Jefim Fištejn odpovídá na otázky Svobodného fóra o pozadí případu souzené ukrajinské letkyně Nadi Savčenkové a mluví o tom, jak se Putin prostřednictvím svých příbuzných a přátel dostává k neskutečnému bohatství. Jenže diktátoři jako on se nemusí nikomu zodpovídat a žádné odhalení jimi neotřese.
Jaký je poslední vývoj v případě s Naďou Savčenkovou?
Vývoj je ten, že ruské úřady v rámci své hybridní strategie, která platí ve všech oblastech, pouští do světa určité signály. Jednak chtějí zmást veřejnost a jednak umožnit si otevřít cestu k jakýmkoli úhybným manévrům. Signály, které slyšíme prostřednictvím kremelských úředníků, kteří jsou na úrovni tiskového mluvčího, jsou takové, že ruský soud zcela po právu odsoudil Naďu Savčenkovou k vysokému dvaadvacetiletému trestu vězení. Ona se ovšem de facto nachází zatím ve stejném vězení a nebyla deportována do místa trvalého věznění. Ruská strana dělá narážky na to, že je připravena případně vyměnit ukrajinskou letkyni za několik ruských důstojníků. Jsou to především dva důstojníci, kteří jsou objektem soudního řízení v Kyjevě. Záležitost je poměrně zajímavá tím, že přesto že prokazatelně měli s sebou veškeré doklady dosvědčující, že jsou skutečně řádní důstojníci ruské armády, tak Rusko se k nim jako k armádním důstojníkům nehlásí a prohlašuje je za občany Ruské federace, kteří se na svou pěst ocitli uprostřed válečného konfliktu a přidali se zřejmě na stranu separatistů. Rusko je ochotno, přinejmenším tyto dva, vyměnit za Savčenkovou. Ovšem jak říkám, ta ochota je v podobě narážek a Rusko zatím zřejmě ještě hledá manévrovací prostor.
Ukrajině tato výměna nebude vadit?
Ukrajina je v podstatě ochotná asi vydat i více ruských zajatců, se kterými stejně neví, co si má počít. Rusko kalkuluje i s tím, že by v rámci takovéto výměny za jednu jedinou letkyni, která byla násilím odvlečena na území cizího válčícího státu – Ruska, mohlo případně zahrnout do balíku výměny i dva lidi odsouzené ve Spojených státech za pašování zbraní a drog, což vůbec je samo o sobě dost zajímavé, za koho je Rusko ochotno se postavit. Protože v obou případech, a jeden z těch případů je známý pašerák jménem But, o kterém byl natočen i film Obchodník se smrtí ve Spojených státech, tak v obou případech, protože ten druhý muž také byl zatčen pro pašování drog, Rusko v podstatě uznalo, že se jedná o nejen o jeho nahodilé občany, ale že se jedná o vysoké důstojníky zpravodajských služeb. Ať již FSB či vojenské rozvědky GRU.
Můžu se ještě zeptat, jaká byla role Savčenkové v těch předchozích operacích? Protože proruská média jí obviňují z toho, že se podílela na různých zvěrstvech a popravách a podobně. O co tam doopravdy šlo?
Pokud proruská média něco takového tvrdí, tak jsou hodně přičinlivější a snaživější než samotná ruská média, protože v soudním řízení, které se konalo, byla Savčenková obviněna ze dvou bodů. První je podíl na vraždě, kvalifikace vražda je silnější než kvalifikace zabití, tedy podíl na vraždě dvou ruských novinářů, kteří novinářsky pokrývali konflikt ze strany separatistů. Savčenková byla zastoupena dvěma obhájci, přičemž to nebyli ex offo obhájci, jak je zvykem v mnoha ostatních situacích, ale byli to skutečně prodemokratičtí právníci, kteří vzali na sebe tu práci obhajovat ji ve velmi – z hlediska úřadů – nepopulárním procesu. Soud nikde nepřipustil žádnou námitku a nepřipustil ani svědky obhajoby.
Je třeba jasně ukázat, o co jde. Ruští novináři, kteří pokrývali konflikt, pokrývali ho na území suverénního státu Ukrajina, na území východní Ukrajiny, kterou i Rusko oficiálně, protože diplomatické styky mezi Ukrajinou a Ruskem nadále existují, uznává jako součást ukrajinského státu. Dokonce na rozdíl od Krymu i na všech zeměpisných mapách uznává východní Ukrajinu. Na území ukrajinského státu působili v rámci oficiální ruské propagandy dva novináři, kteří se dostali na toto území bez jakékoli registrace na ukrajinském ministerstvu zahraničí. Naďa Savčenková byla letkyní ukrajinského letectva. Když byly několikrát ukrajinské letouny sestřeleny ruskou protileteckou palbou, tak se nemohla účastnit jako letkyně a účastnila se pozemních bojů v této oblasti. Tam byla zajata separatisty a to podle očitých svědectví mnoha lidí, které obhajoba navrhovala. Byla v tom okamžiku bezbranná, nacházela se ve vězení nebo v nějakém sběrném středisku, kde byli soustřeďováni ukrajinští zajatci. Byla vytipována, když zahynuli dva ruští novináři v dělostřelecké palbě. Dělostřelecká palba je vždycky docela chaotická, není to nikdy palba z flinty ostrostřelce. Ti novináři nebyli ruskou stranou vybaveni ani neprůstřelnými vestami ani helmami, takže byli dosti zranitelní.
Proč ale zrovna Savčenková?
Ruská strana zřejmě vytipovala ženu, protože se domnívali, že žena je slabší než muž a nevydrží nátlak – psychický i fyzický. Vytipovali ji později, než byla zatčena, jako možného zajatce, na kterého později tu smrt novinářů hodí. Savčenková byla na ukrajinském území spoutaná a v poutech a s pytlem na hlavě zavlečena na ruské území. Tady následuje druhý bod obžaloby – nezákonné překročení ruské hranice. Ta verze není racionální. Ona se podle toho prý nějakým způsobem dostala z vězení a ve snaze poškodit Rusko či hledat podivný úkryt na území Ruské federace překročila ruskou hranici a byla chycena kdesi v blízkosti Rostova na Donu a odvlečena do Moskvy.
Všimněte si, že ani nebyla na místě zatčena, byla odvlečena do Moskvy a teprve tam ji jakoby zatkli zato, že porušila dva body obžaloby, které soud uznal za zcela věrohodné. To, že se cíleně podílela na vraždě dvou ruských novinářů a to tím, že lezla na sloup vysokého napětí, ze kterého řídila údajně palbu ukrajinského dělostřelectva. Žádný důkaz obhajoby nebyl přijat. Byly tam telefonní hovory, protože měla s sebou ještě mobil a mobilem sdělovala, kde je a že je v zajetí. Soudce prohlásil, že telefonní hovory, zejména v bojové situaci, nehrají žádnou roli a soud k nim nemůže přihlédnout, protože to je málo věrohodné. Krom toho se našli i odvážní lidé, kteří byli v zajetí a dosvědčovali, že byla zajata už předtím, než zahynuli ti novináři. Zkrátka a dobře, prokurátor žádal 23 let a ona dostala 22 let, aby soud demonstroval své obecné milosrdenství a humanismus ruských soudů.
Čili je to fraška, která vůbec neobstojí nejen v jakékoli kritice, ale vůbec ani nepočítá se soudností lidí. Takže Savčenková ve svém posledním slově, které ji ani nebylo umožněno pronést, píše, že ten soud neuznává a že vyjadřovat se k němu nebude. Apelovat na vyšší instanci rovněž nebude, protože s tím soudem vůbec nesouhlasí, nepovažuje ho za oprávněný.
Takže smyslem bylo získat někoho, aby za něj mohli žádat zajatce po druhé straně?
Teď, když Rusko demonstrovalo kvalitu svého soudnictví, má možnost vnímat Savčenkovou čistě jako rukojmí určené k nějaké výhodné výměně, protože jednak ve Spojených státech a jednak na Ukrajině je spousta ruských občanů, kteří jsou obvinění.
Proces ale neprobíhal úplně podle představ…
Rusko dosáhlo toho, což není poprvé, že vytvořilo mučedníka, vytvořilo v podstatě národní hrdinku a teď se bojí, že jakákoli výměna povede k tomu, že zatímco ruští zajatci zmizí okamžitě v nepoznaných hlubinách ruského systému, včetně těch pašeráků, a nikdo už je nikdy nenajde a nebude moci s nimi provádět interview, tak na rozdíl od nich Savčenková bude uvítaná v Kyjevě jako velká hrdinka a národní symbol. Takhle vytvořil Putin mučedníka z Chodorkovského a teď neví, jak by ho dostal zpátky, jak by ho nějakým způsobem umlčel.
Savčenková je jen jeden ruský problém. Jak to vypadá ohledně těch panamských událostí s odhalenými firmami v Panamě a jak se to dotýká Kremlu a jeho okolí, popřípadě dalších významných Rusů?
Na tom je docela půvabné a nevysvětlené nikým a tím méně už ruskými orgány, že se už několik dní mluvilo o tom, že se připravuje grandiózní provokace, která by měla očernit světlý obraz Vladimíra Putina. Na rozdíl od jiných státníků, kteří jsou tím postiženi, ať už je to ukrajinský prezident Porošenko nebo islandský premiér, který musel odstoupit, Rusko perfektně vědělo, o co vlastně jde. Když ta bublina praskla a všechno vyšlo najevo, tak paradox je v tom, že zatímco ti jiní jmenovaní státníci tam figurují jmenovitě, tak Putin v podstatě vůbec ne. Svou předběžnou opatrností nebo svým předběžným útokem Rusko prozrazuje, že ta podstata obvinění se týká Putina bezprostředněji, než oni teď předstírají. V tom, co zatím vychází z té novinářské analýzy, je zjevné, že jsou tam lidé z nejbližšího Putinova okolí, tedy vrstva lidí, kteří nehorázně zbohatli právě kvůli své blízkosti k Putinovi. Jedná se v tomto případě o lidi tak blízké, jako je kmotr jedné z jeho dcer, jako manžel jedné z dcer. Je důležité říct, že Putin, který má za sebou školu KGB, není tak hloupý, aby sám podepisoval kompromitující dokumenty. Všechno dělá přes prostředníky. A to už dělal dávno předtím.
Co to znamená „předtím“?
Existují dokumenty, ta interview dělali jeho nejbližší spolupracovníci ještě z dob, kdy byl šéfem hospodářského oddělení sankt-petěrsburgského magistrátu, kde vidíme, že tam se Putin poprvé obohatil. Bylo to na zpeněžení potravinové pomoci hladovějícímu Petrohradu. Existují zprávy demokratické části petrohradského magistrátu, která konstatuje, jak Putin okrádal obyvatele tohoto města a sám se obohatil. Ale také výpověď Putinova zástupce nebo náměstka v této funkci, který rovněž prozradil, jaká černá schémata tehdy Putin používal. Pod žádným dokumentem, který vedl k jeho obohacení, není jeho vlastní podpis. Stejně tak v transakcích, ty nejsou zrovna malé, už předběžná analýza naznačuje, že se jedná přinejmenším o dvě miliardy dolarů. Tam figurují lidé z nejbližšího Putinova okolí, kteří převáděli, tunelovali, jak se říká, z různých kapitol státního rozpočtu nebo z různých podniků peníze do panamských firem, které jsou jmenované v panamských dokumentech a pak je obratem zpětně investovali v Rusku. Kam ty investice šly, tam už samozřejmě znalost investigativců nesahá, ale každopádně šly zpět k Putinovým lidem.
A Putin z toho něco měl…
Dá se předpokládat, že Putin z toho měl a má významný podíl. Ostatně přesně tak fungovalo jeho ekonomické podnikání na úkor celého Ruska. Putin Rusko privatizoval, tam se nedá určit hrana mezi tím, co je ještě státní a co už je Putinovo. Tak takhle to fungovalo i předtím. Byly založeny různé společnosti. Oligarcha, to je člověk, který později jakoby náhodou, ale vždy bez jakékoli hospodářské soutěže či nějakého veřejného řízení, dostává mnohamiliardové zakázky. Tu na stavbu ropovodu, tu na nějaké jiné ale vždy několikamilionové zakázky v dolarech. Obratem z toho nějaké částky šly na konta těch zahraničních firem, vůbec offshorizace je běžným způsobem vyvádění peněz z Ruska a pozdějšího návratu peněz do Ruska. Proto je třeba s takovou obezřetností analyzovat čísla tzv. zahraničních investic v Rusku, to je to, co se u nás málo dělá. Kdybychom to důsledně dělali, tak bychom zjistili, že většina investic do ruského hospodářství vůbec nejsou Spojené státy, Čína ani Německo, ale největšími investory jsou právě Bahamské ostrovy či Kypr, který je také takovým bezpečným přístavem pro ruské peníze. Tito obrovští investoři vraceli peníze proprané do svých podniků v Rusku nebo na svá konta.
A má Putin velký podíl?
Putin je každopádně beneficiářem prakticky všech zahraničních operací tohoto druhu, jenže to nedělá na své jméno, protože by to bylo z jeho hlediska zbytečné. On má dvě dcery, má dva zetě, širokou rodinu a široký okruh oligarchů. Právě proto je půvabné, když někdo na Západě mluví o oligarchizaci Ukrajiny. Na Ukrajině za poslední dva roky, co se tam formuje nová státní struktura, nevznikl žádný nový oligarcha, který by se rychle obohatil. Všichni tamní oligarchové, to je pět pořád stejných jmen a všechna ta jména jsou ze starých dob. Z doby ruského vlivu, z doby Janukoviče a žádný není nový. Takže ve srovnání s tisícovkami oligarchů v Rusku, kteří nikdy neprošli žádným soutěžním řízením, a obohatili se jenom proto, že mají blízko k Putinovi, tak je to komické srovnání. Je dobré si uvědomit, že ukrajinský prezident, na rozdíl od Putina mimochodem, neudělal bohatství na politice, ale udělal politiku z bohatství. Nejdřív zbohatl a pak šel do politiky, čímž v podstatě česká společnost nemůže pohrdat, protože to zná to na vlastní kůži. Porošenko šel do politiky již jako milionář, neříkám miliardář, jeho jmění se odhaduje zhruba na 850 milionů dolarů nikoliv miliard. Takže tento milionář v ukrajinské politice pociťuje a bude pociťovat následky takové kauzy, přestože na kontě jeho offshorové společnosti v Panamě neproběhla jediná transakce. Čili byla založená firma, mrtvá schránka pro případ, že by na to potřeboval peníze.
Ale následky to pro něj stejně bude mít…
Porošenko nepochybně bude pykat za to, že takovou offshorovou společnost nenahlásil ukrajinským orgánům, ani daňovým. On říká, že nemusel daňovým, protože tam nebyly žádné transakce, tak nic neplatil, takže není z čeho platit daň. Nicméně etika, slušnost a pochopení politiky, jak to známe ze Západu, by vyžadovala, aby to bylo transparentní, aby svůj offshore, který je samozřejmě legální, nahlásil ukrajinským orgánům. Na Ukrajině, protože tam není autoritářské zřízení, nemůže říct pouze: „Nic o tom nevím a vůbec to vaše vyptávání je provokace.“ Tak jako odpovídá Rusko.
Ukrajinští komentátoři jsou toho názoru, že pro Porošenka otázka druhého volebního období není v podstatě aktuální, sotva s tímto škraloupem bude moci kandidovat. Chci tím jen uvést rozdíl mezi dokonalou diktaturou a nedokonalou demokracií, jaká je na Ukrajině. Čili demokracie před takovými ekonomickými přečiny nechrání, ale rozhodně budou rozpletené, zatímco diktátor se ani nepodrbe za uchem a jede dál.
