Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová FOTO: ČSSD
FOTO: ČSSD
Poslanecká sněmovna v pátek schválila jednorázový příspěvek 5000 korun pro důchodce. Návrh nyní putuje do horní komory parlamentu. Podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové příspěvek dorazí do Vánoc třem milionům lidí. Místopředsedkyně ČSSD tvrdí, že cílem návrhu je především mezigenerační solidarita a pomoc jedné z nejzranitelnějších skupin obyvatel. Právě mezigenerační solidarita je tím, u čeho je dobré se zastavit. Když se nad jednorázovým příspěvkem penzistům zamyslíme hlouběji, zjistíme, že mezigenerační solidarita je ve skutečnosti jeho hlavní slabinou.
Jana Maláčová na webových stránkách sociální demokracie uvádí: „Letošní pandemie zasáhla všechny domácnosti, obzvláště tvrdě ji ale pocítili ti, kteří se svými příjmy sotva vyjdou i za normální situace. Nejde jen o seniory, ale také invalidní důchodce, vdovy, vdovce a sirotky. I přes rychlé navyšování v posledních 6 letech jsou důchody v České republice stále nízké. Pandemie navíc přinesla nejrychlejší tempo zdražování od roku 2012, které tito lidé pociťují při každém nákupu. K tomu jim letos přibyly další neočekávané náklady spojené s ochranou jejich zdraví. I proto jsem se rozhodla navrhnout tuto mimořádnou pomoc,“ vysvětluje ministryně práce a sociálních věcí jednorázový příspěvek 5000 korun pro důchodce, který aktuálně míří do senátu.
Jak se na webu České strany sociálně demokratické uvádí, cílem návrhu je podle Jany Maláčové především mezigenerační solidarita a pomoc jedné z nejzranitelnějších skupin obyvatel, na kterou zejména kvůli rekordnímu zdražování současná krize tvrdě dopadla.
Zaprvé, v případě důchodců má zdražování pokrývat zákonná každoroční valorizace jejich penzí. Ta ho sice nepokryje okamžitě a děje se tak až zpětně, ale na druhou stranu je něčím, na co se penzisté mohou spolehnout a co mají zaručené a nikdo jim to nemůže vzít.
Pracující tuhle výhodu nemají a aktuální zdražení se jich dotýká také. Navíc jejich mzdy se naopak vlivem nastupující ekonomické krize nejenom nezvýší, ale spíše klesnou – respektive u nemalé části lidí se už dokonce snižují a výhled v následujícím období není vůbec dobrý. V tomto ohledu jsou na tom důchodci určitě lépe.
Napřed solidarita a pak pocit nespravedlnosti
Další věc je ona mezigenerační solidarity, na kterou se Jana Maláčová odvolává. Bohužel je to s ní trochu jinak, než jak místopředsedkyně sociální demokracie uvádí. Problém mezigenerační solidarity je jednoduchý. Spočívá v prosté obavě, že do budoucna tahle solidarita už při nejlepší vůli nebude možná a přestane fungovat, protože na ni nebudeme mít dostatek finančních prostředků.
Dopadne to tím pádem tak, že některé generace sice solidární budou, ale pozdější solidarita vůči nim už bude mnohem menší, protože na to již nebudeme mít, respektive nastupující generace to zkrátka neutáhnou, takže generace, které solidární byly, se bohužel samy solidarity nedočkají.
A právě s tím je třeba počítat už teď a úplně to se solidaritou, kterou vyžadujeme po současných pracujících vůči dnešním důchodcům nepřehánět, protože čím větší solidaritu dnes vynutíme, tím větší pocit nespravedlnosti a křivdy nastane po letech, až tahle solidarita nebude nikým oplacena nebo rozhodně ne v takové míře.
Střípek do mozaiky
Jde svým způsobem o morální hazard, který ale současnou politickou reprezentaci (ani ty předchozí) nemusí příliš trápit, protože až se s plnou silou projeví, oni už v politice nebudou. A jakákoli zodpovědnost za promarněné roky a promrhané finance je už nedostihne.
Ministryně práce a sociálních věcí v neděli na své facebookové stránce napsala: „Do Vánoc příspěvek dorazí 3 milionům lidí! Senioři a invalidní důchodci mají hluboko do kapsy a 5000 navíc jim pomůže vyrovnat se s letošním rekordním zdražováním a nečekanými výdaji za nákupy dezinfekce, roušek atd. To všechno je stálo spoustu peněz navíc. V téhle mizérii se pomáhalo všem, tak proč ne těm, kteří musejí vyžít z důchodů? Celý život pracovali, odváděli do systému, tak teď je přece neodstavíme na vedlejší kolej! Věděli jste, že milion seniorů má u nás důchod pod 14 tisíc korun? Chtěla bych vidět, kteří politici by z toho dokázali vyžít.“
Otázku mezigenerační solidarity a stejně tak úkol pro politickou reprezentaci můžeme shrnout následovně: nakolik hrozí, že na tom důchodci za 10, 15, 20 let budou ještě hůře? Co když si o těch 14 tisících korunách (při započítání inflace), budou moct nechat jenom zdát?
Co Jana Maláčová a spol. dělají proto, aby dnešní mezigenerační solidarita nebyla vykoupená dobou, kdy mezigenerační solidarita nebude vůbec žádná a velké množství důchodců na tom bude skutečně mizerně, protože pod vlivem politiků, kteří se na mezigenerační solidaritu odkazovali, na ni spoléhali?
Jednorázový příspěvek 5000 korun pro důchodce je jen střípkem v mozaice, který sám o sobě katastrofu nezpůsobí. Ukazuje ale celkový směr, kterým se vydáváme, protože takových střípků je mnoho a když se sečtou, výsledkem může být to, že se mezigenerační solidarita zhroutí. Velkou roli v tom sehrají demografické změny ve společnosti, ovšem značnou také nezodpovědnost politických představitelů.
