Na východě Ukrajiny začalo úderem půlnoci místního času oficiálně platit příměří, na němž se ve čtvrtek pod dohledem německé kancléřky Merkelové, francouzského prezidenta Hollanda a ruského prezidenta Putina v Minsku dohodli separatisté a vláda v Kyjevě. Co tato dohoda znamená a co od ní může očekávat prezident Putin, jsme se zeptali komentátora Jefima Fištejna.
Proč Putin na toto jednání přistoupil a co je ve skutečností výsledkem? Kdo je nakonec vítěz?
Spíše, než veřejnost, ať už domácí nebo zahraniční, se něco dozvěděli velitelé separatistů. Ti se jednání neúčastnili, ale byly tam přítomni. Jejich chování vypadá jako docela sladěná hra. Hodinu před podpisem dokumentu tvrdili, že ho nemohou v této podobě přijmout. Pak ho přijali, odkazovali na to, že to je protimluv tlak nebo jeho umění přesvědčovat. Putin jim něco musel říci. Mohl jim říci i to, a to je důvodné podezření, že „podepsat můžeme a splnit nemusíme“. Budeme to v té souhře sabotovat. Aby to vyšlo nastejno a v důsledku to znamenalo ruské vítězství. To odpovídá tomu, co prohlásili ruští separatisté. Totiž, že město Debalceve, které je důležitý železniční uzel a je hlavním městem samozvaných republik, že se na něj ta dohoda o příměří nevztahuje. Normální člověk, by se zeptal, proč ne.
A proč ne?
Podle nich proto, že je to kotel, který je uvnitř za pomyslnou linií příměří. Ten je ovšem uvnitř jen proto, že povstalci pokračovali v ofenzívních operacích a obklíčili ho. To je drobná finta, která prozrazuje jejich skutečné úmysly. Druhá věc, kterou oznámili separatisté, je, že těmi jednotlivými oblastmi, kde bude platit zvláštní režim, nejsou myšleny oblasti kontrolované separatisty, ale celé území oblasti, jak je zakresleno na mapě. To je o dvě třetiny území více, než které mají teď v držení. Takže mohou pokračovat v operacích a takzvaném osvobození této části Ukrajiny. Jsou to drobnosti, které jsou založeny na zlovolném výkladu. Tak to může pokračovat donekonečna.
Zdá se, že postoje Evropy a Spojených států se přece jen ohledně války na Ukrajině liší.
Ano, zdá se, že postoje Spojených států a Evropy se rozjíždějí. Francie odešla ze summitu náramně spokojená. Má za to, že tím pádem může prodávat lodě Mistral, na které Rusko čeká. Situace na bojištích ji v podstatě už nezajímá. Opakovala tím naprosto svůj vlastní postoj v dobách rusko gruzínského konfliktu úplně v duchu svého premiéra z doby Mnichova Daladiera. Prezident Sarkozy se vracel z Tbilisi s výkřikem „přináším vám mír“. Znamenalo to pouze to, že donutil Gruzii k tomu, aby de facto zastavila jakékoliv pokusy osvobodit své území. Ten konflikt je už šestým – sedmým rokem zmrazen. Stejně tak se teď zachoval francouzský prezident Holland, který odešel vítězoslavně s tím, že přece jenom donutil toho slabšího, aby ustoupil. To je celkem tradiční postoj Francie. Ve Spojených státech jsou vnitropolitické poměry trochu jiné, tam to asi administrativa prezidenta Baracka Obamy posune jiným směrem. Jsou tu dva trendy. Jedni říkají, že kdyby sankce byly rozšířeny a prohloubeny, tak mají dostatečný efekt. A druhý názor je, že to, co Ukrajina nyní zoufale potřebuje, je nějaká výzbroj. Ukrajině s tím zatím nikdo nepomohl, zatímco separatisté mají čím dál tím více superefektivní výzbroje. Pokud tomu někdo chce dále věřit, tak se vyzbrojují někde na blešáku nebo v military shopu. Separatisté ale mají takovou výzbroj, kterou kromě Rusů nemá vůbec nikdo. Nemám na mysli pouze tanky T-72, oni mají sofistikované zbraně, které ještě Rusko nikomu neprodalo. Ani v rámci světového obchodu se zbraněmi. Takovou výzbroj nemůže nikdo mít, ale separatisté ji mají. Ukrajina zbraně nedostala a vlastní zásoby jsou, myslím, do značné míry vyčerpány. Vlastní výroba těch parametrů zatím nedosáhla, aby mohla nastavit stávající část výzbroje. Vyzbrojování je samozřejmě záležitost na dlouhé lokte. Spolu s výzbrojí je třeba i výcvik, pokud se nejedná o pouhé samopaly. Mezitím Ukrajina potřebuje takřka okamžitou pomoc.
Jak dlouho se dá taková situace vydržet? Pro zemi to musí být devastující.
Je to jednoduchý propočet. Nelze všechno dělat zároveň. Válka je velmi špatný předpoklad k tomu, aby byly prováděny hluboké a všezahrnující ekonomické reformy. To se týká i protikorupčního boje. Válka prostě vytváří zvláštní mimořádné podmínky, které vyčerpávají veškerou energii země, lidské zdroje, ekonomické zdroje. Je to také důvod, proč Putin nepřetržitou válku občas prostřídá podpisem nějaké dohody o příměří, za obecného jásotu. Na druhou stranu je strašně nesnadné odhadnout již dnes, kdo bude vyčerpán dříve. To vyčerpávání zdrojů materiálních i lidských probíhá na obou stranách. Ani Rusko nemá peněz nazbyt. Podle odhadů Američanů Rusko ze svých takzvaných stabilizačních fondů vyčerpává 120 miliard dolarů měsíčně na udržení rublu a dalších 150 miliard dolarů prostě ze země uteklo v té době, to je oficiální údaj. Ty zásoby nejsou nekonečné.
V dnešním ruském tisku čteme, a to nemluvíme o opozičních novinách, že Ministerstvo obrany ruské přijalo oficiální žádost, tzv. kontraktníků, neboli žoldnéřů, vojáků na smlouvě, je jich několik desítek, že je chtějí násilím odvést na Ukrajinu, přemístit je tam a vrhnout do bojů. Ministerstvo obrany dnes oficiálně tuto žádost přijalo. Jsem zvědav, jak naši popírači ruského zasahování to budou komentovat. Asi tak, že Ministerstvo obrany lže. Někdy nad tím zůstává rozum stát.
Jak to nakonec s příměřím dopadne?
Myslím si, že ten drtivý útok, který teď probíhá za nasazování nových ruských vojáků (mimochodem, v sobotu se objevily nové obrázky tankových kolon, které jsou stahovány k ukrajinským hranicím), nemusí mít efekt. Vzhledem k tomu, že ta válka už trvá dlouho, nelze čekat nějaké velké územní zisky. Nebo jde o to, že separatisté i po té dvanácté hodině budou pokračovat v bojích a řeknou, že jejich ofenzivu provokují Ukrajinci. Co se ale nakonec stane, to můžeme na základě našich informací jen odhadovat.
