KOMENTÁŘ / Poslanecká sněmovna projednávala reformu migračních pravidel odsouhlasených ministry vnitra Evropské unie. Opozice obviňuje vládu z vlastizrady a ohrožení zájmů českých občanů. Schválený kompromis však vychází z rámcových pozic Babišovy vlády v roce 2020.
Unijní ministři vnitra schválili návrh reformy společné migrační politiky, o které se neúspěšně jedná už sedm let. Už dnes se vytváří dusná atmosféra, jako by měla vstoupit v platnost zítra, přitom ji čeká ještě složitá pouť. Kompromisní dohoda může doznat změn, jelikož ji bude projednávat Evropský parlament, který bude mít tendence ji pozměnit. Není dokonce ani jisté, zda se jednání nedostane znovu do bodu nula.
Mýtus povinných kvót
Andrej Babiš a Tomio Okamura považují hlasování v radě ministrů za „totální zradu“ a další „poškození života českých občanů“. Ministr vnitra Vít Rakušan podle nich bez mandátu odsouhlasil povinné kvóty pro přerozdělování migrantů a teď údajně hrozí, že zaplaví zemi.
Pomiňme, že zájem migrantů získat u nás azyl nebyl nikdy valný a Českou republiku považovali spíše za tranzitní zemi do bohatších, západních zemí. To byl jeden z důvodů, proč česká reprezentace většinově nepodporovala povinné kvóty pro členské země EU, což by se v praxi minulo účinkem.
Totéž platí i po schválené reformě. Pokud dnes Babiš a Okamura tvrdí, že dohoda zavádí povinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků, nemluví pravdu. Kromě jejich přijímání se mohou jednotlivé země podílet finanční podporou nebo jinými formami solidární pomoci – materiální, expertní nebo bezpečnostní, například s ostrahou vnější unijní hranice a s hraniční procedurou. To se už dnes děje.
Výjimka kvůli Ukrajině
„Neznamená to povinné relokační kvóty a v současné době je Česká republika zproštěna povinnosti platit jakýkoli příspěvek,“ tvrdí ministr Rakušan.
Tato výjimka bude platit pro země, na jejichž území se nachází velký počet ukrajinských uprchlíků. Až pro ně skončí režim dočasné ochrany, „bude Česká republika díky této dohodě příjemcem solidárního finančního příspěvku,“ dodává.
Dalšími plusy dohody proti současnému stavu jsou zpřísnění a zrychlení azylových procedur na vnější hranici Evropské unie a urychlené navracení nelegálních migrantů i do zemí, se kterými nemají žádnou vazbu.
Pokud dnes bývalý premiér hovoří o porušení mandátu a zradě, zapomněl už na rámcové pozice schválené jeho vládou v roce 2020. „Všechny tyto požadavky z rámcové pozice jsou v současném kompromisu stoprocentně prosazeny,“ řekl ve sněmovně premiér Petr Fiala.
Pro pořádek si ty hlavní připomeňme a porovnejme s výslednou dohodou z 9. června.
Rámcové pozice Babišovy vlády versus výsledek
Rámcová pozice: „Návrh mechanismu solidarity klade prioritu na redistribuci (tj. relokaci) osob a sponzorování návratů, jakožto hlavní solidární opatření, ale z pohledu hodnocení ČR nedostatečně pracuje s možnostmi další podpory členských států. ČR bude proto během projednávání prosazovat širší uchopení solidarity, která by měla nabídnout co nejextenzivnější paletu možností podpory zasažených členských států. ČR sice může souhlasit s povinným flexibilním solidárním mechanismem, avšak pouze za předpokladu, že povinnost přímá či odložená nebude stanovena v případě redistribuce osob.“
Výsledek: Splněno – plně v souladu s pozicí ČR. Relokace byly zamítnuty. Povinný flexibilní solidární mechanismus neobsahuje redistribuci osob.
Rámcová pozice: „Co se týče solidarity v případech, kdy se členský stát nachází pod migračním tlakem, ČR v rámci vyjednávání bude podporovat rozšíření možností solidarity, např. skrze expertní či finanční podporu.“
Výsledek: Splněno – plně v souladu s pozicí ČR. V rámci vyjednávání byla možnost solidarity rozšířena jak skrze finanční podporu, tak expertní.
Rámcová pozice: „ČR vítá zachování principu jednoho členského státu odpovědného za posouzení žádosti o udělení azylu, jasné zakotvení povinnosti žadatele o azyl podat žádost v prvním státě kam vstoupil nebo kde má oprávnění k pobytu a jasné definování povinností žadatelů o udělení mezinárodní ochrany (jako je povinnost zůstat v prvním státě vstupu) a další posílení opatření proti druhotným pohybům.“
Výsledek: Splněno – plně v souladu s pozicí ČR. Žadatelé v hraniční proceduře nebudou mít povolený vstup na území České republiky. Hraniční procedura bude zároveň povinná.
Rámcová pozice: „ČR je nicméně velmi zdrženlivá u té části návrhu, dle kterého mají být z hraničního azylového řízení vyňati nezletilí bez doprovodu a nezletilí mladší 12 let, včetně jejich rodinných příslušníků.“
Výsledek: Splněno – plně v souladu s pozicí ČR.
Rámcová pozice: „Nad rámec zmíněných pozic ČR podpoří další návrhy členských států, které povedou k dalšímu posílení nejen návratového, ale i celkově azylového a migračního systému EU.“
Výsledek: Splněno – plně v souladu s pozicí ČR.
Co dodat? Dalo se očekávat, že načasování tohoto citlivého problému před blížící se volby do Evropského parlamentu vyvolá vášně. O to přesvědčivější musí být jeho komunikace, doladění detailů a vyvrácení případných nejasností.
Vše se dnes poměřuje optikou volebního roku 2024, kde se nelegální migrace znovu stane jedním z ústředních témat. Proto se nelze divit, že se tohoto tématu už nyní znovu chopili populisté šířící mýty a fabulace na hranici poplašné zprávy.
Samozřejmě zůstává otázkou, jak bude vypadat výsledná podoba reformy a jak se ji podaří naplňovat v praxi. Už nyní je však jasné, že hysterické výkřiky Andreje Babiše používají stejnou šablonu jako s Green Dealem. Napadá něco, co jeho vláda prosazovala. Dnes se od téhož razantně odtahuje a obviňuje své nástupce.