Každý, kdo žije mezi lidmi dostatečně dlouho, ví, že fakta jsou schopna přesvědčit leda tak přesvědčené. Skutečnosti, které podkopávají nebo přímo boří vysněný obraz světa, jsou vnímány v lepším případě jako vytržené z kontextu nebo přímo záludně zavádějící. V Česku je překvapivě mnoho těch, kdo se cítí pohodlně v názorovém zazrcadlí navozeném současnou putinovskou propagandou. Chtějí věřit, že probíhající ruský vpád na území Ukrajiny je dílčím vyjádřením střetu civilizací, v němž Rusko hájí ten nejvlastnější odkaz křesťanského a evropského lidstva, zatímco Majdan je vyhřeznutím fašismu v rouše beránčím. Netrápí je těžká kvízová otázka, jak se mohlo přihodit, že se Západ nečekaně staví za Hitlerovo dědictví a jakým řízením osudu očistě prohnilých společenských poměrů napomáhá zrovna rehabilitace stalinismu? Žijeme prý v postdemokratickém světě, kde platí obrácený systém souřadnic, v němž orwellovské rovnice, kdysi vnímané jako satirický paradox, došly konečně svého naplnění: svoboda je otroctví, válka je mír.
Mezi horlivými obdivovateli Putinova zápasu proti západnímu revanšismu jsou tací, kteří nacházejí pro svůj postoj silný osobní argument: mají mezi příbuzenstvem oběti německého nacismu, které skončily v plynových komorách, a ty by se musely obracet v hrobě při pohledu na dnešní obrodu nestvůrné ideologie. Argument rozhodně není lichý. Pro vážné obavy jsou pádné důvody.
V neděli 22. března se v Petrohradě, v rámci příprav mohutných oslav kulatého výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce, konalo Mezinárodní ruské konzervativní fórum. První dvě přídavná jména nejsou v rozporu, jak by se mohlo zdát – v koncepci „Ruského“ světa co je „ruské“, je zároveň také mezinárodní. Sraz spojenců svolala státotvorná prokremelská strana Vlast (Rodina) prostřednictvím Ruského nacionálního kulturního centra Národní dům. Událost je ruským tiskem popisována jako „první a největší soustředění nacionálně orientovaných politických sil Evropy a Ruska“. V duchu nejlepších tradic minulosti se pořadatelé zaštiťují mottem z díla zakladatele nové světové ideologie Vladimira Putina: „Pokrok není možný bez duchovního, kulturního a nacionálního sebeurčení… Stoupenci nacionálních ideálů dneška by se měli spojit v zájmu pokračování života na Zemi, v boji za ochranu tradičních hodnot společnosti: rodiny, duchovna a mravnosti.“
Kdo všechno přijel
Seznam účastníků zveřejněný na internetové stránce pořadatele rusnardom.ru nenechává nikoho na pochybách, jak moc jim Putinova slova leží na srdci. Tentokrát pozvání svých ruských komilitonů nepřijali ti z Evropanů, komu jejich pověst není zcela lhostejná: ačkoli doprava a pobyt byly hrazeny ruskými ambasádami, nedostavili se zástupci katalánských, skotských či severoitalských separatistů, ani Marine Le Penová z Francie či Geert Wilders z Holandska, ani zástupci Britské strany nezávislosti. Pozvání zato přijali reprezentanti jedenácti evropských stran, které nejen jejich domácí veřejnost, ale začasté i oni sami označují jako neonacistické, potažmo trochu stydlivěji jako nacionálněsocialistické. Takový Roberto Fiore, zakladatel a předák italské strany Forza Nuova, sám sebe hrdě označuje za katolického tradicionalistu a vůdce konzervativního křídla neofašismu. V minulosti byl vyšetřován pro teroristickou činnost.
Europoslanci a generálové v.v. Sinadinos a Epitidios reprezentovali na fóru řeckou stranu Zlatý úsvit, která se netají svým nacistickým původem: zakládající stanovy strany umožňují členství v ní jen „čistokrevným árijcům a řeckým soukmenovcům“. Logem strany je drobně stylizovaná svastika, její členové obdivují Hitlera a zdraví se navzájem hajlováním. Nejinak vypadá rodokmen obdobných stran ze Švédska, Dánska nebo Španělska. Některá seskupení si činí nárok na celoevropskou reprezentaci. Tak kupříkladu Evropská strana komunitaristů Millenium má v programu „osvobození evropské pevniny od nadvlády NATO, rozbití politických a militaristických okovů USA, zrušení hegemonie liberalismu a unipolárního světa“ a další bohulibá předsevzetí.
Všelijací „experti“
Velmi barvitá je také postava Nicka Griffina, vůdce Britské národní strany, jejíž ideologie hostí pod jednou střechou čirý rasismus, antisemitismus, popírání holokaustu, zákaz přistěhovalectví a homofobii. Stejně jako mladý Hitler mnozí soukmenovci strávili v minulosti nějakou dobu v nápravných zařízeních či domácím vězení za teroristické činy nebo hlásání rasové či třídní nenávisti, pokud tam nejsou zrovna nyní – jako třeba vůdce Zlatého úsvitu a poslanec řeckého parlamentu Nikos Michaloliakos, známý svou vášnivou obhajobou Hitlerova zápasu proti židovskému spiknutí. Na fóru se vyznamenali také jiní podivíni, každý na svůj způsob. Koordinátor belgického spolku EuroRus Kris Roman nabádal k bezodkladnému připojení Evropy k Ruské federaci, kdežto známý americký „expert“ Jared Tylor propagoval vlastní rasové teorie, za něž byl nejednou stíhán ve své domovině. Zato se na něho s oblibou odvolává ruský tisk a pak převzatě také ruská vlivová agentura v Česku, coby na uznávanou mezinárodní autoritu.
Na internetové stránce pořadatelské strany Vlast (rodina.ru) lze najít také seznam ruských účastníků tohoto celosvětového potlachu „pokrokových konzervativců“. Spolubojovníky vítal předseda strany a zároveň také poslanec Státní dumy za Jednotné Rusko Aleksej Žuravlev, předkladatel mnoha famózních návrhů zákonů: o zbavení rodičovských práv osob s netradiční sexuální orientací, o odebrání dětí migrantům – neplatičům daní, o omezení předškolního, základního a středního vzdělání atd. Mezi účastníky je uveden také známý nacionalista Jegor Cholmogorov hlásající, že „současná válka za Novorusko je národněosvobozeneckou válkou ruského národa za zrušení vyumělkovaných hranic v Evropě“. Koordinátor Ruského imperiálního hnutí Stanislav Vorobjev apeloval na ruské muže, aby „se zapojili do boje o Novorusko“, a vešel ve známost svým prohlášením, že „ruská civilizace, a nikoli barbarská západoevropská je přímým právoplatným dědicem antického Říma“.
Samý antisemita
Německý ultrapravicový politik Udo Voigt, bývalý to předseda extremistické Národnědemokratické strany Německa (NPD) a nyní europoslanec, nikdy nedělal tajnosti ze svých antisemitských a xenofobních názorů. Mnohokrát byl soudně popotahován za podněcování ke vzpouře, je znám svými výroky o „vylhanosti počtu obětí holokaustu“. Za veřejně vyjádřený obdiv ke „statečným vojákům wehrmachtu, Luftwaffe, námořnictva a Waffen-SS, kteří do poslední kapky krve plnili svou vlasteneckou povinnost“, dostal 10 měsíců vězení podmíněně. Nyní tvůrčím způsobem rozvinul Putinovu myšlenku o tom, že Pakt Molotov-Ribbentrop, jenž svého času rozdělil Evropu vedví, byl vlastně pro kontinent požehnáním, neboť zajistil mír a zabránil válce. Podle Voigta jen pikle židovské lobby tehdy zabránily pokračování plodného spojenectví mezi Stalinem a Hitlerem.
Zástupce pořadatele Fjodor Birjukov sdělil deníku Gazeta.ru, že nevidí na těchto názorech nic nevhodného. Udo Voigt podle něho jen hájí přirozené právo německého národa být hrdý na svou minulost jako celek. Podle jeho mínění, jak ho uvádí Gazeta.ru, skutečnými nacisty jsou síly, které uchvátily moc v Kyjevě, a také vlády Evropy a Spojených států, které je podporují. „My jsme oproti tomu k nám pozvali zdravé vlastenecké konzervativní síly, jež se zpěčují americkému zasahování do vnitřních evropských záležitostí a které bezvýhradně podporují ruskou humanitární misi na východě Ukrajiny.“
Ruský tisk vidí smysl petrohradského fóra v „hledání spojenců v Evropě a ve světě, kteří budou prosazovat tradiční hodnoty a zahraničněpolitické zájmy Ruska a napomáhat zrušení sankcí“. Kýžení spojenci, jak vidíme, je pořád stejná sebranka neonacistů, krajních nacionalistů a přesvědčených antisemitů. Kreml, který prstíčkem vyhrabává náznaky domnělé „fašizace“ Ukrajiny, proti níž údajně stojí traktoristé a horníci Donbasu, nemá nikoho jiného, o něhož by se mohl opřít.
Asi čtyřicítka petrohradských antifašistů zřejmě nepochopila ducha doby a pokusila se protestovat proti srocování neonacistů, než byla rozehnána a pozatýkána policií.
Mnozí účastníci petrohradského fóra oznámili, že navštíví Moskvu a zúčastní se nadcházejících vojenských oslav. Český prezident tedy bude mít příležitost prodiskutovat s nimi praktické otázky vývoje antisemitismu v postdemokratickém světě.
