Zatímco v Česku se o přípravách na válku skoro nemluví a informovanost obyvatel je v tomto smyslu téměř nulová, osvěta v zemích na severu Evropy jede – zvlášť pod vlivem ruské agrese vůči Ukrajině – na plné obrátky. Několik Čechů žijících ve Skandinávii v této souvislosti deníku FORUM 24 popsalo své postřehy a názory.
Do každé domácnosti ve Švédsku v listopadu dorazila aktualizovaná verze příručky Když přijde krize nebo válka, která je také ke stažení v elektronické podobě a v řadě jazykových verzí. Od druhé světové války vyšla už popáté. Jak deník FORUM 24 již informoval, nové jsou v ní zejména pokyny vycházející z války na Ukrajině. Přestože ani zdaleka nepojednává pouze o tomto typu nebezpečí, některé adresáty poněkud zaskočila obálka, jíž dominují ozbrojení vojáci.
„Někteří moji kolegové prohlásili, že lidi straší, že je příliš militantní,“ řekl ortoped Lukáš Barnišin, který je již pět let také švédským občanem. Doporučení z příručky nebere na lehkou váhu. „Už před třemi lety, když začala válka, jsme se o tom se ženou bavili. Od té doby máme doma například hotovost. Neříkám, že jsme vybaveni úplně vším, co by bylo potřeba, ale jídlo a vodu minimálně na týden a rádio na baterie máme.“
Staré reflexy se vracejí
Neuroradiolog Miroslav Maláč si myslí, že řada lidí ve Švédsku bere hrozbu války vážně a podle toho se zařizují. „Švédi jsou ve více ohledech samostatnější národ v porovnání s Čechy, protože v moderní době nežili v područí velmocí. Za studené války měli vypracovanou vlastní obranu a povědomí o neustálé hrozbě z východu. To se v posledních třiceti letech vytrácelo, ale teď se staré reflexy vracejí zpátky. Někteří naskočili na vlnu preppingu (připravenost, soběstačnost, pozn. red.), kdy mají připravenou tašku s vařičem, rádiem na baterky a spacákem.“
Přístup státu, který obyvatele připravuje na to, co může přijít, bere spíše pozitivně. „Málokdo si to dokáže nebo chce představovat, myslím, že je to trochu jako myslet na smrt, ale pořád je to lepší než mít z poloviny populace potenciální kolaboranty,“ poukázal na fakt, že příručka také poměrně podrobně popisuje, jak by se každý obyvatel – ať už Švéd, či cizinec – ve věku od 16 do 70 let musel podílet na chodu země v krizi včetně války a na její obraně.
„Je docela dobré vědět, co má člověk dělat. Protože jsme oba s manželkou lékaři, naším úkolem by bylo zůstat tam, kde jsme, a dál pokračovat v práci, což je svým způsobem jistota,“ shrnul Miroslav Maláč, který žije ve Švédsku více než 13 let. Také Lukáš Barnišin vidí smysl v zapojení prakticky veškerého obyvatelstva. „Člověk má dále vykonávat své zaměstnání, které je nezbytné pro chod společnosti, a nesnažit se tomu během krize vyhýbat, jinak by se fungování společnosti zhroutilo.“
Mít možnost něco ovlivnit
Možnost se připravit a vědět, s čím člověk může počítat, vítá Gabriela Rosén, která se ve Švédsku usadila před 18 lety a na univerzitě v Uppsale se věnuje výzkumu mozkových nádorů. „Příručka dává jasný návod, jak se může každý pečlivě připravit na situace, o kterých předtím neuvažoval. Jsou v ní věcně, souhrnně a přehledně popsány a namalovány praktické rady ohledně vybavenosti domácnosti, přípravy evakuačního zavazadla, ale také třeba zastavení krvácení.“
Oceňuje rovněž doporučení, jak reagovat na teroristický útok, extrémní počasí či patogeny nebo jak řešit evakuaci domácích mazlíčků a jak o válce a nebezpečí mluvit s dětmi. „V souvislosti s válkou na Ukrajině, dlouhodobě zvýšenou teroristickou hrozbou ve Švédsku, s nedávnou celosvětovou pandemií nebo s povodněmi má člověk pocit strachu a bezmoci. Příručka dodává pocit, že když se člověk připraví, může něco ovlivnit. Dá se přirovnat k bezpečnostním pokynům v letadle. Je pěkně sepsaná, formálně se jí nedá nic vytknout, ale rozhodně se nechcete dostat do situace, kdy byste se pokyny měli začít řídit.
Už samotný fakt, že takovýto materiál dostáváte, není příjemný. Opravdu si uvědomíte, že doba se změnila. Nadšení z otevřené, svobodné a bezpečné Evropy je pryč. Bohužel opět po mnoha letech žijeme v době, kdy se rizika a hrozby zvýšily. Hledání schopností, jak takovým hrozbám racionálně čelit, se stává součástí každodenního života,“ řekla Gabriela Rosén.
Její rodina si brožuru prostudovala a na mapě si našla nejbližší veřejný kryt. „Opatřili jsme si švédskou hotovost, kterou v běžném životě vůbec nepotřebujeme. Zkontrolovali jsme a doplnili zásobu potravin, baterií a powerbank. Zjistili jsme, že si musíme opatřit rádio na baterie. V dalších krocích bychom mohli podle pokynů nakoupit barely na vodu a naučit se význam varovných signálů.“
Stále je co zlepšovat
Miroslav Lukeš, který šéfuje civilní obraně v Česku, v rozhovoru pro deník FORUM 24 popsal, jak na tom naše země je. V rámci osvěty, s níž hodlá přijít příští rok, také zmínil jako vzor finskou příručku. Kateřina Buchtová, která ve Finsku žije, si myslí, že Finové jsou „poměrně dobře připravení na to, s čím mají zkušenosti, ať už se jedná o historickou zkušenost s Ruskem, nebo třeba s častými výpadky elektřiny z důvodů špatného počasí“.
Po vypuknutí plnohodnotné války na Ukrajině podle ní zájem veřejnosti o civilní obranu vzrostl. „I já jsem se tehdy zajímala, kde je můj nejbližší kryt a jak to tam vypadá. Taky se začalo hodně mluvit o takzvaných domácích zásobách na 72 hodin, tedy o tom, co všechno by měli mít lidé doma v případě výpadku dodávek elektřiny a vody.“
Jak ovšem dodala, zdaleka ne všichni Finové se pokyny řídí. „Jeden úřad si nedávno nechal zpracovat dotazníkové šetření, jak na tom tedy Finové se zásobami jsou, a ukázalo se, že dvě třetiny nemají doma dostatečné zásoby pitné vody, takže pořád je co zlepšovat. Ale občany země, kterou v historii Rusko napadlo, není potřeba o významu vojenské nebo civilní obrany příliš přesvědčovat.“
Finskou strategickou komunikaci ze strany politiků popsala jako směsici chvály, jak dobře je Finsko připravené na všechny možné krize, a apelů na to, na čem je potřeba ještě zapracovat.
„Cílem je občany informovat a upozornit, ale zároveň nevyvolávat paniku. Obecně se dá říci, že čím vyšší funkci politik zastává, tím více se snaží komunikovat s chladnou hlavou. Nedávno například jeden poslanec řekl, že Finsko už je ve válce s Ruskem, čímž myslel především hybridní válku. Většina finských čelních představitelů se ale proti výroku ohradila a mírnila ho. Přišlo jim to příliš ostré a provokativní.“
Na skandinávské poměry o poněkud laxnějším přístupu Dánů vypovídají slova Albíny Mrázové. „Nemyslím si, že většina lidí ví, kde jsou kryty. Situace je možná jiná na ostrově Bornholm, který je blíže Švédsku a je snad i poblíž Nord Streamu. Navíc Bornholm už Ruskem jednou obsazen byl, takže kamarádka říkala, že tam jsou připravenější.“
Za jednu z mála změn od začátku války na Ukrajině označila informaci v médiích, že by si Dánové měli umět sami zajistit jídlo a vodu na tři dny. „Pro Čecha to může znít zvláštně, ale tady lidé celkem často nakupují maximálně na den dopředu, zejména pokud jsou z velkých měst, takže to mnozí brali jako novou informaci.“