Ve speciálních Dvaceti minutách Radiožurnálu hovořil Miloš Zeman s redaktorem Tomášem Pancířem na rozličná témata. A byl to typický Zeman. Povýšený a arogantní. Jako vždy si samozřejmě neodpustil ani urážky na adresu novinářů, a to i redaktora, který s ním rozhovor vedl.
Rozhovor se uskutečnil v Lánech jen pár hodin poté, co zde Miloš Zeman přijal Andreje Babiše. O čem spolu hovořili, nebylo ani jedním z nich zveřejněno. Ovšem s ohledem na Zemanovu reakci na jednu z otázek lze odhadovat, že jednali o nějakém vyjádření podpory v prezidentské volbě.
Miloš Zeman v rozhovoru opět naznačil, že hodlá Ústavu napínat tak, jak se to hodí jemu, či spíše někomu z jeho okolí. Nepřímo totiž potvrdil, že uvažuje o jmenování nástupce Pavla Rychetského v čele Ústavního soudu. „Jediná omezující podmínka spočívá v tom, že to musí být někdo z členů Ústavního soudu. Jinou podmínku Ústava nezná,“ pronesl Zeman na námitku, že Rychetskému končí mandát až šest měsíců poté, co už Zeman nebude sedět na Pražském hradě.
Jednoznačně však odmítl, že by vyhlásil plošnou amnestii, jako to učinil jeho předchůdce Václav Klaus. Zmínil, že během svého úřadování udělil jen 27 milostí. To, že mezi nimi bylo nemálo milostí přinejmenším podezřelých, však samozřejmě neuvedl. Jen obhajoval milost pro šéfa Lesní správy Lány Miloše Baláka, protože „se nijak osobně neobohatil a také státu nevznikla žádná hmotná škoda“.
Spíše než jako bilanční rozhovor vyznělo celé interview jako Zemanova obhajoba, kdy chtěl posluchače přesvědčit, že se ničeho kontroverzního či snad přímo špatného nedopustil. Člověk neznalý věci by možná nabyl dojmu, že Zeman je jakousi reinkarnací hrdiny povídky Woodyho Allena Šílencův příběh a jeho jediným hříchem, jehož se dopustil, je, že „občas zapomíná klobouk“.
Nakonec došlo i na otázku, zda se nechystá vznik nějakého institutu Miloše Zemana, jako vznikla po konci mandátu předchozích prezidentů Knihovna Václava Havla či Institut Václava Klause. Miloš Zeman odpověděl, že „žádný takový institut nebude“. Chce se zvolat: „Zaplaťpánbůh!“