních, není to populista. To, co říká, mu věřím. Je si dobře vědom, jaké pravomoci prezident má, a neslibuje věci, které by dělat nemohl,“ vysvětluje, proč se jí Pavel jeví jako ideální kandidát. Má podle ní empatii, kterou nestaví na odiv, a charakterizuje ho noblesa a klid. Ještě dodává, že hodnoty klid a řád podle ní Petr Pavel nemyslí ve vojenském, ale v civilním smyslu. Zmiňuje také životní zkušenosti. „Přes třicet let sloužil pro tuhle republiku, zachránil francouzské vojáky a dostal za to nejvyšší ocenění od francouzského prezidenta,“ říká ještě Helena.
Vtom ke kamarádkám Heleně a Veronice přijde žena, která je mi povědomá. Veronice s Helenou poklepe na rameno, loučí se, že už odchází. Je to bývalá ministryně sociálních věcí z vlády Bohuslava Sobotky a bývalá místopředsedkyně ČSSD Michaela Marksová Tominová. „Vy také podporujete Petra Pavla?“ ptám se jí. „A koho mám podporovat?“ odpoví v dobré náladě Marksová s tím, že uvažovala i o Danuši Nerudové. „Můžu to napsat do reportáže?“ Řekne, že raději ne, ale za chvíli se vrátí. „Nebo víte co, tak to klidně napište a mějte se hezky.“
Odkudsi zezadu hospody se ozve radostný hluk tak velký, že se lekneme. V dalších a dalších volebních okrscích se dopočítává a Pavlova procenta stále rostou. Rozhodnu se prozkoumat vzdálenější části hospody. Projdu jednou místností a pak otevřu zavřené dveře další místnosti. Tam sedí asi deset mladých kluků mezi dvaceti a třiceti lety, většina z nich jsou studenti středních a vysokých škol. Jde o jeden z pražských týmů sběračů podpisů pro generála. Ptám se, jestli si je můžu vyfotit, začnou hned společně nadšeně pózovat. V ruce pivo, na sobě většinou červenou flanelovou košili, na oblečení placky s generálem a modrý znak lva na bílém pozadí. Pozvou mě, ať si k nim přisednu, a vyprávějí o tom, proč mají rádi Petra Pavla a o své sběračské misi. „Každý den jsme se snažili získat co nejvíc podpisů, ale nesoutěžili jsme mezi sebou, táhli jsme za jeden provaz,“ říká jeden z nich. Se sbíráním podpisů jim pomáhala také skupina sedmi tanečnic break dance, které jsou nyní na soustředění.
Na generálovi i jeho ženě Evě vidí mnoho kladných morálních vlastností, které se jim prý potvrzovaly i během práce, kterou pro něj během sbírání podpisů vykonali. Někoho generál zaujal, když nabídl pomoc vládě během covidu, jiného během debaty, která se konala ve škole. Má prý „auru klidu“ a hodnoty, se kterými se ztotožňují. Když něco neví, nebojí se to přiznat a poradit se s odborníky – to je kvalita, o které mluvili snad všichni příznivci Pavla. „Je to takový typ osobnosti, co se neptá, jestli někdo potřebuje pomoct, ale rovnou mu pomůže,“ říká další z mladíků. Podobně mluví i o generálově ženě, která jim v den, kdy stáli venku a sháněli podpisy za deště, osobně přinesla čaj a bábovku.
Ohledně minulosti generála, jenž byl členem KSČ a dělal si kurz pro zahraniční rozvědčíky, kluci říkají, že kandidáta je třeba vidět v souvislostech, co dělal před revolucí, ale také co dělal po listopadu 1989. „Zveřejnil, co mohl, a postavil se k tomu přímo,“ vysvětluje dvacetiletý Matyáš.
V období mezi prvním a druhým kolem se mladí muži chystají hlavně bojovat s případnými dezinformacemi a nepravdami o svém favoritovi, které se mohou objevit. Druhý, šestnáctiletý Matyáš už dneska přesvědčil babičku, aby v příštím kole volila místo Babiše Pavla.
Než odejdu, povídám si ještě s majiteli baru, stejně jako Pavel jsou nadšenými motorkáři. Oba majitelé a jejich ženy zde pracují. Generála Pavla poznali právě skrze motorky a několikrát s ním byli jezdit. Cení si na něm toho, že v televizi se chová stejně jako na motorkářské vyjížďce, nikde se prý nepřetvařuje. Paní Lenka mi ještě chce ukázat fotku, kdy se ona a její manžel poprvé potkali s panem generálem v Praze v motorkářském obchodě. Je na ní stejně jako na všech tady vidět hrdost, upřímná podpora a víra v morální kvality jejich favorita. Když odcházím, v televizi končí tisková konference Andreje Babiše, který ohledně protivníka, se kterým půjde do finále, sází jedno urážlivé vyjádření za druhým. Zezadu se už přišli na televizi dívat kluci a ozývá se tak hlasité nesouhlasné bučení.
