Dohoda o podobě volebního zákona pro volby do poslanecké sněmovny mezi politickými stranami a hnutími se zatím nezdá být na dohled. Hlavní spor se vede mezi hnutím ANO a ostatními uskupeními a jeho jádrem je to, zda má zůstat dosavadních čtrnáct volebních obvodů, nebo zda se má celá Česká republika stát jedním obvodem. Výsledek významným způsobem ovlivní to, jak dopadnou nadcházející volby do dolní komory parlamentu, a nakonec i to, jak bude vypadat příští vláda.

Při debatě o volebním zákoně je třeba pamatovat na jednu základní věc. Ideální volební systém neexistuje, a to z jednoduchého důvodu: volební systémy můžeme posuzovat podle dvou klíčových principů, které jsou oba důležité a mají svůj význam, jdou ale proti sobě. Na jedné straně máme reprezentativnost volebního systému, tedy to, aby rozdělení mandátů ve sněmovně co nejpřesněji odráželo, kolik které politické uskupení dostalo voličských hlasů.

A pak tady máme, nakolik daný volební systém napomáhá tomu, aby se v poslanecké sněmovně formovala většina, aby vznikaly stabilní vlády, zkrátka, aby se nestávalo to, že dolní komora bude plná nepřeberného množství všemožných stran a straniček, které se nikdy nedokážou dohodnout na sestavení vlády, a když už se na tom domluví, tak bude jen otázka času, než se taková vláda začne rozpadat a o většinu ve sněmovně zase přijde.

Poměrný volební systém, který máme v České republice, by měl dávat přednost reprezentativnosti, to ale neznamená, že musí naprosto rezignovat na druhý princip. V praxi to tak není a změnit by se to nemělo ani nedávným rozhodnutím Ústavního soudu, který některé pasáže volebního zákona zrušil a donutil tak zákonodárce, aby se několik měsíců před volbami snažili dohodnout se na jeho novém znění.

Petr Holec ve svém textu pro Info.cz tento aspekt volebních systémů nejenom vyzdvihuje, dokonce píše, že „jestli Česko něco fakt potřebuje, pak silného vítěze voleb“, jinak nás podle Holce čeká masakr trpaslíků. To je samozřejmě nesmysl. Nic takového nás nečeká, a to minimálně do té doby, dokud máme pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny. Teprve to by ke zmíněnému masakru trpaslíků mohlo vést, tu ale nikdo rušit nechce.

Politická scéna v pohybu

Holec tvrdí, že rozhodnutí Ústavního soudu nejvíce zasáhlo hnutí ANO Andreje Babiše a že menší strany naopak ucítily šanci, jak s Babišem zúčtovat, takže se logicky kloní k takovému volebnímu zákonu, který tomu bude vyhovovat. Tato úvaha ovšem nezahrnuje jednu důležitou proměnnou.

Dále čtěte

Jeden obvod, jedna firma a jeden šéf: V hnutí Andreje Babiše koketují s tím, že převrátí volby v Česku naruby

V České republice má velkou tradici legislativní kutilství spojené s nevhodnou a přehnanou kreativitou v této oblasti. Ta má obvykle…

Politická scéna je v pohybu. Preference jednotlivých uskupení a vzniklých koalic se velmi rychle a dynamicky mění. To, co platilo před měsícem, nyní už platit přestává, a kdoví co bude za půl roku. V takové situaci je docela dobře možné, že volební systém, který je dnes pro někoho výhodný nebo před měsícem byl, už pro něj za dva měsíce zase tak výhodný nebude – případně bude ještě více výhodný pro někoho dalšího.

Je tím pádem nyní obtížné (a je to ošemetné skoro vždy) pokoušet se prosadit si volební systém na míru, a kdokoli se o to bude snažit, s velkou pravděpodobností pohoří, a to dost možná už v letošních sněmovních volbách. Proto by dávalo smysl po zásahu Ústavního soudu vydat se tou nejjednodušší cestou a neměnit více, než je bezpodmínečně nutné, což je logické i vzhledem k tomu, že zákonodárce tlačí čas a musí jednat poměrně rychle.

Z toho plyne, že by bylo nejlepší držet se čtrnácti volebních krajů, které máme dnes a které ústavní soudci zachovali, a využít novelu zákona z dílny KDU-ČSL, která je už ve sněmovně. To by ostatně drtivá většina politických stran také chtěla.

Bohužel tomu ale brání hnutí ANO a Andrej Babiš, který by rád, aby se Česká republika stala jedním volebním obvodem a k tomu byl zaveden bonus pro vítěze, který by usnadňoval sestavení vlády. Samozřejmě je otázka, jestli by si tím Babišovo hnutí nějak pomohlo, pokud by volby nakonec nevyhrálo, k čemuž se nyní, zdá se, pomalu schyluje.

Logické a nejschůdnější řešení

K zavedení jednoho volebního obvodu premiér Babiš podle ČTK uvedl: „Byl by to nejspravedlivější a nejtransparentnější systém, aby se všechny hlasy vzaly do úvahy a měly stejnou váhu všude v ČR.“ To je hezké, že Andreje Babiše najednou zajímá spravedlnost volebního systému. Zvláštní, že si na dosud platný zákon upravující volby, který u Ústavního soudu neobstál a který byl z hlediska reprezentativnosti hodně nespravedlivý, nikdy předtím nestěžoval.

Petr Holec píše: „Malé politické strany, což jsou dnes v Česku téměř všechny, by proto měly myslet taky na budoucnost země než jen na svůj zisk v letošních volbách, kdy chtějí ‚finálně‘ zúčtovat s Babišem. Ostatně ANO nezůstane politickým hegemonem navždy a i dnešním malým stranám se možná už brzy může nějaký bonus pro vítěze voleb hodit. Nikdo ve sněmovně nepotřebuje deset stran, které tam nyní máme a z nichž některé sotva přežívají. Místo nich Česko potřebuje pár partají schopných vládnout.“

Holec si zjevně nevšiml toho, že na politické scéně vznikly dvě koalice, které rozhodně žádnými trpaslíky nejsou. Navíc Pirátskou stranu v současné době již nelze považovat za trpaslíka ani samostatně (její preference před ustanovením koalice s hnutím STAN dosahovaly dvaceti procent).

V případě dilematu, zda zachovat čtrnáct volebních krajů, nebo zavést jeden jediný, nejde o vyšachování Babiše, ale o logické a nejschůdnější řešení, a tím jeden celostátní volební obvod není. Ten je pouze Babišovým kalkulem, který vychází z toho, že by rád, aby hnutí ANO mělo ve volbách jednoho lídra kandidátky, kterým by byl on sám, a ne čtrnáct. A zjevně také z představy, že právě jeden obvod v kombinaci s bonusem pro vítěze je pro něj a jeho hnutí ze všeho nejvýhodnější, což ale vůbec nemusí být pravda.

Opoziční strany by proto Babišovi ohledně volebního zákona neměly ustupovat a měly by trvat na současné podobě volebních krajů. Důvodem pro jeden obvod není ani strach z rozdrobené poslanecké sněmovny, velkého množství trpaslíků a obtížného sestavování vlád. Tomu by mělo výrazně napomoci to, že se pět opozičních subjektů rozhodlo vytvořit zmíněné koalice. Musí je ovšem udržet před volbami i po volbách a musí být schopni v nich postupovat společně. Pak je výše uvedená obava zcela neopodstatněná.