Výběr nástrojů masové manipulace není neomezený. K nejúčinnějším odnepaměti patřilo pořádání lidových veselic. Obyvatelstvo potřebuje hry se stejnou naléhavostí jako chleba, to věděli již antičtí samovládci. Tento poznatek si osvojil také ruský prezident. V situaci, kdy svým poddaným nemůže nabídnout žádné vznešenější mety, dokonce učinil z tohoto poznání hlavní zásadu vládnutí. Všechna ostatní veřejně deklarovaná předsevzetí proklouzávají: rozpínavost Putinova Ruska narazila na své meze, prosperita je ve větším nedohlednu než kdykoli předtím, budování „Ruského světa“ se jaksi nekoná. Náhražkou za chybějící hmotnou a duševní potravu se musí stát hry: průvody s vlaječkami a mávátky, megakoncerty, teatralizované děje, pouliční reje a vojenské přehlídky. Kde nelze prokázat reálné úspěchy, je možné obyvatelstvu nabídnout drogu vyumělkovaného hromadného veselí.
Bez fetu to nepůjde
Tak jako narkoman může jen obtížně existovat bez fetu, nemůže se Putinovo Rusko obejít bez oslav ve velkém stylu. Pompézní oslavy hrají ve společnosti stejnou roli, jakou za totáče hrály vítězné relace o stavbách komunismu, dobytí kosmu či pólů, ovládnutí přírody. Grandiózní úspěch zimní olympiády v Soči byl první vlaštovkou „ruského jara“, jehož neodvratným pokračováním bylo obsazení Krymu. Že se Putinův režim pohybuje „od vítězství k vítězství“ mají doložit sezonní inscenace velikášských událostí, pohříchu jen hraných. Pod dojmem honosných oslav 70. výročí vítězství ve válce nařídil Putin zvláštnímu, za tímto účelem zřízenému orgánu připravit řadu dalších spektakulárních oslav do konce roku 2015: Den založení Ruské Federace, Den národní jednoty atd. Na rok 2016 vedle mohutných oslav založení Sovětské armády připadnou také volby do Státní dumy. Manifestační průběh voleb dle Putinova nařízení by se měl stát opravdovým svátkem demokracie. Na rok 2018 je již naplánováno Mistrovství světa ve fotbale, opět nejdražší a nejpřepychovější v dějinách lidstva. Určitý problém byl donedávna s rokem 2017. Nepřipadalo na něj žádné vítězoslavné výročí hodné třetího funkčního období prezidenta Putina. A přece jen se našlo.
Komise se usnesla
Zvláštní komise historiků v čele s ministrem kultury Vladimirem Medinským již připravuje na rok 2017 velkolepé oslavy stého výročí VŘSR. Medinskij již v minulosti vzbudil rozruch svými historickými či eugenickými exkurzy. To on objevil existenci „unikátního ruského kulturního a genetického kódu“, jímž se Ruský svět výhodně odlišuje od zbytku lidstva a autoritativně prohlásil, že navzdory pověrám Petr Iljič Čajkovskij nebyl gay, neboť byl pravoslavným Rusem, což je s homosexualitou neslučitelné. Minulý týden během kulatého stolu s názvem „Sto let velké ruské revoluce: nový výklad ve jménu konsolidace“ označil kulturní ministr Říjnovou revoluci (chytře zbavenou přídomku „socialistická“) za jednu z rozhodujících událostí 20. století. Medinskij má za to, že správný výklad této události, ještě donedávna chybně pokládané za komunistický převrat, umožní zdůraznit velikost Ruska a jeho světoborný význam pro zbytek lidstva. Na druhé straně správně uchopená příležitost posílí jednotu ruské společnosti a popožene proces národního usmíření.
Koho smiřovat?
Leckdo by nazval záměr absurdním. Koho s kým hodlá ministr usmiřovat – bolševiky s jejich oběťmi? Pravověrní komunisté nemohou strůjcům současného dryáčnického kapitalismu přijít na jméno. Pro ně lidé jako Medinskij patří na oprátku. Přesvědčení antikomunisté zase mají za to, že bolševici sami patří před soud a komunistický režim je třeba označit za zločinný – tak jak to nedávno učinila Ukrajina. Chce ministrem řízená komise konsolidovat a usmiřovat Solženicyna se Stalinem, čekisty s politickými vězni, potomky komisarů s potomky rozkulačených sedláků? Na tuto zdánlivě prekérní otázku zná Medinskij vtipnou odpověď. Mezi jinými principy konsolidace společnosti uvádí zpráva komise „pochopení hlavní chyby revoluce – a tou bylo zapojení zahraničních „souputníků“ a cizorodých živlů do vnitropolitického boje“. Není to v první řadě narážka na to, že se revoluce konala hlavně za peníze německého generálního štábu, či na německou pomoc v dopravě Vladimíra Iljiče do Ruska v zapečetěném vagonu. Mnohem více je to narážka na současnost: v roce 2017 konsolidace bude docílena vyloučením národních zrádců, kosmopolitů podezřelého původu a vůbec páté kolony z Ruského světa. Ve své zprávě ministr Medinskij dokonale formuluje hlavní a jediný úkol národního usmíření a smysl nového výkladu největší události 20. století: „Pochopit, jak důležitá je pro Rusko silná státní moc podporovaná všemi vrstvami obyvatelstva.“ Chytrý dvořan Medinskij se nás snaží přesvědčit o tom, co dávno víme sami – od Velkého října k „putinské většině“ vede přímá cestička.
Se stejným nadšením bude Rusko slavit 400. výročí dynastie Romanových a hned po něm 100. jubileum Velké říjnové revoluce, Den čekistů a vzápětí po něm Den památky obětí politických represí. Neexistuje událost, která by nezavdávala důvod k oslavám. Putin, Stalin, Lenin a Nikolaj II. zvaný Krvavý ruku v ruce vedou Rusko od vítězství k vítězství. Heslo dne – „Splníme pětiletý plán zavedení tradičních hodnot za tři roky!“ Výdaje na to již jsou založeny do rozpočtu.
