S ubíhajícími týdny je stále více jasné, že situace kolem volebního zákona, na jehož nové podobě se musí dohodnout poslanci a senátoři, hrozí jedním velkým průšvihem. Na tom, aby byl co největší, má ostatně zájem prezident republiky Miloš Zeman, a to minimálně ze dvou důvodů: jednak to byl právě on, kdo před ním jako první varoval, takže ho bude moci využít proti svým soupeřům a nepřátelům. A pak právě v krizi u nás vliv hlavy státu raketově stoupá a její možnosti zasahovat do politického dění jsou mnohem větší, než když krizová situace nenastává a vláda je stabilní. Prezident Zeman tohle moc dobře ví a pokusí se to využít ve svůj prospěch.

Ještě před tím, než ústavní soudci vyhlásili své rozhodnutí, kterým zrušili některé části volebního zákona, prezident Zeman ve svém dopisu Ústavnímu soudu ze začátku února varoval před neřešitelnou ústavní krizí, pro kterou Ústava ČR nemá nastavené způsoby řešení. Ta podle Miloše Zemana může nastat, pokud mezi oběma komorami parlamentu nedojde k dohodě například na uspořádání volebních krajů.

Zeman napsal, že považuje „úvahy o zrušení části volebního zákona několik měsíců před volbami za silně destabilizující politický a ústavní systém České republiky s nedozírnými následky a otázkami, na které nemůže znát odpověď ani prezident republiky, ani Ústavní soud“. Prezident už tehdy 1. února ve svém dopise uvedl, že „lze předpokládat, že nalezení takové dohody nad volebním systémem se bude blížit limitně nule“.

Miloš Zeman tak ve skutečnosti předjímal to, k čemu postupně směřujeme, jestliže část poslanců či senátorů neustoupí ze svých představ ohledně počtu volebních obvodů pro volby do poslanecké sněmovny. Spor se vede o to, zda jich bude čtrnáct, jak požaduje většina členů senátu, nebo jenom jeden jediný, jak chtějí poslanci za hnutí ANO, SPD a minimálně někteří nezařazení členové dolní komory parlamentu.

To, že hrozí potenciální destabilizace české politické situace vlivem rozhodnutí Ústavního soudu vzhledem k tomu, že byly zrušeny části volebního zákona v průběhu kampaně, posléze prezidentovi 23. února u příležitosti společné schůzky odkývali i předseda sněmovny Radek Vondráček, premiér Andrej Babiš, ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, ministr obrany Lubomír Metnar a ministr vnitra Jan Hamáček.

Krize a destabilizace 

Jaký ale může být další vývoj? Co všechno se může stát a jak by ona destabilizace politické situace u nás krátce před volbami mohla vypadat? A kdo z ní bude těžit? Na poslední otázku je velmi jednoduchá odpověď, která je jasná už teď. Obecně totiž platí, že čím je u nás politická situace stabilnější, čím větší stabilitě se těší vláda a čím se cítí pevněji v kramflecích a sebejistěji, tím menší manévrovací prostor má prezident republiky.

Dále čtěte

Andrej Babiš si vymyslel příběh, který ho má udržet v premiérském křesle. Českou republiku to přijde draho

Letošní volby do poslanecké sněmovny se neúprosně blíží. Konají se už za sedm měsíců, které utečou velmi rychle. V Česku…

Naopak v případě politických krizí nabývá na významu a jeho vliv a možnosti zasahovat do dění narůstají. To platí i pro destabilizaci spojenou s absencí volebních pravidel, podle kterých by se měly konat říjnové volby. Kromě toho, pokud Miloš Zeman od začátku před krizí a destabilizací varuje, až opravdu nastane, bude pro něj velmi jednoduché tvářit se jako úspěšný prognostik, který to všechno předvídal, a zároveň bude o to silněji a přesvědčivěji ukazovat a útočit na ty, kteří podle něj tuhle situaci zavinili.

V jeho pojetí to bude na prvním místě Ústavní soud, senátoři a většina opozičních stran. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mu v tom bude hlasitě a umanutě přizvukovat a prstem ukazovat úplně stejným směrem tak, aby zamaskoval a překryl to, že skutečným viníkem oné krize bude on sám. Právě Babiš je totiž od začátku tím, kdo prosazuje jeden volební obvod, který přitom podle Ústavního soudu není nutné zavádět, poněvadž část volebního zákona upravující existenci čtrnácti volebních krajů soudci nezrušili.

To, co může být pro Miloše Zemana nejzajímavější, ovšem je, že by se mu mohlo podařit spojit dvě záležitosti, které probíhají paralelně vedle sebe, v jednu a využít je k tomu, aby to byl právě on, kdo bude určujícím politickým činitelem a jehož vůle významně ovlivní další politické události a uspořádání v České republice.

Vláda závislá na libovůli prezidenta

V následujících týdnech či měsících se totiž může stát to, že se v poslanecké sněmovně uskuteční hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše a dolní komora parlamentu nakonec Babišovu kabinetu nedůvěru vyjádří. V takové situaci se pak vláda stane naprosto závislá na libovůli prezidenta Zemana. Jen na něm bude záležet, zda Andreje Babiše nechá dovládnout do voleb, nebo premiérem jmenuje někoho jiného.

To vše v situaci, kdy nebudeme vědět, podle jakého zákona se na podzim uskuteční sněmovní volby, což nastalou krizi a destabilizaci dále prohloubí a posílí. Takže všichni budou posléze Miloši Zemanovi vděční, když nechá dovládnout Babišovu vládu v demisi, a ještě budou ochotní dělat prezidentovi ústupky ohledně volebního zákona tak, aby se krizi podařilo ukočírovat a zažehnat.

Výsledkem bude, že Zemanova pozice se výrazně posílí a jeho vliv zásadním způsobem vzroste, což se nezmění minimálně do té doby, než po volbách nastoupí nová vláda a získá důvěru ve sněmovně. Cesta k tomu ale může být ještě docela zdlouhavá a složitá. Navíc Miloš Zeman dostane možnost významným způsobem ovlivnit i novou podobu volebního zákona, protože nikdo si nebude přát, aby pár měsíců před volbami přišel s vládou svých kamarádíčků.

Každopádně Zeman na tom všem vydělá a velmi pravděpodobně už teď velmi usilovně pracuje na tom, aby se to přesně tímto způsobem vyvinulo. Bude to pro něj pravé požehnání, které mu znovu umožní zažít to, že je nejsilnějším hráčem v české politice, který určuje dění a na kterém vše závisí. A také tím získá nástroje a páky, jak prosazovat některé další konkrétní kroky, o něž usiluje.