Rakouský prezident Alexander Van der Bellens s šéfem Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Herbertem Kicklem. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
ANALÝZA / V Rakousku pokračují jednání o sestavení nové vlády, jejíž předsedou by se měl stát šéf krajně pravicové Svobodné strany (FPÖ) Herbert Kickl. Zatímco koaliční vyjednávání s tradiční konzervativní Rakouskou lidovou stranou (ÖVP) stále provází četné neshody zejména v zahraniční politice, obě uskupení se alespoň dohodla na klíčovém návrhu rozpočtu.
Vznikající vláda předpokládá masivní škrty ve výši 6,3 miliardy eur (158 miliard korun), které by měly dostat tamní rozpočtový schodek pod hranici tří procent HDP. Dohodu, jež počítá mimo jiné se snížením různých dotací nebo zvýšením některých daní, už posvětila Evropská komise. Rakousko se tak alespoň prozatím vyhne zahájení disciplinárního řízení kvůli nadměrnému deficitu, kterému čelí kupříkladu sousední Slovensko.
Slabší partner
Předsedu FPÖ pověřil jednáním o sestavení nové vlády prezident Alexander Van der Bellen poté, co začátkem ledna zkrachovala povolební vyjednávání mezi lidovci, sociálními demokraty (SPÖ) a liberální stranou NEOS. Tato uskupení se původně pokoušela vytvořit širokou středovou koalici, a obejít tak právě Svobodné, kteří v září loňského roku vůbec poprvé zvítězili v rakouských parlamentních volbách.
Trojice ideologicky nesourodých stran se ovšem nedokázala shodnout právě v rozpočtových otázkách a ÖVP se nakonec po odchodu NEOS rozhodla dát přednost Svobodným. Lidovci přitom Kicklovi nabídli i post kancléře, což před volbami kategoricky vylučovali. Výsledkem by tak měla být vláda, ve které bude hrát FPÖ dominantní roli – nejen kvůli vítězství v parlamentních volbách, ale i vzhledem k povolebním průzkumům, ve kterých se náskok Svobodných před ostatními stranami ještě zvýšil.
FPÖ se navíc uprostřed koaličních jednání podařilo prokázat sílu i v regionálních volbách, když 19. ledna výrazně uspěla v nejvýchodnější Spolkové zemi Burgenland. Nejsilnější stranou v této tradiční levicové baště sice i nadále zůstávají sociální demokraté, Svobodní ovšem získali o třináct procent více hlasů než před čtyřmi lety a skončili na druhém místě. ÖVP se naopak propadla až na třetí příčku a z voleb si odnesla nejhorší výsledek v historii.
Evropa, nebo Rusko?
Prozatímní šéf lidovců Christian Stocker si v tuto chvíli jednání se Svobodnými pochvaluje jako „konstruktivní“ a je zjevné, že obě strany spojuje třeba požadavek na další zpřísnění migrační politiky. Zároveň však na povrch vyplouvají zásadní sporné body. V ekonomické oblasti jde především o požadavek FPÖ na zavedení bankovní daně, kterou přitom paradoxně požadovala i sociální demokracie a lidovci kvůli tomu nakonec vycouvali z jednání o středové koalici.
Zcela zásadní rozdíly mezi oběma pravděpodobnými koaličními partnery ovšem panují v oblasti zahraničněpolitické orientace budoucí vlády. FPÖ je totiž silně kritická vůči Evropské unii, a má naopak blízko k Rusku, jehož zájmy na rakouské scéně reprezentuje. Mimo jiné požaduje ukončení protiruských sankcí, obnovení nákupů ruského plynu nebo opuštění iniciativy Sky Shield, která má posílit společnou evropskou protivzdušnou a protiraketovou obranu. Součástí iniciativy je mimochodem i Česká republika nebo Švýcarsko, které je podobně jako Rakousko neutrální.
Velmi úzké vztahy Svobodní udržují i s maďarským autokratickým premiérem Viktorem Orbánem, kterého dokonce nový předseda Národní rady Walter Rosenkranz za FPÖ navzdory odporu ostatních stran v říjnu pozval jako vůbec prvního zahraničního hosta na půdu parlamentu. V listopadu pak Kickl s Orbánem ve Vídni podepsali společnou deklaraci zaměřenou na „co nejrychlejší“ ukončení války na Ukrajině.
Ministr zahraničí a prozatímní kancléř za ÖVP Alexander Schallenberg dává jasně najevo, že Rakousko musí i ve společné vládě se Svobodnými „zůstat spolehlivým, silným a konstruktivním partnerem v rámci Evropské unie“. Tu označuje za „garanta míru a bezpečnosti Rakouska“, což je podle něj „pevně zakotveno v povědomí Rakušanů“.
„Pokud jde o zahraniční, bezpečnostní a evropskou politiku, na Rakousko se bude možné spolehnout. Budeme i nadále aktivně a konstruktivně jednat na evropské a mezinárodní úrovni. V nestabilní době je to o to důležitější,“ přislíbil Schallenberg, který se stal kancléřem po rezignaci Karla Nehammera, jež následovala bezprostředně po krachu vyjednávání o středové koalici s liberály a SPÖ.
Stocker kromě toho požaduje „upřímnou odpověď na otázku, zda Svobodní stojí na straně svobodného světa, nebo diktatur“. „Nechceme závislost Rakouska na nikom, a zejména nikoli na Ruské federaci,“ prohlásil prozatímní předseda ÖVP s narážkou právě na sympatie Svobodných vůči Putinovu režimu.
Zkouška tradiční pravice
Lidovci si kladou podmínky i na domácí politické scéně, kde slibují ochranu svobody slova a veřejnoprávních médií, která se obávají snahy Svobodných o jejich zničení a nahrazení „nezávislého zpravodajství stranickou propagandou“ po Orbánově vzoru. ÖVP se dále vymezuje třeba proti požadavkům Svobodných na zřízení parlamentní komise, která by měla za úkol vyšetřování vládní politiky v době pandemie koronaviru.
Právě kvůli svolávání protestů proti vládním zdravotním opatřením včetně povinného očkování začala FPÖ před několika lety znovu sílit poté, co se v preferencích propadla na dno kvůli takzvané aféře Ibiza. Dnes Svobodní kromě komise požadují i kompenzační fond pro „oběti“ protipandemické vládní politiky, kterou měl na starosti právě kancléř z ÖVP.
Není ovšem zcela zřejmé, zdali budou mít lidovci dostatečnou sílu nebo vůli svoje sliby naplnit a stát se účinným ochráncem demokratického a proevropského směřování Rakouska tak, jak v tuto chvíli deklarují. Především budou poprvé slabším partnerem, který se navíc těší stále menší podpoře veřejnosti, jak ukazují již zmíněné volby v Burgenlandu i průzkumy veřejného mínění. V těch se ÖVP opakovaně propadla pod hranici dvaceti procent.
FPÖ se oproti tomu v některých šetřeních blíží až ke čtyřicetiprocentní podpoře, a lidovci tak budou mít jen těžko motivaci usilovat o předčasné volby a opětovné rozdání karet. „Mohli bychom volit tak dlouho, dokud by Kickl jednou nezískal absolutní většinu,“ obhajoval sestavení společné vlády se Svobodnými salcburský zemský hejtman Wilfried Haslauer.
ÖVP se kromě toho ani v minulosti v roli vůdce společné koalice neprojevovala příliš zásadově, když kupříkladu dovolila, aby Kickl jako ministr vnitra v letech 2017 až 2019 provedl čistku rakouských tajných služeb a umožnil jejich infiltraci ruskými agenty. Vládu se Svobodnými lidovci položili teprve po aféře Ibiza, která odhalila ochotu špiček FPÖ nechat se uplácet ruskými oligarchy.
Tehdejší kancléř Sebastian Kurz však dnes zpětně svého rozhodnutí rozpustit pravicovou koalici lituje. „Historie vstřícnosti ÖVP k útokům FPÖ na demokracii vykresluje chmurný obraz jejího chybějícího odhodlání bránit liberálnědemokratické hodnoty,“ domnívá se politoložka Gabriela Greilingerová z americké University of Georgia.
