Před 40 lety existoval vědní obor pod názvem sovětologie. Západní experti se pokoušeli analyzovat sovětskou politiku a vytvářet hodnověrné prognózy. Neměli se celkem čeho chytit. Veškerá sovětská politika se dělala za zavřenými dveřmi. Nikdo nevěděl, o čem se tam soudruzi baví a co si kdo opravdu myslí. Sovětologové dokonce prováděli kvantitativní textovou analýzu Brežněvových projevů a článků v hlavních komunistických novinách Pravdě. Podle počtu opakování určitých klíčových slov, například imperialismus nebo reformy, se vyvozovali závěry o budoucím směřování sovětské politiky.
Dnes je situace podobná. Ruská politika se dělá za zavřenými dveřmi Kremlu. O některých věcech se na veřejnosti vůbec nemluví. Putin ani nikdo jiný nikdy veřejně nevysvětlil, jaký je skutečný cíl ruské politiky na Ukrajině. Garance, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO? Rozdělení Ukrajiny na dvě části? Stejně tak nikdo neví, existují-li vůbec nějaké názorové rozdíly mezi jednotlivými členy ruského vedení. Co si třeba myslí ministerský předseda Medveděv? A ptá se ho vůbec někdo? Aktuální otázka zní: Podpoří skutečně Rusko nové příměří na Ukrajině? Nebo byla Putinova účast v Minsku jen částí nějakého dlouhodobého taktického plánu?
Odpovědi neexistují a nám nezbývá než se vrátit k starým metodám sovětologů a ptát se, jestli v ruských médiích alespoň polevila nenávistná antiukrajinská kampaň? Můžeme počítat frekvenci typických termínů jako ukrajinští fašisté (tj. ukrajinská vláda) nebo ukrajinská trestní výprava proti vlastním občanům (to je ruský termín označující operace ukrajinské armády na jihovýchodní Ukrajině).
Stačí sledovat ruské televizní zprávy jeden večer a je zcela jasné, že rétorika se nezměnila. Hlavní téma jsou válečné ukrajinské zločiny. Fašisté i dokonce kuriózní židobanderovci jsou stále v kurzu.
Největším zklamáním je ale naprostá absence slovního spojení Putin mírotvůrce. Můžeme si být naprosto jisti, že až Kreml vezme ukončení konfliktu na Ukrajině skutečně vážně, ruská státní média tisíckrát svým divákům a čtenářům zopakují, že světový mír byl zachráněn pouze díky moudré politice Vladimira Putina, nehledě na úsilí proradné, prohnilé a agresivní Ameriky. Bohužel, toto téma se v ruských novinách po minské konferenci neobjevilo.
Místo toho se píše o tvrdém charakteru ruského prezidenta, který byl sám proti třem protivníkům. Podrobně se rozebírá to, že ukrajinský prezident Porošenko na konferenci popíral obklíčení ukrajinských sil u Debalceva, tím pádem nebylo dojednáno řešení tohoto problému, což může být příčinou krachu příměří. Je to prognóza? Naopak se nepíše o tom, že se Rusko zavázalo propustit ukrajinskou pilotku Naděždu Savčenkovou. Objevily se už ale články, který tento Putinův příslib výslovně popírají. Jinými slovy, sledování ruské televize nedává naději, že příměří bude trvalé a válka skončila.
Začali jsme srovnáním sovětského a Putinova Ruska. I když se to občas může tak zdát, nejsou to stejné země. Během nekonečných jednání v Minsku ruští novináři kvůli nedostatku jiných informací referovali i o tom, kolikrát jednotliví politici opustili jednací síň a šli na záchod. Tohle se opravdu změnilo. Před 40 lety by sovětský novinář raději umřel, než by prozradil státní tajemství, že Brežněv taky někdy chodí na záchod.
