Veškeré dohady o tom, zda je prezident zdravý, jak do pátku tvrdil Hrad, nebo se potýká s vážnými zdravotními problémy, mohou skončit. Je jasné, že Miloš Zeman jen stěží zvládne dokončit svůj mandát, a spíš se zdá, že budou muset být velmi brzy vyhlášeny prezidentské volby. Už totiž není pochyb o tom, že hlava státu výkon své funkce nezvládá, a proto by měla odstoupit. Ve výsledku by to bylo nejlepší i pro Zemana samotného a jeho rodinu.
Spekulace o nemocích prezidenta republiky se šíří od té doby, co začal špatně chodit. Místo toho, aby tiskový mluvčí oznámil, jak na tom je hlava státu zdravotně, započal boj proti všem novinářům, kteří se zajímali o to, jak se Zemanovi daří a zda ho něco netrápí. Hradba tajemství, podivné lékařské zprávy, cukrovka, která odešla a prazvláštní „rekondiční pobyty“ v Ústřední vojenské nemocnici se staly ikonickým zobrazeními stavu prezidenta.
Kdokoliv se odvážil napsat něco jiného, než razila „hradní parta“, byl označen za hyenu, někdy na něj byla rovnou podána žaloba. S odstupem času se ovšem ukazuje, že se mnohé předpovědi, které novináři předložili svým čtenářům, naplnily. Nikdo ale zřejmě nečekal, že bude mít Zemanův zdravotní stav zhoršující se tendenci v tak krátkém časovém úseku.
Jak by to také někdo mohl tušit, když Kancelář prezidenta republiky celé roky o zdraví vrchního velitele ozbrojených sil lhala. Kdo se tedy spolehl na to, že Zemana trápí pouze často zmiňovaná neuropatie, musel se před čtrnácti dny velmi divit, proč byl prezident za zvláštních okolností hospitalizován. Podivné bylo i to, že mluvčí Ovčáček celých 48 hodin mlčel a místo informací o Zemanově stavu sdílel na twitteru žalmy.
Když poté hlavu státu po osmi dnech propustili do domácí péče, oznámil Hrad, že se jednalo o nepodstatnou dehydrataci. Kdo však viděl záběry zbídačeného prezidenta, jak opouští nemocnici, měl jasno, že tady něco není v pořádku. Není, protože zdravotní problémy hradního pána jsou natolik vážné, že mu jeho lékař pohrozil, že pokud nepůjde do nemocnice, nemusel by to přežít. To však Hrad také tají a médiím to prozradil až investigativní novinář Jaroslav Kmenta.
Současný stav prezidenta je tak pouze pokračováním toho, co probíhalo v Ústřední vojenské nemocnici. Na osmidenní hospitalizaci člověk skutečně nejde proto, aby se dozvěděl, že nemá dostatek tekutin. Drzému hradnímu mluvčímu však tato lež stačila jako jediný komunikační výstup vůči veřejnosti. Prostě znovu dělal z občanů hlupáky.
Nyní však situace dospěla do bodu, kdy se musíme ptát, zda máme stále plnohodnotného prezidenta, nebo už je jen loutkou v rukách Mynáře a Nejedlého, kteří se děsí toho, že by mohl Zeman úřad opustit dřív, než si oni dokončí všechny kšefty, které mají rozjeté. Realita je ovšem taková, že je nutné začít nahlas mluvit o novém prezidentovi a velmi intenzivně ho hledat. Můžeme totiž být překvapeni, jak rychle se informace o předčasných volbách objeví.
Důležité také je, aby politici vyvinuli dostatečný tlak na zaměstnance Pražského hradu a získali od nich podrobné informace o zdravotním stavu Miloše Zemana. Pokud je totiž pravda třeba jen polovina z toho, co tvrdí Džamila Stehlíková, je nutné okamžitě zasáhnout a hlavu státu z funkce odvolat. O tom, že by Zeman odstoupil sám, totiž nemůže být ani řeč. Existuje spousta lidí, kteří na něm parazitují a potřebují, aby zůstal ve funkci co nejdéle.
V tento moment by se však měla ozvat rodina, tedy manželka Ivana a dcera Kateřina. Jim přeci nemůže být jedno, že v novinách vysvětluje bývalý protokolář Jindřich Forejt, že by asi nebylo možné smrt prezidenta před veřejností skrývat. Někteří lidé totiž skutečně debatují o tom, zda by „hradní parta“ nebyla až tak odporná, že by skon hlavy státu nějakou dobu zamlčovala.
Nyní už se nejedná o to, že Zeman zase někoho urazil nebo udělal ostudu. Teď jde i o jeho důstojnost, s níž by měl úřad opustit. Určitě ani on si nezaslouží, aby odešel jako loutka, kterou jeho podřízení přemísťovali na invalidním vozíku tam, kde se jim to hodilo, a jinak ho nechávali zavřeného v lánském zámku pod dozorem ošetřovatelů.