Rusko a Spojené státy uspořádaly řadu důvěrných setkání, aby vytvořily v Sýrii „bezpečnou zónu“, informovala zpravodajská stránka Al-Monitor.
Ruští a američtí představitelé se v posledních týdnech opakovaně setkali, prohlašuje anonymní zdroj. K rozhovorům údajně došlo koncem května v Jordánsku.
„Minulý týden se Američané a Rusové setkali v Jordánsku, aby diskutovali o těchto (bezpečných) zónách,“ uvedl onen zdroj. „Setkání v Jordánsku bylo jednou z aktivit, na kterých Spojené státy a Rusko, Izrael a Jordánsko mohou společně pracovat, aby na jihu Sýrie mohla vzniknout deeskalační zóna.“
Šest kol jednání za podpory OSN v Ženevě doposud nedokázalo dosáhnout politického řešení syrského konfliktu. Válka, která už trvá šestým rokem, si vyžádala 400 000 životů a vytvořila pět milionů uprchlíků.
Rusko, Turecko a Írán se dohodly na zřízení „deeskalačních zón“ v celé Sýrii v konkurenčních rozhovorech, které uspořádalo v květnu Rusko v kazašském hlavním městě Astana. Zřízení zón je vedeno snahou zastavit nepřátelství mezi ozbrojenými opozičními skupinami a vládou Bašara Al-Asada.
Zásah Ruska v syrské válce od září 2015 je poznamenán obviněními z útoků na civilní infrastrukturu, včetně mešit, škol a leteckých konvojů.
Rusové jsou aktivní i ohledně dalšího z hráčů v syrském konfliktu. Ruský premiér Medveděv zrušil zákaz dovozu bobulí, ovoce, masa a drůbeže. Turecká rajčata ale zůstanou na seznamu embargovaného zboží.
Nařízení následuje po prezidentském dekretu, který zrušil většinu omezení zaměstnání pro turecké občany, stejně jako určitá omezení operací tureckých firem.
Rusko a Turecko se dohodly na zrušení zbývajících sankcí na konci května, když se ruský náměstek premiéra Arkadij Dvorkovič setkal s tureckým náměstkem premiéra Mehmetem Simsekem.
Rusko uvalilo sankce na Turecko poté, co v březnu 2015 Turci sestřelili ruský vojenský letoun, který působil v Sýrii. Dva ruští vojáci v důsledku incidentu zemřeli. Nové sbližování je zřejmě součástí strategie prezidenta Erdogana, který hraje svou hru na emancipaci od Evropské unie a Spojených států. Putinovi samozřejmě vnitřní rozpory mezi Tureckem a západním světem vyhovují.
Jaké jsou vlastně příčiny šest let trvajícího konfliktu? Na počátku byly pokojné demonstrace a na konci totální občanská válka s nesčetnými milicemi a frontami. Základní příčiny jsou ale podobné, jaké stály za celým hnutím „arabského jara“.
Byla tu zvůle mocenského aparátu a lidé byli drženi v šachu různými vzájemně si konkurujícími tajnými službami a bandami připomínajícími mafii. Bezpečnostní aparát syrského režimu vynikal brutalitou, mučením a zabíjením. Násilné potlačování protestů nakonec vedlo až k válce.
V zemi panovala sociální nerovnost. Bašar al-Asad se pokoušel zemi modernizovat, ale měli z toho zisk jen někteří. Ve městech vznikla střední vrstva. Mladí Syřané doufali ve zlepšení situace, ale sociální nerovnost stále narůstala. Na venkově zase vznikla vrstva lidí, kteří byli obětí hospodářských reforem. Sucho donutilo mnoho venkovanů odejít a usídlili se na rostoucích předměstích. Zemi prorostl klientelistický systém. Kdo chtěl práci nebo různá povolení, musel patřit ke klice Asadova režimu. Bez toho neměl šanci. Důležité posty byly v rukou náboženských menšin, a to především Alavitů, ke kterým patří také Asad. To vyvolalo vzájemné napětí, o kterém se ale veřejně nesmělo mluvit. Taková je realita vlády „sekulárního vládce“.
V zemi je tedy mnoho konfliktů a sotva se něco uklidní jen zavedením nějakých zón. Vzájemná nenávist dosáhla nejspíše vysokého stupně. Zatím si asi nikdo nedovede představit, že by Sýrie ještě mohla existovat jako jedna země. V nejlepším případě se obyvatelé dočkají rozdělení na různé zóny, které budou více nebo méně „bezpečné“.
