Politolog Jefim Fištejn mluví v rozhovoru pro Svobodné fórum o tom, jak si Kreml vytvořil své loutkové strany, drží pod krkem oligarchy, aby si uvědomili svou závislost, o ekonomické a politické beznaději země a roztříštěnosti protikremelské opozice.
Blíží se ruské parlamentní volby, které se konají 18. září. Výsledek je asi jasný, ale jsou tam aspoň nějaké posuny?
Je třeba něco říci k volebnímu systému při volbách do dumy. Kandiduje 24 politických subjektů, z nichž 21 jde do voleb s takzvanou celoplošnou federální kandidátkou a 18 stran v některých regionech ano a v některých ne v takzvaných jednomandátových okrscích. Z toho, podle všeobecného názoru sociologů, se očekává vstup do státní dumy čtyř politických stran s celoplošným kandidátkami. To znamená ty další politické strany mohou dosáhnout relativně úspěchu jednoho až dvou křesel. Ty čtyři strany jsou především Jednotné Rusko, Liberálně demokratická strana, komunistická strana a Spravedlivé Rusko, tedy strany, které jsou už několik volebních období za sebou přítomny v státní Dumě. V tomto smyslu se nic nezmění. Může dojít ke vzájemné záměně Liberálně demokratické strany a komunistické strany. V současné době jsou komunisté na druhém místě po Jednotném Rusku v počtu mandátu a takzvaní liberálové (tady to chce tučné uvozovky protože jde o stranu Žirinovského a nacionalistickou) by mohli obsadit druhé místo. Všeobecně se počítá s tím, že to je určitý záměr Kremlu, protože volby se konají v takzvané režisérské inscenaci, nikoli herecké, takže režisér zcela ovládá svou inscenaci.
Proč by mělo být posílení Žirinovského strany výhodné?
Kreml může mít zájem na tom, aby se Liberálně demokratická strana dostala na druhé místo a aby postupně pokračovalo „stlačování“ komunistů, kteří byli kdysi jedinou „opozicí“, zneužívali a využívali nacionalistických nálad a imperiálních nálad obyvatelstva. Třeba znovudobytí Krymu bylo jejich programovým bodem. Kreml, tedy jednotné Rusko, v podstatě převzali některé body programu komunistické strany. Jednotné Rusko nemá zájem o rivalitu s komunisty, které Kreml přesunul na vedlejší kolej.
Žirinovského strana reálně neohrožuje vládu. Mimochodem podle názoru mnoha politologů byla jako první politická strana moderního Ruska založena právě jako způsob kanalizování protestních hlasu a jako strana Fejková, to znamená přízračná, kterou KGB kdysi vytvořilo pro potřebu Kremlu. Spravedlivě Rusko kdysi začátcích bojovalo s Jednotným Ruskem za právo být pokládáno za prokremelskou hlavní stranu. Pak ale padlo rozhodnutí ve prospěch Jednotného Ruska, protože Jednotné Rusko je nejenom lépe manipulovatelné, ale Putin potřebuje i něco, co v podstatě výraznou ideologii nemá.
Nikdo jiný mimo zavedené strany nemá šanci?
Možná se prosadí jeden nebo dva nezávislí kandidáti, podle toho, jak to bude Kreml pokládat za nutné. Byli by tam za nesystémovou opozici. Systémová opozice ochotně schvaluje veškeré imperiální počínání a iniciativy. Nesystémová opozice jsou demokratické strany v čele s takovými lidmi jako je Navalnyj, Kasjanov, Javlinský, Chodorkovský. Kreml se rozhodne, nebo už se rozhodl ve svém scénáři, jestli tyto drobné strany dostanou jeden nebo dva mandáty.
Zvláštností situace je, že popularita strany Spravedlivé Rusko klesá a v poslední době zaznamenávají sociologické průzkumy pokles oblíbenosti i Jednotného Ruska. To už se stalo i v minulosti, kdy si Jednotné Rusko připsalo vítězství v roce 2011 a pak, jak si pamatujeme, se v prosinci konaly mohutné demonstrace nespokojenců, kteří poukazovali na to, že Jednotné Rusko je stranou zlodějů a tunelářů. Jednotné Rusko teď stojí zhruba na úrovni 40 procent. Pokud se ale Kreml rozhodne, že to bude 45 procent, tak to tak bude. Na druhém místě je Liberálně demokratická strana s jedenácti a komunisté kolem deseti procent a Spravedlivé Rusko se posunulo na 6 procent. Protisystémové opoziční strany a různá uskupení se pohybují zhruba prostoru mezi jedním a dvěma procenty a nemají šanci dostat se do Dumy v rámci federální kandidátky. Na tu připadá 225 mandátu na stranické kandidátky a 225 na jednomandátové obvody.
Mohli bychom říci, že v Rusku dochází, nejspíše tedy z iniciativy prezidenta Putina, k nějakým personálním změnám, které by změnily směřování země, spíše tedy ve smyslu utužení moci, nebo z hlediska zahraniční politiky? Vyměnil třeba šéfa své prezidentské administrativy a těch případů bude více. Co se vlastně děje v poslední době?
Můžeme pozorovat vlnu přesunů. Většina z nich – nebo v podstatě všechny – směřují k tomu že Putin se snaží obklopit skupinou ještě oddanějších a na významná mocenská místa dosazuje lidi přímo z vlastní ochranky. Šéfem Ruské národní gardy, což je těleso, které bude mít několik set tisíc mužů a je to jakási paralelní struktura k bezpečnostní službě FSB, dosadil svého dlouholetého osobního ochránce, kterému důvěřuje.
Stejně tak občas Putin cítí potřebu ukázat, že oligarchové, třeba na rozdíl od situace na Ukrajině, nehrají samostatnou roli a jsou zcela odvozeni od politické moci. To se stalo, když poněkud ohrozil zájmy jednoho z nejvěrnějších oligarchů Viktora Vekselberga a zaútočil na komerční struktury patřící tomuto oligarchovi. Má to zpravidla charakter nějakých korupčních obvinění, což je možné vznést vůči každému obchodníkovi. Každý z těch oligarchů má pod sebou desítky a stovky takových struktur. Když všechny patří jednomu oligarchovi, tak je to vnímáno jako jakási narážka.
Je tu také záležitost celních struktur, protože oligarchové jsou zaměřeni na obchod s cizinou. V tomto případě byl vyhozen vedoucí celního úřadu Andrej Beljanin. Bylo u něho v hotovosti nalezeno mnoho set milionů dolarů v různých měnách a to přímo doma nebo v dalších domácnostech. Je jasné, že toto je přímý útok na zatím nedotknutelného oligarchu. V minulosti už se to týkalo řady oligarchů, svého času pomocí převzetí hliníkových dolů a továren byl poněkud odstrčen Oleg Děripaska, v minulosti se to dotklo Chodorkovského a není nutné všechny jmenovat. V zásadě se jedná o to občas ukázat obyvatelstvu, ale také samotné vrstvě nedotknutelných oligarchů, že je to přece jenom Putin, kdo je strůjcem jejich osudu. Dává jim možnost vydělat a aby si nemysleli, tak občas někoho z nich případně strčí do vězení nebo vytlačí do ciziny.
Dá se čekat, že tento rok nebo příští rok bude pro Rusko nějak zlomový? Zvláště tedy z hlediska ekonomiky, neboť peníze docházejí a žádné vnitřní problémy se neřeší. Premiér Medveděv objíždí Rusko a každému vysvětluje, že peníze nejsou a nebudou.
To nikdo nevylučuje i když se ruský národ vyznačuje neuvěřitelnou trpělivosti a Putinovi se podařilo propagandisticky společnost přesvědčit jako obvykle. Ruská společnost inklinuje k tomu, že věří v dobrého cara a špatné dvořany, kteří ho ovlivňují a nedávají mu správné informace. Sociální nespokojenost v posledních měsících roste, protože platy jsou zadržovány třeba půl roku a je to normální, důchody jsou zmražené a žádná valorizace se nekoná. Co se týče budoucího roku, tak podle všeobecného názoru – a to je prohlášení zástupkyně ministra financí – tak příští rok nejspíše budou zcela vyčerpány zbytky fondů, do kterých se šetřilo na špatné časy. A to bude pro Rusko problém Pokud nedojde k celkové změně, kupříkladu ke zvýšení cena ropy, čehož se Rusko snaží dosáhnout, nebo ke zrušení sankcí a obnovení obchodu s Ruskem na dluh. To si mnoho neuvědomuje. Rusko je schopno nakupovat cokoli, ale jenom na úvěr, jehož splácení bude v nedohlednu, nebo je zcela nereálné. Nespokojenost se projevuje třeba tím, že horníci vyhlašují hladovou stávku, protože nedostávají platy. Postiženi jsou zaměstnanci z takzvané rozpočtové sféry, učitelé, zdravotníci, jsou to sektory, které jsou totálně podvýživeny, dále řidiči kamionů, zemědělci, kteří vytvářejí kolony a snaží se dostat do Moskvy a pak jsou zastaveni a rozprášeni.
Třeba právě řidiči nákladních vozů přišli s požadavkem setkat se s Putinem a osobně mu vysvětlit, protože Putin je určitě špatně informován. Je to až zarážející představa ruských nespokojenců, že když pravdu donesou až k Putinovi, tak on to pochopí To je neschopnost společnosti stát na vlastních nohou a víra v to, že přesvědčením dobrého cara mohou dosáhnout víc než vlastní sociální aktivitou. To, že roste nespokojenost, je naprosto očividná věc. Počet stávek a jiných projevů nespokojenosti prudce roste. Obrat není v dohledu, protože to by Rusko muselo ekonomiku změnit reformami. Ty sliboval již Medveděv ve svém slavném v článku Kupředu Rusko. Putin také sliboval před dvěma lety, že krize bude překonána, ale nic takového není vidět. Ani v politické sféře se reformy nekonají. Jediná reforma byl zákon z roku 2013 o tom, že práh vstupu do Dumy se snižuje ze sedmi procent na pět procent. Sedmiprocentní práh byl v Evropě naprosto ojedinělý. Je to nelidské a něco, co zbavuje jakoukoli opoziční sílu vůbec možnosti vstoupit do Dumy. Kreml se domnívá, že momentálně už společnost manipuluje tak efektivně, že si může dovolit snížit práh. Nad pět procent žádná z opozičních sil nedosáhne, tak to z alibistických důvodu mohli udělat, ale pokládat to za reformu nelze. V případě, kdy strana není schopná postavit celou federální celoplošnou kandidátku, tak v každém jednomandátním obvodu musí sebrat 15 tisíc podpisů. To znamená, že volební komise má velmi snadnou práci s tím oznámit, že třeba třetina těch podpisu nejsou pravé a zařídit nepravost podpisů také není problém. Takže i takový kandidát je odkázán na to, jestli ho Kreml chce nebo nechce mít v Dumě.
Proč je opozice tak slabá?
Opozice, která jde do těchto voleb, je mimořádně rozhádaná mezi sebou a nikdo nechce ustoupit. Strany, které jsou seskupeny kolem lídrů a mají nějaké kandidáty, odmítají třeba vyslechnout návrh jednoho z nich Alexeje Navalného. Ten nabídl vzájemné vyškrtávání kandidátů ve prospěch toho nejúspěšnějšího nebo s největším potenciálem. Nabídl to i sám za sebe. Rozpoutala se divoká internetová polemika, kde ho zcela utřeli, že chce pouze zlepšit vlastní pozice. To postihuje třeba u nás známého profesora Zubova, který kandoduje za stranu Parnas. Navalnyj žádal kandidátku, která vystupuje za Otevřené Rusko, aby ustoupila ve prospěch profesora Zubova, ale ta prohlásila, že Zubova si přeje vidět Kreml a ona že je zásadová. Je tu prostě neskutečná neschopnost demokratických sil se trochu zformovat a organizovat se.
