Každý obhájce ví, že když zpochybní důvěryhodnost klíčového svědka – třeba tím, že v mládí kradl v samoobsluze – dokáže vysekat z bryndy třeba i masového vraha. Platí to i v žurnalistice: kdo nechce nebo neumí polemizovat s argumenty, snaží se prstíčkem vyhrabat v textu odpůrce nějaké skutečné nebo domnělé nesrovnalosti či bludy.
Nakladatel Ivo Železný mi vytkl právě takové nesrovnalosti nebo pochybné zdroje, které ho osvobozují od věcné polemické práce. S nasazením 6 jazyků prohledal nespočetné informační zdroje, ale nikde nenašel potvrzení mé zmínky o tom, že se Německu říká „země dvou tisíc minaretů“. Uráží ho to snad, protože ví, že těch minaretů je míň? Ještě nikdo nezpochybnil kritickou analýzu situace v Česku kvůli výrazu „stověžatá Praha“, o němž každý ví, že je to nehorázná lež. Inu, říká se…
Ještě kurióznější je výtka, že informaci o záměru Saúdské Arábie postavit v Německu dalších 200 mešit jsem musel převzít z tak nedůvěryhodného zdroje, jakým je bulvární deník Bild. Ivo Železný si mohl ušetřit intelektuální námahu, stačilo zavolat a odkázal bych ho na materiál v FAZ z 8. 9., v britském The Independent z 11. 9. nebo v americkém The Huffington Post ze stejné doby či v každé jiné tiskovině, která nelenila. Proč, u všech svatých, bych měl být serióznější než FAZ, nejsolidnější zdroj ze všech možných?
Výrok úředníka ze švédského Malmö pan Ivo Železný zpochybnil tím, že přistěhovalců v tomto městě v žádném případě nemůže být 200 tisíc, neboť Wikipedie prý udává, že jich není víc než 30 procent ze zhruba 280 tisíc obyvatel. Wikipedii bych raději vynechal, je to zdroj nejistý a proměnlivý, který profesoři nedoporučují studentům už na prvním stupni gymnázia. Od posledního záznamu ve Wikipedii se počet obyvatel v Malmö zvýšil o dalších 20 tisíc a starousedlíci to nebudou. Zvýšil se, podle švédského tisku, i podíl nově příchozích – minimálně na 41 procent. Tekutost stavu způsobuje, že mnozí novináři ve světě, když píší o Švédsku, vyhýbají se konkrétním číslům – jak to činí James Lewis v časopise The American Thinker už 14. března 2015: „Město Malmö s jeho muslimskou většinou …“ Další islamofob? Já ho znám jako odborníka na Skandinávii. Většina z 300 tisíc, to už se, bratru, blíží k citovanému odhadu. Letos se příliv uprchlíků do Švédska odhaduje až na 180 tisíc (že jste to vy, snižme odhad třeba jen na 100 tisíc) a značná část z nich míří za příbuznými do Malmö. Že by pořád nedali oněch 200 tisíc?
Smysl citátu ovšem nebyl v uvádění zarážejících statistických novinek, ale v ukázce toho, jak funguje politický systém v situaci prudkých demografických a kulturních změn. Stačí otevřít si jakýkoli vyhledávací systém (pokud možno ne Wikipedii) a zadat tam heslo „islám ve Švédsku“, aby se na vás vyvalila lavina článků, v nichž se zračí starost samotných Švédů o osudy své země. Snaží se pochopit, jak se mohlo stát, že tradičně slušná země se náhle vyšvihla na absolutní vrchol v indexu znásilnění a přepadávání žen – hned po jihoafrickém Lesothu. Že by pověstný temperament skandinávských mužů? Nebude to spíše souviset se skutečností, že jedna z nejpočetnějších čtvrtí zmíněného Malmö – Rosengaard (Růžová zahrada, jak zlomyslné) – je obývána z 80 procent muslimskými přistěhovalci, mezi nimiž panuje nezaměstnanost 70 procent (údaj CBN News World, patrně také dávno překonaný)? Máme snad bohorovně odbýt jako xenofobní obavy místních z toho, že „za 10 až 15 let budou Švédi národnostní menšinou ve vlastní zemi“, jak to píše v publikaci Gatestone Institute ze 17. října 2015 spisovatelka Ingrid Carlqvist v článku s názvem „Švédsko na pokraji kolapsu“?.
Ze všech senzačních odhalení zbývá jen poněkud zlovolné obvinění z islamofobie. Už jsem byl v minulosti obviňován ze zvířecího antikomunismu, žil jsem s úřední nálepkou antisovětčika a rusofoba. Přežiji i islamofoba – pokud ovšem přežiji samotnou islamizaci.
