V Antalii, kterou dobře znají desetitisíce českých turistů, probíhalo od úterního rána jednání náčelníků generálních štábů (NGŠ) armád Turecka (generál Hulusi Akar), USA (generál Joseph Dunford) a Ruska (generál Valerij Gerasimov). Předpokládá se, že schůzka bude jednodenní a že jednání skončí pozdě odpoledne nebo večer.
Jednání NGŠ těchto tří zemí nejsou novinkou, ale je to poprvé, kdy se během syrského konfliktu nesetkávají bilaterálně, ale všichni tři v jeden čas a na jednom místě. O možné schůzce tří generálů se včera (6. 3.) zmínil v interview pro stanici Haber turecký premiér B. Yıldırım.
Hlavním tématem jejich diskuse jsou bezpečnostní otázky „spojené s vývojem v Sýrii a Iráku“. Za nejpravděpodobnější se považuje příprava koordinované akce v oblasti Rakka s cílem zlomit odpor Islámského státu.
Premiér Yıldırım ve včerejším interview řekl, že „nemá smysl pouštět se do operace (v Rakka) bez koordinace s Ruskem a USA. Bylo by to marné a důsledky by mohly být hodně složité. Proto probíhají vojenská technická jednání.“
Turecko se už delší dobu snaží přesvědčit Rusko a USA, aby přestaly podporovat Syrskou stranu demokratické unie (PYD), která také bojuje proti Islámskému státu. Vojenským křídlem této kurdské strany je YPG, kterou považuje Turecko za odnož teroristické PKK. Snaží se ji proto zatlačit na východ od Eufratu, což bylo cílem operace Eufratský štít koncem loňského léta.
Turecká strana předpokládá, že po vyhnání Islámského státu a zatlačení kurdských jednotek za Eufrat bude v oblasti opět „syrský element, protože je to syrské území“. „Přijdou Syřané, usadí se tam a život bude zase takový, jaký byl.“ Neznamená to nutně, že se Turecko bez odporu smíří s předáním oblasti Asadovu režimu, ale vyloučit se takový konec nedá.
Dalším projednávaným tématem je pravděpodobně budoucí status syrského města Manbidž. Turecko předpokládá, že se z něj odsunou jednotky Syrských demokratických sil (SDF), v nichž hraje hlavní roli právě YPG. Rusové by rádi, aby kontrolu nad oblastí převzal Asadův režim. To je pro Turecko asi jen obtížně přijatelná varianta vzhledem k trvalé snaze Ankary Asadův režim odstranit.
Město Manbidž je pod kontrolou Vojenské rady SDF, s jejímž vědomím rozmístily USA malé oddíly svých jednotek ve městě a jeho okolí, aby zabránily střetům mezi různými válčícími frakcemi. Vojenská rada SDF také oznámila, že se dohodla s Rusy na předání některých okolních vesnic do rukou Asadova režimu, aby se nedostaly pod kontrolu Turecka.
Prezident Erdoğan minulý týden poté, co Turky podporovaná Svobodná syrská armáda (FSA) obsadila al-Báb prohlásil, že cílem „příští operace v severní Sýrii“ bude Manbidž. Premiér Binali Yıldırım v této souvislosti řekl, že bez koordinace s Ruskem a USA by turecká vojenská akce „nedávala smysl“.
Nedá se dost dobře předpokládat, že schůzka NGŠ se koná izolovaně od standardních diplomatických procesů. Ty zahrnují jak vyjednávání pod patronací OSN, tak „technické“ rozhovory, které zorganizovalo Rusko v Astaně.
Pokud jde o Irák, i tam má turecká armáda „vlastní agendu“, kterou je vedle boje proti IS také oslabení nebo raději likvidace PKK na iráckém území. Irácké jednotky v těchto dnech dosáhly v Mosulu dílčího úspěchu, jehož součástí je i osvobození bývalé tureckého Generálního konzulátu. Jeho pracovníci byli v červnu 2014 zajati a do září 2014 drženi Islámským státem jako rukojmí. Turci tenkrát slíbili pomstu a nejspíš by byli rádi, kdyby osvobození budovy konzulátu mohli využít i symbolicky. Třeba v kampani před referendem, které by mělo prezidentovi otevřít cestu k samovládě a nastolení „řízené demokracie“.
