Patrik Nacher (ANO) FOTO: Aktron / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons
FOTO: Aktron / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons
NÁZOR / Oddaný poddaný Andreje Babiše Patrik Nacher, autor podcastu Dvojí metr, se na svém účtu na síti X pozastavil nad zákonem, který má chránit naši demokracii před nejrůznějšími existencemi úmyslně působícími proti ní. Podle Nachera je to stejný zákon, jako měli k dispozici komunisté. Tak nějak ve svém rozhorlení přehlédl, že je to o něčem úplně jiném. Zkrátka dvojí metr v praxi.
„Varovali jsme před tím, argumentovali, snažili se přesvědčit. Nic nepomohlo. Neuvěřitelné, co projde dnešní sněmovnou a nadto dodávám, jako třešnička na dortu, že šlo o přílepek… Gratuluji celému kolektivu ODS pod vedením Petra Fialy,“ napsal Nacher ke sdílenému příspěvku Marka Španěla, spoluvlastníka vydavatelství Echo24 a Parlamentních listů, který srovnává paragraf 318a Neoprávněná činnost pro cizí moc s paragrafem 98 Podvracení republiky komunistického trestního zákoníku.
Španěl dokonce píše o tom, že zákon je „téměř doslova opsaný“ a že Václav Havel se „musí tam na věčnosti dobře bavit“. K pobavení dozajista poslouží už samotná skutečnost, že Havla se dovolává někdo, kdo se podílí na vydávání Parlamentních listů, které jsou považovány za jedno z nejznámějších proruských a dezinformačních médií u nás. Nicméně to, že právě do těchto vod míří Babišův fámulus Nacher, už zřejmě nikoho nepřekvapí.
Ale k věci. Lze opravdu srovnávat komunistický paragraf o podvracení republiky s paragrafem o službě cizí mocnosti? Ne, nejde, je naprosto jednoznačná odpověď. A proč? Byť se někomu snad může zdát, že se jedná o popis podobné činnosti, je to jako v onom prastarém přísloví „já o voze, ty o koze“. Zásadní rozdíly jsou dva.
První a nejdůležitější je, že se jedná o ochranu dvou naprosto neslučitelných a neporovnatelných státních útvarů. Zatímco komunisté cíleně specifikovali, že jde o činnost proti „socialistickému státnímu zřízení“, a navíc to ještě vyšperkovali rozšířením o to, že činnost nesměla být namířena ani proti „některému státu světové socialistické soustavy“, hájí současná úprava obecně stát jako takový, bez jakékoliv ideologické berličky. Chrání tak tedy současné ústavní zřízení, ale i bezpečnost a suverenitu České republiky před útoky organizovanými především mimo území našeho státu. Stačí si vzpomenout jen na kauzu Vrbětice a snahu některých lidí, ale i ústavních činitelů včetně tehdejšího prezidenta Miloše Zemana zamést ji do poslední chvíle pod koberec.
Druhým rozdílem je samotná šíře toho, co lze pod paragraf zahrnout. Komunistický paragraf velmi vágně formuloval pohnutky činu jako „nepřátelství k socialistickému zřízení“, což se dalo samozřejmě zneužít vůči jakémukoliv nepohodlnému názoru či činu. Dlouhými vlasy počínaje přes verbální nesouhlas s politikou až po skutečné odbojové činy, kterých ale zase tolik nebylo, pomineme-li činnost bratří Mašínů v 50. letech či pozdější ojedinělé pokusy třeba o zničení soch komunistických idolů apod.
Současná úprava naproti tomu striktně vyžaduje prokázaní „úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky“. A o tom rozhoduje na základě předložených důkazů výhradně nezávislý soud, nikoliv parodie na soudní komunistickou moc, kde se v počátcích volně prolínaly funkce žalobce i soudce. Nemluvě o předem rozhodnutých monstrprocesech, o nichž se dokonce před jejich samotným spuštěním rozhodovalo úplně jinde než v tehdejším Československu.
Patrik Nacher tedy nevidí, či spíše nechce vidět, že jde o naprosto rozdílné přístupy, z nichž ten současný nemá za cíl chránit socialismus ani žádnou jinou ideologii, ale skutečně stát a jeho zřízení jako takové. Nemyslím si, že to Babišův poslanec nevidí, on zkrátka jen jede současnou opoziční linii, kdy je všechno špatné, protože „lépe už přece bylo, když tady bačoval Babiš“.
Jistý problém by snad šlo spatřovat jedině v tom, že není přesně specifikováno, jak by měla ona spolupráce s cizí mocností vypadat. To by ale nakonec v každém konkrétním případě musel stejně posuzovat soud. Nacher se tak zřejmě bojí pronásledování za jiný názor, ale i s ohledem na to, co se píše takřka bez jakékoliv reakce ze strany státních orgánů na sociálních sítích, co zaznívá na demonstracích či co se píše třeba právě ve Španělových Parlamentních listech, je jeho obava zcela bezpředmětná.
A tak jediné, v čem lze s poslancem Nacherem souhlasit, je fakt, že jde o přílepek k jinému zákonu. To však spíše než o snaze potlačovat jiné názory ze strany vládnoucí koalice svědčí o naprosto nepochopené funkci opozice ze strany Babišova ANO. Na podobném zákonu chránícím stát a jeho demokratické státní zřízení vůči působení vnějších sil měla totiž panovat v parlamentu stoprocentní shoda. Zvláště v době, kdy jen pár stovek kilometrů od nás probíhá brutální válka, kterou rozpoutala země, jež nás již v květnu 2021 zařadila na seznam nepřátelských států. A to jako číslo dvě hned po Spojených státech amerických.
