KOMENTÁŘ / Máme tu opět svátek našeho národního mučedníka pro svobodu slova Jana Husa. Optikou středověké společnosti však nešlo tolik o svobodu, ale spíše o zodpovědnost za to, co člověk říká a zda nešíří bludy, neboli dezinformace. Jakkoli je sporné, co mohlo být na Husově učení bludného, jeho osud odráží skutečnost, že bludy obecně byly považovány za smrtelné ohrožení pozemské obce i nesmrtelných duší. Škoda tedy, že dnes přistupujeme k bludařům a dezinformátorům takřka s lhostejností. Nejde rovnou o upalování. Ale občas nějaký virtuální pranýř může přispět k širšímu ponětí o pravdě, lži a o zodpovědnosti za vyřčená a napsaná slova. 

Máme tu tedy dobrou příležitost se zamyslet nad lidmi, kteří do veřejného prostoru vnášejí své kacířské myšlenky, ba přímo totální bludy, ale na rozdíl od betlémského mistra za ně nechtějí nést zodpovědnost a myslí si, že mají nárok plácat, cokoli je napadne. Zřejmě si myslí, že jim ústava zaručuje právo jakkoli lhát a podrývat soudržnost společnosti. Nejde tady o nešťastníky s primitivními inklinacemi, jako byli Patrik Tušl a Tomáš Čermák, které přivedlo zbožňování Vladimira Putina a nenávist k napadeným Ukrajincům až před soud a do vězení. K nim by se Mistr Jan Hus asi znát moc nechtěl a rozhodně bychom je neměli – tedy kdybychom žili ve středověku – dát upálit. Jejich společenská nebezpečnost je úměrná jejich nevelkému rozhledu. 

Nedokážu ale nemyslet na pozoruhodnou intelektuální variantu pánů Tušla a Čermáka, kterou srdnatě zastává kolega Daniel Kaiser z časopisu Echo. A přiznám se rovnou. Kdybychom se potkali v Kostnici v 15. století, tak by se o jeho slavném upálení mohlo uvažovat jako o logické odpovědi na jeho absurdní bludařské inklinace. Kaiserova umíněnost, s níž se setrvale věnuje převracení pólů agrese a jejích obětí v současném válečném konfliktu, ukazuje, že u jeho článků nejde o cynický kalkul, co by se více četlo, nebo o práci na čísi objednávku. Setrvalá prezentace Putinova Ruska jako legitimní síly, pro jejíž chování je třeba mít pochopení, ukazuje spíše na to, že jde o přesvědčení a víru, pro kterou kolega komentátor doslova hoří. Je to jeho „pravda“, za kterou by jistě dokázal i hořet.   

Pak si ale člověk uvědomí, že upalovat se nemá, protože se následně dotyčného po staletí nezbavíme. 

Když agresor je oběť

Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) uvedla ve výroční zprávě za loňský rok, že na veřejnou debatu v Česku cílí informační operace, jejichž cílem je omezit pomoc Ukrajině. Tyto informační operace chtějí podle NCOZ demoralizovat společnost skrze (dodejme, že zdánlivě legitimní) veřejnou debatu tak, aby v ní bylo možné šířit ruský pohled na válku na Ukrajině. 

Metody jsou již známé. Jde o podsouvání, že agresor je oběť a oběť je viník. Oběť si sama může za své napadení a vlastně ani nešlo o napadení, nýbrž jen o obranu. Zde je hlavní metodou šíření naprosté a zvrácené lži. Dalším nástrojem je šíření strachu tak, aby naše země přestala podporovat oběť agrese čistě jen z obavy před eskalací války do jaderného konfliktu. Obě metody jsou již déle než dva roky hlavním motivem článků vystudovaného germanisty a spisovatele Dana Kaisera. A pro obě metody – lži a strach – dokázal získat svého nepříliš bystrého šéfredaktora a své kolegy v jinak intelektuálně působící redakci. Koneckonců i prolhané a absurdní články Dana Kaisera mají vždycky svoji formální úroveň. Ovšem právě tato mistrovská úroveň byla na kostnickém koncilu pokládána za přitěžující okolnost. 

Kdyby se měly citované věty ze zprávy NCOZ aplikovat na vydavatelské projekty Echo 24 a Parlamentní listy, mohli bychom se dočkat třeba toho, že by jejich vlastníci Marek Španěl a Slavomír Pavlíček museli na policii hodně věcí vysvětlovat. Společné vlastnictví obou médií není žádnou náhodou. Vypovídá minimálně o vkusu majitelů, kteří nejsou o moc vznešenějšími osobnostmi než zmínění Tušl s Čermákem. Jenom jsou bohatší. Každopádně to vysvětluje ten prapodivný směr Echa 24. Linie, která dělí svobodu slova od ohrožení národní bezpečnosti, je ale dostatečně volná na to, aby se dala subverze ruského pohledu na válku označit za výrony kritického rozumu. 

Demokracie by měla být silná natolik, že bez kriminalizace publicistických projevů vydrží i ty nejhnusnější lži a podlosti. Jenomže ta síla by se projevila tehdy, kdyby lži a podlosti byly veřejně pokládány za lži a podlosti. Kdysi jsme tu měli kulturu polemiky. Ta obsahovala nezpochybnitelný nárok a v podstatě povinnost polemizovat s názory, jež se nám jevily jako chybné, neetické či přímo lživé. Polemiky se již ale nepěstují a asociální lhaní má volné pole působnosti, pakliže nenarazí na trpělivost státního zástupce. To není dobře. Bylo by projevem vyššího společenského sebevědomí, kdybychom si to s proruskými lháři uměli vyřídit v rámci veřejné debaty. Proto pojďme do toho. Pana Kaisera nebudeme ani upalovat a ani udávat na policii. Jenom jasně ukážeme, co ten člověk dělá. A ať si to pak posoudí každý sám.   

Svět podle Jeffryho Sachse

Posledním výkonem Dana Kaisera je natočení rozhovoru s někdejší hvězdou teorie liberální ekonomiky, kterou nepochybně na dlouho byl profesor Kolumbijské univerzity Jeffrey Sachs. V 90. letech radil postkomunistickým zemím včetně Česka i Ruska, jak kormidlovat ekonomický systém liberálním směrem. V posledních letech ale tato celebrita mírně řečeno propadla nejrůznějším bludům. A zajímavé je, že jde vždy o bludy, které se hodí do krámu těm nejhnusnějším totalitním režimům a diktaturám. 

Během covidové pandemie nejprve profesor Sachs rozhořčeně odmítal, že by mohl virus uniknout z nějaké čínské laboratoře. Těžko říci, jak se mu stalo, že se z ekonoma stal náhle virologem. To ale není zdaleka všechno. Pak začal náhle tvrdit, že virus s velkou pravděpodobností unikl z americké laboratoře. Hlásal prostě blud, který potřebovala rozšířit komunistická Čína, když se snažila zamaskovat svůj gigantický průšvih. Pak ani nepřekvapí, že se účastnil fór antivaxerských aktivistů.

Znáte pořekadlo „když jsi hlupák za covidu, jsi hlupák i za války“? Přesně podle tohoto vzorce se vyvíjela i osobnost profesora Sachse. V roce 2022 se stal z virologa politologem. Bylo by to uvěřitelné i proto, že kdysi dobře poznal východoevropské reálie. O to je ovšem strašnější, k čemu tyto znalosti použil: K emocionálně vypjaté obraně Vladimira Putina a ospravedlnění jeho agrese proti slabší zemi.

Základ Sachsova sdělení je obdobný jako v éře covidové epidemie, jde o obvinění vlastní země. Sachs nedávno napsal, že Ukrajina by se měla zachránit nikoli před Ruskem, nýbrž před Spojenými státy americkými. Podle Sachse jsou to totiž USA a další velké země Západu, kdo žene Ukrajince proti Rusku. A tak nebohé Ruské federaci nezbývá nic jiného než se bránit. Tento článek se tak velmi zalíbil Danovi Kaiserovi z Echa, že požádal Jeffreyho Sachse o rozhovor, který spolu uskutečnili přes internet a natočili na video. A tak si můžeme na vlastní oči a uši užít naprosto neuvěřitelnou seanci dvou bludařů, kde Dan Kaiser vystupuje jako servilní fámulus a Jeffrey Sachs jako jeho moudrý tutor. Že spolu vyplodili opravdu kvalitní kupu informačního hnoje, to lze názorně dokázat na několika výrocích.

Sachs vášnivě horuje pro mír a varuje před jaderným konfliktem, který mohou vyvolat Ukrajinci tím, že útočí na ruské radary, jež jsou součástí ruského systému včasné výstrahy před jaderným útokem. A na to pak Sachs prohlásí: „Myslím, že to ilustruje zoufalství ukrajinské strany. Je ochotná udělat všechno, dokonce vtáhnout svět do jaderné války. Protože to je zoufalý režim.“

Všimněme si, že Sachs nikde nemluví o nesvobodném systému Putinova Ruska jako o režimu. Podezřelý režim panuje na Ukrajině. Sachs také mnohem lépe než tajné služby a expertní týmy ví, jak se válka vyvíjí. A tak může bez mrknutí oka prohlásit, že ve válce již padlo 500 tisíc Ukrajinců, a to samozřejmě za svoji špatnou věc. Když se ho Kaiser zeptá, jak zná toto číslo, ukáže se, že to Sachs tak bezpečně neví, ale že si to prostě myslí. Zároveň ostře napadá Ukrajinu za její propagandu:„Propagandisté by měli říkat věci, které mají aspoň nádech věrohodnosti, nemají šířit absurdnosti. Naneštěstí Zelenskyj často říká absurdnosti, myslí si totiž, že tohle financiéři ve Spojených státech chtějí slyšet.“ Z citace je přesně vidět, že Sachs zcela převzal ruskou optiku, podle níž na Ukrajině vládnou služebníci amerických financiérů, což je záměrně řečeno tak, aby čtenář registroval to pohrdání někým, koho si prý vydržuje vláda Sachsovy vlastní země.

Další mimořádně odporná snůška lží profesora Sachse se týká důvodů, proč na Ukrajině probíhá válka. Západ totiž slíbil Rusku, že se po konci studené války nebude NATO rozšiřovat na východ. A tento svůj slavnostní slib Západ v čele se Spojenými státy porušil. „Spojené státy svého partnera podvedly,“ sděluje Sachs Danu Kaiserovi. A ten panu profesoru přikyvuje. Pak Sachs rozvíjí teorii, že Američané svými intrikami způsobili pád legitimního prezidenta Janukovyče, a od té doby na Ukrajině vládne fanaticky antiruská a v podstatě fašistická garnitura. Sachs prostě kompletně převzal narativ Kremlu a vydává ho za svůj expertní názor. Putin je podle něj rozumný člověk, zatímco ve Spojených státech vládnou váleční štváči. Za válečnou štváčku přitom výslovně označil Madeleine Albrightovou. 

Čtenář, který si pamatuje komunistická média, slyší v Sachsově výkladu pozoruhodně shodnou ozvěnu. Je to silné echo normalizačního Rudého práva v časopise Echo a na webu Echo 24. USA cynicky shazují vlády a dosazují vlády sobě nakloněné, pak jim sypou miliardy a štvou je proti hodnému Rusku. Putin se totiž upřímně snažil získat bezpečnostní nároky, a když mu je Joe Biden odmítl dát, tak se musel pustit do obranné války. A netřeba dodávat, že Sachs také rád používá pojem ruské oficiální doktríny, podle níž Rusko vede speciální vojenskou operaci. 

Člověku se chce z toho zvracet. Když z rešerší zjistíme, že Jeffrey Sachs rád vystupuje    v čínských a ruských médiích, a to včetně propagandistické ruské televize, tak je jeho diagnóza docela snadno odhadnutelná. Je zřejmé, že se pan profesor nechal zkorumpovat zločineckými státy. Druhou možností by totiž byla psychická porucha. Se Sachsem by si to ale měli vyřídit lidé v jeho zemi. Naším problémem jsou naši čeští dezinformátoři a služebníci Ruska. 

Jak to bylo v Buči a další pohádky

Je třeba říci, že rozhovor s arcibludařem Sachsem není u Dana Kaisera nějakým ojedinělým excesem, který by mohl být třeba motivován podivnou potřebou intelektuální provokace. Jde naopak o dlouhodobou koncepci, kterou lze vystopovat již k předválečné době. Tehdy, pár dní před ruským útokem na Kyjev a eskalací celoplošné války, přinesl Kaiser rozhovor s přítelem a strategickým poradcem Vladimira Putina Sergejem Karaganovem. Zřetelně tak Kaiser vyšel vstříc ruské potřebě vysvětlovat svůj pohled. Šokovaný čtenář se tak mohl na stránkách Echa dočíst, že z hlediska Ruska je NATO rakovina v metastázovém stádiu. Ukrajina pak podle Karaganova „není stát“, jinými slovy, nemá práva jako jiné subjekty mezinárodního pořádku. A Rusko si už nemůže nechat líbit agresivní chování Západu a agresivitu Americe sloužících Ukrajinců.

Když pak Putin spustil válku a ruští vojáci se dopouštěli vražedných zvěrstev, tak Dan Kaiser opět nelenil a publikoval 4. dubna článek „Na Ukrajině víme, že nevíme“, v němž zpochybnil ruskou zodpovědnost za masakr v Buči. Podle Kaisera vraždu 450 obyvatel obce Buča mohli Ukrajinci provést sami, aby měli nabito v protiruské propagandě. 

Doslova Kaiser napsal: „Buču si ukrajinská vláda vybrala jako symbol svého utrpení pro zahraničí. Světem obíhají hrůzné záběry bezvládných obětí ruského řádění pohozených na silnici, každých pár set metrů mrtvola. (…) Pochybnosti mohou vznikat i prostou úvahou, proč by Rusové, kteří se od Kyjeva nestahovali v úprku, ale nejdřív to sami oznámili, nechali na ulici válet postřílené mrtvoly civilistů, dokonce s rukama svázanýma za zády.“

A dále si Dan Kaiser položil řečnickou otázku: „Jsou Rusové až takoví idioti, aby se definitivně znemožnili?“ V článku se pak píše, že ty naše takzvaně „dobré války“ provází vždy propaganda a „dobře míněné lži“. Je to velmi podobná konstrukce, jako by někdo tvrdil, že vyvraždění Lidic za druhé světové války provedli Češi, aby to mohli vytáhnout ve své propagandě proti Němcům. 

Něco tak zvráceného bychom čekali třeba na serveru Protiproud Petra Hájka nebo na jíných pošahaných platformách. To, čím ale články Dana Kaisera běžnou produkci dezinformační scény přesahují, je jejich formální textová kvalita. Je to dezinformační publicistika pro intelektuály. 

Hodné Rusko a špatná vláda Petra Fialy

K obrazu hodného Ruska v článcích Dana Kaisera patří také co nejhorší vykreslení vlády Petra Fialy. V květnu 2024 Kaiser napsal článek, který se jmenuje typicky „Všichni jste Putin“. Má se tím říci, že Fiala a jemu podobní politici jsou posedlí Putinem a rusofobií, což je náhražka za poctivou politiku. Nechme ale mluvit samotného Dana Kaisera:

„Co bude Petr Fiala říkat, až Ukrajina prohraje a začne sčítat své ohromné ztráty a pak až v ní třeba začnou sílit sebekritické hlasy, že se mělo jít zkraje války na mír s Putinem, nabídku, která se – jak se dnes stává konsenzem – nebude opakovat? Je zneužitím Ukrajiny, aby někdo ve státě, který neválčí a ani mu žádná válka nehrozí, vyplňoval jejím utrpením svou politickou prázdnotu.“

Kaiser totiž automaticky předpokládá, že Ukrajina válku prohraje. A pak se ukáže, jak to byla špatná politika, Ukrajinu podporovat. A mír? No ten chce přeci Rusko. Vždyť přeci předkládalo mírové nabídky! 

Pan Kaiser není ani cynik a není ani blázen. Chová se ale jako někdo, komu ruská propaganda doslova vymyla mozek. Když pátráme po anamnéze jeho nemoci, tak najdeme klasickou výbavu dezolátské agendy. Je to zejména odboj vůči „nesvobodné“ Evropské unii, která nás prý drtí a svazuje. Pak to byl samozřejmě odpor vůči očkování za covidu. (Kaiser vidí souvislost mezi očkováním a nízkou porodností.) Také zde lze vysledovat odpor vůči Německu, ovšem s výjimkou AfD, přirozeně také nenávist k sudetským Němcům (pan Kaiser vyrostl v Sudetech), k tomu se váže i odpor k cizácké šlechtě, zejména k Lichtenštejnům.

Celé je to ale jiné, než jsme zvyklí v Parlamentních listech nebo u Xavera. Je to jiné tím, že je Kaiser vzdělanec, dokonce i autor velmi dobré knihy o Václavu Havlovi. To všechno je ovšem spíš přitěžující okolnost. Protože jinak v jeho obrazu světa vůbec nehraje roli skutečnost, že Vladimir Putin masově vraždí nevinné lidi a že způsobil ohromnou humanitární katastrofu. To se v článcích Dana Kaisera nedočteme. Kaisera ani nezajímá skutečnost, že se Rusko smluvně zavázalo respektovat suverenitu Ukrajiny a tuto smlouvu pošlapalo. Ignoroval setrvalé ruské snahy manipulovat ukrajinskou politikou, což vedlo ukrajinskou společnost ke vzpouře proti jejich kolaborantům. Když to Dan Kaiser nevidí, tak má zjevně pro proruské kolaboranty pochopení.

Naprosto neuvěřitelné přitom je, že se Kaiser neustále, stejně jako Jeffrey Sachs, staví proti demokratickému světu a hájí hnusnou a barbarskou diktaturu, která zavírá, mučí a vraždí vlastní lidi. A také se oba staví proti vlastní straně sporu o budoucnost světa, staví se proti bezpečnostním zájmům vlastního státu a vlastního národa.

Člověka po četbě Kaiserových článků spontánně napadne, že je to vlastně škoda, že se už bludaři neupalují. Navíc pro upálení Dana Kaisera mluví ještě ta okolnost, že je vizuálně velmi podobný Mistru Janu Husovi. Jen by si měl ještě nechat narůst vous. Alespoň tedy tak, jak si mistrovu podobu vyfabuloval sochař Ladislav Šaloun pro pomník na Staroměstském náměstí. 

Ale ne. Upalovat se opravdu nesmí. Ještě by nás Dan Kaiser strašil 600 let. Když si ale chceme dovolit ten luxus svobody slova, a to je skutečně náš západní koncept, který má smysl a který je dobrý, tak si pan Kaiser může klidně psát své názory a klidně může i převracet fakta. Je ale velmi potřebné, aby se to nedělo bez oponentury, abychom k bludařství nemlčeli, abychom vůči bludům nebyli lhostejní. Protože pak nám ty bludy budou zase vládnout. 

Podobnost světa Jeffreyho Sachse a Dana Kaisera se světem Rudého Práva a moskevské Pravdy není čistě náhodná.