Bývalý ruský policista Oleg Kashintsev během protestu na Rudém náměstí v prosinci 2021. FOTO: Oleg Kashintsev / se souhlasem
FOTO: Oleg Kashintsev / se souhlasem
REPORTÁŽ / Auto míří po dálnici E115, která spojuje ruské hlavní město s Jaroslavlí ležící asi 250 kilometrů severovýchodně od Moskvy. Na sedadle řidiče sedí Oleg Kašincev, bývalý major ruské policie, který 18 let sloužil v Rybinsku v Jaroslavské oblasti, z toho 14 let v kriminální službě. Na sobě má kalhoty své staré uniformy, která mu i po odchodu ze služby zůstala. Zastavuje ve východním správním okruhu Moskvy ve čtvrti Izmailovo a parkuje auto. Dále bude pokračovat metrem.
Oleg vystupuje z auta a obléká si zbytek své uniformy – policejní čepici, bundu s označením hodnosti vysokého důstojníka a rukavice. Z kufru auta vytahuje kromě uniformy i transparent. Moskevskou hromadnou dopravou sebevědomě míří na Rudé náměstí. Na místě, které je považované za centrum města i celého Ruska, vytahuje transparent, na kterém je červenou a černou fixou napsán jasný požadavek a vzkaz. Azbukou Oleg Kašincev požaduje svobodu pro ruského opozičníka Alexeje Navalného a anglicky opakuje tentýž požadavek. „Putin je vrah,“ stojí také na transparentu.
Už v té době šlo o ojedinělý protest, který se odehrál přímo pod okny Kremlu, kde sídlí prezident Ruské federace Vladimir Putin. 19. prosince 2021 – jen zhruba tři měsíce před začátkem války na Ukrajině – osamocený bývalý policista ve své staré uniformě protestuje na Rudém náměstí, kousek od Leninova mauzolea, kde stojí turisté frontu, aby se podívali na ostatky zakladatele Sovětského svazu, nedaleko chrámu Vasila Blaženého, chrámu Ikony Matky Boží Kazaňské a Státního historického muzea.
„Znám psychologii policistů, v metru a na ulici jsem se choval přirozeně. Vzpomínám si, že když jsem šel od metra k Rudému náměstí, přistoupili ke mně turisté a ptali se, jak se někam dostanou, protože ve mně viděli policistu,“ vzpomíná Oleg Kašincev na svoji cestu z východu až do centra Moskvy. Transparent si schoval pod bundu. Během cesty na náměstí prošel kolem několika policistů, kteří se ale při pohledu na jeho nárameníky neodvážili ani přiblížit.
Jako první na jeho transparent zareagovali policisté v civilu. Až později Oleg zjistil, že šlo o příslušníky Federální ochranné služby, jedné ze tří hlavních nástupnických organizací bývalé KGB. „Jeden z nich začal mávat a ukazovat na mě policistce, která stála před mauzoleem. Přiběhla ke mně a požadovala, abych transparent schoval, aniž by se mě zeptala na doklady. Odmítl jsem s tím, že mám na toto jednání právo,“ dodává 43letý bývalý policista pro deník FORUM 24.
Po pár minutách na Rudé náměstí dorazilo i několik dalších příslušníků Hlídkové a kontrolní služby, jejichž úkolem je prevence a potlačování přestupků na ulicích a veřejných místech, a speciálních policejních jednotek v rámci Národní gardy Ruska OMON. Nejstarší z nich požadoval, aby transparent schoval, Oleg ale odmítl. „Potom mi ho násilím vytrhl z rukou, požádal mě, abych předložil doklady, a nařídil mi, abych je následoval na policejní stanici.“ Jedinečný protest v centru Moskvy skončil.
Z kapsy Oleg vytáhl důchodový průkaz zaměstnance ministerstva vnitra, až potom cestovní pas. „Při odvádění na policejní stanici na mě nebylo použito žádné násilí. Pravděpodobně proto, že si uvědomili, kdo jsem, že jsem policista ve výslužbě,“ myslí si Oleg s odstupem více než dvou let.
„Kolik jste za tuto akci dostal zaplaceno?“ ptá se Olega mladá policistka už na stanici, kde po svém protestu skončil. „Ano,“ odpovídá. Otázka ho prý šokovala. „Snažil jsem se vysvětlit, že moje akce byla mým osobním rozhodnutím a nikdy jsem za ni od nikoho nedostal zaplaceno. Ostatní policisté, kteří sepisovali protokol, se chovali, jako by to pro ně byla běžná rutina. Ptali se, kde jsem sloužil, co jsem dělal. Moc se nevyptávali,“ vzpomíná po více než dvou letech.
Policejní oddělení sepsalo dva protokoly, zabavilo transparent i uniformu, kalhoty, ve kterých Oleg do Moskvy přijel, mu zůstaly. „Pak mě po několika hodinách propustili v jednom svetru na ulici. Metrem jsem se dostal ke svému autu a jel domů.“
Ukázat všem, kdo je ve skutečnosti Vladimir Putin
Kousek od východních zdí Kremlu chtěl Oleg ukázat svůj postoj k zadržení Alexeje Navalného v lednu stejného roku, upozornit na něj, vyjádřit největšímu kritikovi ruského prezidenta podporu a ukázat všem, kdo je ve skutečnosti Vladimir Putin. „Tedy vrah, protože se pokusil zabít Navalného, je také zodpovědný za vraždu Němcova a dalších politiků a novinářů,“ vypočítává.
„Na jeho příkaz byli v zahraničí zabiti ti, které považuje za zrádce nebo nepřátele. Snažil jsem se ukázat, že ne všichni policisté jsou psy režimu, ale jsou i tací, a to je pravda, kteří zastávají opoziční názory. A navíc jsou i tací, kteří podporují Alexeje Navalného a jeho Fond boje s korupcí. A takoví během mé služby skutečně byli a já jsem jedním z příkladů,“ pokračuje.
Akci navíc provedl právě v době, kdy se začaly objevovat informace o čistkách v řadách policie v systému ruského ministerstva vnitra. Ty se týkaly policistů, kteří podle úřadů sympatizovali s opozicí a zejména s Alexejem Navalným a jeho strukturami. „Měl jsem několik známých bývalých kolegů ze svého města, s nimiž jsem dříve pracoval a kteří byli těmto čistkám vystaveni. Byl jsem přesvědčen, že akce s uniformou pomůže objasnit mé postavení a přitáhnout pozornost.“
Považuji ho za samotné zlo lidstva. Stačí například Hitlera označit jen za vraha? Ne, bytosti jim podobné jsou zrůdnější.
Dva roky po svém protestu považuje ruského prezidenta Vladimira Putina stále za vraha, ale i za teroristu, maniaka a zvíře. „Považuji ho za samotné zlo lidstva. Stačí například Hitlera označit jen za vraha? Stačí toto slovo k vyjádření mého postoje k takovým lidem? Ne, bytosti jim podobné jsou zrůdnější. Ani slovo vrah dostatečně nevystihuje zlo, které v sobě nesou,“ popisuje rodák z Gruzie.
Protestem na Rudém náměstí ale jeho boj proti současnému ruskému režimu nezačal, ani neskončil. Navalného podporoval dlouhodobě, sledoval jeho aktivity a i v době, kdy byl ve službě, se účastnil jeho akcí. Už v roce 2017 si vzal dovolenou a vypravil se na akci v sousedním regionu spojenou s investigativním dokumentárním filmem Nadačního fondu proti korupci On není váš Dimon, který se zaměřuje na majetek tehdejšího premiéra Ruské federace Dmitrije Medveděva.
V témže roce při výkonu služby odjel do Navalného sídla v Jaroslavli, aby se tam nechal prověřit. „Bylo to nutné k vytvoření seznamu Navalného příznivců, abych se pak mohl podepsat pod jeho kandidaturu do prezidentských voleb v roce 2018, kterých se chtěl Alexej zúčastnit.“ Nakonec mu však kandidatura umožněná nebyla.
Uvědomoval si, že takové kroky pro něj mohou mít určité následky. „Také jsem si uvědomoval, že je to velmi důležitý čin,“ tvrdí ale. Mítinků, jako byl třeba ten v Moskvě v srpnu 2019, se účastnil i v době, kdy působil u policie. „Alexej mi dal naději, že se Rusko přece jen stane demokratickým, moderním a evropským státem.“
Právě tyto protesty na pozadí toho, že opoziční kandidáti nebyli připuštěni k volbám, policie potlačila ještě tvrději než dříve. „To mě přimělo ke konečnému rozhodnutí skončit (u ruské policie, pozn. red.). Kromě toho mi odchod do důchodu umožňoval můj služební věk. Krátce před svým koncem jsem se také zúčastnil shromáždění v Moskvě,“ vysvětluje okolnosti svého odchodu.
Aby měla FSB co nejméně času na reakci
Jeho touha odejít od ruské policie rostla postupně. „Myslím, že kdybych dostal na výběr, zda rozhánět shromáždění, nebo odejít ze služby, odešel bych ještě dříve,“ dodává Oleg. „Viděl jsem, že politický systém v Rusku je stále represivnější a směřuje k diktatuře. Prostřednictvím opozičních médií jsem sledoval každou protestní akci a viděl jsem, jak jsou moji kolegové, kteří rozháněli mítinky, ponižováni. Uvědomil jsem si, že ministerstvo vnitra, stejně jako další orgány činné v trestním řízení, se stále více stává zbraní, který úřady potřebují k udržení moci.“
Dva roky po začátku války na Ukrajině a téměř pět let od jeho odchodu už podle něj v Rusku není pro liberální policisty, jako byl on sám, místo. Každý zaměstnanec je podroben výslechu na detektoru lži, to se sice dělo už během jeho působení u policie, otázky se však změnily a souvisí s loajalitou režimu. „Kromě toho čistky v systému ministerstva vnitra pomohly úřadům zbavit se neloajálních strážců zákona a těch strážců zákona, kteří zastávali liberální názory,“ dodává.
Protest na Rudém náměstí byl pravděpodobně poslední kapkou a režim Vladimira Putina si posvítil i na něj. Z Ruska emigroval kvůli pronásledování ze strany Federální služby bezpečnosti (FSB) podřízené přímo prezidentovi a ministerstvu vnitra několik dní před začátkem války. Věděl, že ho sledují, a už dříve byly proti jeho osobě otevírány takzvané operativní případy.
„To jsou případy, které se otevírají, pokud orgány činné v trestním řízení vidí ve vašem jednání znaky trestného činu. Pak se takové případy realizují, přerůstají v trestné činy a následně v soudní rozsudek. Dokonce jsem věděl, kdo se podílel na mém vyšetřování jak na ministerstvu vnitra, tak na místním oddělení FSB.“ Výsledkem bylo, že proti němu bylo zahájeno trestní řízení. K materiálům byly připojeny i odposlechy telefonických rozhovorů z doby, kdy byl v Rusku.
Ze země se rozhodl odletět v sobotu, uvědomoval si, že v ten den je větší šance, že ti, kteří se podílejí na jeho pronásledování, „budou buď opilí, nebo budou mít kocovinu, nebo budou na svých letních chalupách“. Letenku si Oleg nekoupil u ruské společnosti, dávalo mu to větší šanci, že se informace o jeho plánu nedostanou do podkladů orgánů činných v trestním řízení.
Hraniční kontrolou prošel těsně před odletem, aby měla FSB co nejméně času na reakci. Pohraničníkům se ale u jeho jména rozsvítilo červené světlo a na palubu letadla přišli tři policisté. „Dva stáli u vchodu na lávku a jeden u samotných dveří do letadla,“ vzpomíná pro deník FORUM 24. „Zřejmě poslali žádost iniciátorovi, který měl můj případ na starosti, a čekali na příkaz k mému zadržení. Nakonec mě ale buď nechali odletět, nebo můj plán vyšel a iniciátorovi se nedovolali.“ Oleg uprchl ze země.
Napsal jsem pravdu
Už pár dní poté Oleg sedí v detenčním centru pro žadatele o azyl a sleduje televizi. Vidí záběry, jak ruská těžká technika překračuje ukrajinské hranice. Jazyku sice nerozumí, ale chápe, že Vladimir Putin rozpoutal válku. Den po začátku ruské invaze byl z detenčního centra propuštěn a azyl získal. „Při pohledu na obrazovku, na ruské tanky překračující hranice s Ukrajinou, jsem si uvědomil, že vypukla válka. Byl to pro mě těžký šok,“ vzpomíná s tím, že do konce věřil, že Putin k tomuto kroku nesáhne.
Hned jak opustil detenční centrum, začal válku na Ukrajině na sociálních sítích kritizovat. „Napsal jsem o válce a o všem pravdu, co jsem si myslel o Vladimiru Putinovi. Věřil jsem a věřím, že bychom se měli i nadále snažit přinášet tuto pravdu co největšímu počtu lidí. A v žádném případě nemlčet.“
Při pohledu na ruské tanky překračující hranice s Ukrajinou jsem si uvědomil, že vypukla válka. Byl to pro mě těžký šok.
Právě kvůli pravdě, kterou šíří na sociálních sítích, ho ruský soud na konci letošního ledna shledal vinným ze šíření falešných zpráv o ruské armádě, jeho jednání bylo považováno za motivované nenávistí kvůli dvěma příspěvkům. Jeden z nich obsahoval video z výslechu ruského pilota sestřeleného na Ukrajině. Druhý přirovnával Vladimira Putina k Adolfu Hitlerovi. Soud zasedl jen třikrát a bývalý policista byl v nepřítomnosti odsouzen k osmi letům vězení.
Pouze několik z tisíců politicky motivovaných trestních řízení zahájených za vlády Vladimira Putina skončilo rozsudkem v nepřítomnosti. Podle dostupných soudních statistik bylo v roce 2021 z téměř 770 tisíců případů projednáno 289 v nepřítomnosti obviněného. Podle vyjádření generálního prokurátora Igora Krasnova bylo v roce 2022 shledáno 187 trestných činů podle stejného článku trestního zákoníku jako v případě Olega a 78 z nich bylo posláno k soudu. Čtyři soudní řízení probíhají nebo již proběhla v nepřítomnosti. Všechny tyto případy se týkají stíhání za protiválečné výroky pronesené na jaře 2022.
„Mým prvním zástupcem byl státní advokát. Snažil se mě přesvědčit, abych se vrátil do Ruska a přiznal vinu, abych dostal nižší trest,“ popisuje Oleg průběh soudního řízení. Pomoc mu nabídla organizace na ochranu lidských práv, kterou přijal. „Soud proběhl rychle. Myslím, že rozsudkem chtěly úřady ukázat ostatním členům orgánů činných v trestním řízení, že není možné dělat to, co jsem dělal já. Soudní verdikt mě také zbavil hodnosti majora. Já však tento rozsudek nepovažuji za pravomocný a stále se považuji za majora ve výslužbě,“ pokračuje Oleg.
„Je to zločinecký soud, který vychází vstříc zločincům, kteří se chopili moci v zemi. V budoucnu budou všechna tato rozhodnutí zrušena a všichni nezákonně odsouzení budou rehabilitováni. Rusko mě zařadilo na seznam mezinárodně hledaných osob. Nemohu tedy cestovat do spřátelených zemí s Ruskem. Mohu tam být zadržen a vydán ruským orgánům.“
Na některých telegramových kanálech spojených s ruskými bezpečnostními agenturami se o něm prý pravidelně objevují příspěvky, v nichž ho označují za zrádce a uvádějí, že proti němu bylo údajně zahájeno několik dalších trestních řízení, mimo jiné za vlastizradu. „Zatím však takovým informačním zdrojům nevěřím,“ uzavírá Oleg. Rusko požádalo o jeho vydání i Interpol. Ten však tuto žádost odmítl s odkazem politické důvody pronásledování.
Sním o tom, že se jednoho dne vrátím do světlého Ruska budoucnosti
Oleg Kašincev tak může pokračovat ve své nové práci na sociálních sítích z bezpečí Evropy a čeká, až ukrajinská armáda osvobodí Moskvu, jak tvrdí. „Chtěl bych, aby se Moskva skutečně osvobodila od té bandy zločinců, kteří sedí v Kremlu. Ale uvědomuji si, že ukrajinská armáda sama to v tuto chvíli nedokáže.“ V boji proti režimu tak pomáhá, jak může. „Snažím se změnit myšlení obyčejných lidí a ruských bezpečnostních složek, které mě sledují a čtou mé příspěvky,“ říká.
„Snažím se jim otevřít oči. Možná jednoho dne přijde okamžik, kdy se budou muset rychle rozhodnout, podpořit stranu světla a ukončit Putinův režim.“ Zapojit by se podle něj mohla i ruská policie, i když chápe, že ministr vnitra Kolokolcev je stoprocentně loajální Kremlu, procento loajality jeho podřízených je ale podle něj menší. „Pokud pochopí, že ti, kdo organizovali převrat, jsou silnější než ti, proti kterým byl převrat organizován, postaví se na stranu organizátorů, tedy na stranu nejsilnějších, a půjdou proti Kremlu,“ vysvětluje pro deník FORUM 24 Oleg.
Buď se vidí jako služebník režimu, nebo se vidí jako služebník lidu. Já jsem se viděl jako služebník lidu, ale rozhodně ne moci a režimu.
„Pokud však dojde k lidovému povstání a do ulic vyjdou obrovské masy lidí, pak prostí policisté přejdou na stranu lidu, dokonce se nebudou ohlížet na pokyny vedení. Zde bude vše záviset na počtu protestujících občanů, kteří vyjdou do ulic,“ představuje i další varianty pádu režimu Vladimira Putina s tím, že sní o tom, že se jednou do Ruska vrátí stejně, jako to udělal Alexej Navalnyj, kterého podporoval, po otravě novičokem a léčbě v Berlíně.
„Nebyl jsem si jistý, zda se vrátí, ale jeho rozhodnutí mi bylo sympatické. I když pro mě i pro všechny ostatní by bylo lepší, kdyby Alexej zůstal v Německu. Myslel jsem si, že kdyby ho zatkli, lidé v Rusku by hromadně povstali a vyšli do ulic, aby ho propustili. Ale to se nestalo. Lidé nebyli takoví, jak si Alexej myslel. Všichni jsme ho zklamali,“ vzpomíná Oleg znovu na dobu před dvěma lety, kdy byl Navalnyj zatčen na moskevském letišti a v prosinci stejného roku se bývalý policista rozhodl vyjádřit svůj názor na Rudém náměstí.
Nyní vkládá svoji naději do Navalného ženy Julie. „Je schopná sjednotit opozici. Tím, že Putin Alexeje zabil, si myslel, že v dohledné době ho nikdo nenahradí. Ale mýlil se. Julia to dokázala. Ona je člověk, kterého teď všichni potřebujeme. Její rozhodnutí pokračovat v Alexejově práci je velmi důležitým krokem, který hraje obrovskou roli v podpoře ducha ruské opozice.“
„Sním o tom, že se jednoho dne vrátíme do světlého Ruska budoucnosti, o kterém mluvil Alexej Navalnyj,“ pokračuje Oleg. „Chci se vrátit do svého města a projít se po jeho nábřeží. A myslím, že je důležité dělat to, co dělám teď. Věřil jsem a věřím v Alexeje. Byl pro mě a pro mnoho dalších lidí paprskem naděje. Dával naději na změnu v Rusku, i když byl ve vězení,“ dodává s tím, že když se dozvěděl o jeho smrti, byl zdrcen. „Myslel jsem si, že jsem na takovou událost citově připraven, ale ukázalo se, že tomu tak není. Ještě teď se z toho šoku vzpamatovávám.“
