Proč se Rusko pustilo do této absurdní války? Kde byl začátek těchto událostí a proč Putinovi a jeho lidem všechno tak dlouho procházelo a mnoha občanům Ruska se líbila anexe Krymu? To rozebírá v dlouhé úvaze novinář a politický komentátor Sergej Parchomenko na webu Echo Moskvy.

Z jeho dlouhého příspěvku citujeme aspoň některé pasáže.

„Je velmi důležité vrátit se na začátek událostí a pokusit se pochopit, kde je výchozí bod, od kterého se vše odvíjí. A samozřejmě se vrátíme do začátku jara 2014, k anexi Krymu. Výběr tohoto okamžiku se dá vysvětlit jedinou věcí – že se zdálo, že je na tom (Ukrajina) špatně. Zdálo se, že je slabá, že je rozptýlena jinými problémy, že je dezorganizována útěkem svého prezidenta a jeho snahou o rozdělení země. Připomeňme si, co se dělo předtím, než Janukovyč uprchl ze země. Pokusil se rozdělit zemi na dvě části. Neuspěl. Dokonce ani jeho bývalí spolupracovníci, jeho bývalí příznivci uvnitř Ukrajiny ho nepodpořili…

Dále čtěte

Aktuální Týdeník FORUM přináší srovnání Putina s Hitlerem a velký rozhovor s premiérem Petrem Fialou

Nejnovější číslo Týdeníku FORUM, které právě vychází, logicky reaguje na složitou mezinárodní situaci vyvolanou Ruskem. Autor…

Mezi mými přáteli je dost lidí, kteří tehdy říkali: „Podívej, jak z toho můžeš nemít radost? Jak se můžeš neradovat, že tak krásná věc, jako je Krym, se stala naší? Vždyť je to tak nádherné místo. Je tam tak krásně, je tam tak příjemně, je tam tak nádherné klima, je tam nesrovnatelné moře. A naše dějiny jsou s ním tak spjaty. Ten Livadijský palác (letní rezidence posledního ruského cara Mikuláše II. a jeho rodiny, pozn. red.), celá ta Jalta, Čechov, to vše popsané Buninem, to vše popsané v naší literatuře, všechna ta hudba, která tam byla napsána, všechny ty krásné příběhy o ruské šlechtě, která tam strávila své nejlepší dny; nádherné příběhy o básnících a umělcích, kteří se těmito spisovateli inspirovali – no, jak z toho nemít radost?…

Rodina mých přátel. Oba jsou poměrně známí překladatelé a pedagogové z ruštiny. A matka rodiny pochází z Krymu. Narodila se tam, strávila tam dětství. A ona mi řekla: ‚Podívej, v žádném případě bych nebyla proti. Tohle je moje místo. Přemýšlej o tom: jak bych z toho nemohla mít radost?‘ A já jsem jí tehdy řekl, aniž bych věděl, co tím myslím, aniž bych přesně věděl, co z toho vzejde – řekl jsem jí, že je to začátek nějakých důležitých událostí, které dopadnou tak, že toho budeme litovat…“

Pak Sergej Parchomenko popisuje, co se dělo na separatistických územích podporovaných Ruskem:

„Dále – a to víme velmi dobře, je to prokázaný fakt, který byl mnohokrát potvrzen přímými účastníky –byl učiněn pokus o umělé odtržení kusu Ukrajiny… Chtěli si utrhnout velký kus. Chtěli odtrhnout celý tento oblouk od Charkova až po Oděsu. Podívejte se na mapu, jak vypadá. Obrovský jihovýchodní, jižní půlměsíc, řekl bych téměř polovina ukrajinského území.

Dále čtěte

Oslavte s námi narozeniny! Je tu sleva pro vás a nový web Týdeníku FORUM

Ve čtvrtek 10. února to bylo již sedm let od vzniku Svobodného fóra, webu, z něhož nakonec vznikl deník FORUM…

O to se snažili. Moc se jim toho nedostalo. Podařilo se jim to na dvou malých kouscích, kouscích dvou regionů, Doněckého a Luhanského. Tam se usadili, tam se ohradili od zbytku Ukrajiny. Tam otevřeli hranici mezi Ukrajinou a Ruskem. Přes tuto hranici začaly proudit nekonečné konvoje nejrůznějšího vojenského vybavení, zbraní, munice a nekonečný proud žoldáků a nejrůznějších banditů, kteří tam chtěli bojovat. Z různých důvodů. Někteří chtěli drancovat a loupit, jiní se chtěli předvést před televizní kamerou. Někteří se chtěli otestovat a ukázat se před dívkou, která nebyla příliš vybíravá. Někteří prostě chtěli tu do očí bijící romantiku. Různé motivy. Ale naběhla a nastěhovala se tam všelijaká chátra, všelijaká verbež…

Tehdy odešlo velké množství lidí. Jednou utíkali, podruhé utíkali. Osudy byly zlomeny, domy zničeny. Životy byly pokřivené. Několik lidí tam zůstalo. Zůstaly zde hlavně ženy, děti a staří lidé. Protože muži v aktivním věku byli buď nuceni jít do gangu, nebo odtud museli odejít a udělali to. Takže tento vřed na těle Ukrajiny existoval osm let. A po osm let se kolem něj rozvíjela propagandistická operace. Po mnoho let byla využívána k tomu, aby připravila Ukrajinu o budoucnost, aby týrala ukrajinskou ekonomiku, ukrajinskou politiku a ukrajinskou společnost. A bylo jasné, že se jednou bude hodit k něčemu většímu. A taky se hodilo…

A pak se ukázalo, k čemu je tato konzerva dobrá, k čemu je dobrý tento konflikt, který se táhne už osm let. Bude se hodit, aby se stal ještě jednou zárukou hlavního úkolu, o kterém rozhoduje sám muž, který sedí v čele Ruska – imperátor, faraon s příjmením Putin. Má jediný úkol: sedět na té židli navždy. Je to jediná věc, která ho skutečně zajímá. Je to jediná věc, které věnuje veškeré své politické úsilí. Před našima očima zničil ruskou ústavu v roce 2020 za tímto a žádným jiným účelem. To se dělo proto, aby si zajistil věčné setrvání u moci. Nyní se ukazuje, že existuje způsob, jak tyto naděje posílit válkou.“