FOTO: youtube
Deník New York Times oznámil, že od nynějška a navždy bude slovo černý psát s velkým písmenem na začátku – tak, jak se píší jiná označení etnické přináležitosti: Američan, Francouz, Čech. Slovo bílý se ovšem bude nadále psát s malým b. Rozdíl je nebetyčný – zatímco termín „bílý“ neznamená víc než barvu, pod adjektivem černý se skrývá celá velkolepá civilizace, jejíž nádheru teprve nyní dostatečně doceňujeme.
Z čtenářských reakcí pod sdělením vybírám jen pár: jedni deníku vytýkají, že je to jen další skrytě rasistický nápad, ježto opět Afroameričany znerovnoprávňuje, druhým návrh nestačí a přejí si, aby se ono slovo psalo vysokým tiskem ve zlatě. Jsou i extrémní názory, že by se měly prohodit významy obou slov a pleť černé barvy by se měla označovat jako bílá. Ten poslední návrh se neujal coby špatně proveditelný, nicméně lék na odbělení kůže byl oficiálně zakázán.
V Kalifornii revoluční dav zbořil hned tři monumenty. Tváří do prachu cesty padl pomník Francise Scotta Keye. To je ten pán, co začátkem předminulého století napsal slova k americké hymně Hvězdotřpytný prapor. Tamtéž šel k zemi pomník bývalého prezidenta Ulyssese S. Granta. Slavný generál se zase provinil tím, že dovedl armádu Severu k vítězství v občanské válce, prosadil stejná občanská práva pro bývalé otroky a ratifikoval 15. dodatek Ústavy, kterým poskytl Američanům tmavé pleti veškerá volební práva. Byl stržen také památník Kryštofu Kolumbovi, objeviteli nového kontinentu. Jakási Jamal, vůdkyně revolučních mas, prohlásila při tomto aktu pomsty, že Kolumbovi vlastně není za co děkovat – byl to prý Ital a neobjevil Afriku, ale Ameriku. Pokud se někdo cítí touto informací zaskočen, znamená to, že jeho mdlý rozum smysl událostí nepobírá. Jak vtipně poznamenal Orwell, kdo vládne minulostí, ten vládne i budoucností.
Lidský rozum je neuvěřitelně vynalézavý, je-li dostatečně sofistikovaný. Neexistuje logická léčka, ze které by se nedokázal vymanit. Je jako mýdlo, které vyklouzává z vlhkých dlaní tím snáze, čím pevněji ho stlačujeme. To, co zrovna pozorujeme v Americe a jiných částech světa, které jsou dost bohaté na to, aby si zešílení mohly dovolit, není nic menšího než zkouška nové víry. Jako každé ucelené náboženství má své mučedníky, apoštoly a nadšené proselyty. Přímo před našima očima vzniká nová obřadovost: vzdávání holdu pokleknutím na koleno, líbání bot, omývání nohou velekněžím, pálení symbolů starého náboženství, jako jsou americké vlajky, obrazoborectví, boření soch a jiných překonaných idolů. Víra je zcela jiný způsob vnímání světa než třeba věda, proto pokusy polemizovat s jejími dogmaty pomocí racionálních argumentů jsou předem odsouzeny k nezdaru. Logika je zrušena a nová dogmata žádným způsobem neomezuje.
Máte kupříkladu za to, že oprávněné rasové požadavky nemohou ospravedlnit násilí, drancování, plenění cizího majetku atd.? Mýlíte se hned zkraje, protože nejenže mohou, ale také ospravedlňují. Zdánlivý hlavolam byl úspěšně vyřešen již před stoletím, kdy vznikala jiná náboženská víra, jež dnes doznává obrody. Již klasici marxismu-leninismu postulovali, že „násilí je porodní bábou revoluce“. Dnes toto moudro uslyšíte a uvidíte v jiných podobách: že mírové průvody nikam nevedou a že bez rabování by rasové požadavky nebyly uslyšeny a vyslyšeny. Tvrdíte v záchvatu staromódní sentimentality, že „všechny životy mají význam“? Věta to je jen zdánlivě nevinná. Skrývá se v ní pokus o zglajchšaltování a položení rovnítka mezi utlačovatele a utlačované, jakože „odpusťme si, co jsme si“. Při pohledu do zrcadla na vás vykoukne starý rasista, proto i lidé, kteří si to heslo napsali na sociálních sítích, oprávněně přišli o práci a živobytí. Prostě všechny bytosti si nejsou rovny, některé jsou si rovnější než jiné.
Dobrá víra vzniká popřením, nikoli potvrzením staré logiky. Třeba takový požadavek finančních náhrad za křivdy otrokářství. Leckdo se může divit, proč právo na reparace mají všichni občané tmavé pleti nezávisle na tom, kdy a odkud se přistěhovali do Spojených států. Na odškodnění mají právo i ti původem z Karibských ostrovů, kteří se v Americe usadili třeba zcela nedávno. Někdo není s to pochopit, proč na doživotní rentu vypočítanou zatím na 300 tisíc dolarů na osobu má nárok třeba takový Barack Obama, jehož otec v Americe vlastně nikdy trvale nežil, práci na kukuřičných polích nepoznal a vyrůstal a skonal v rajských podmínkách svobodné Afriky. Jeho předci po přeslici byli sice zlí plantážníci, on nicméně má svaté právo na oněch 300 tisíc dolarů.
Na druhé straně někoho může zarážet skutečnost, že platit bude muset i přímý potomek Čechů nebo Slováků, kteří se dosti nadřeli v dolech a hutích Ameriky poté, co utekli z vlasti před hladomorem a nezaměstnaností dlouho po tom, co bylo otrokářství v Novém světě zrušeno. Ba co víc, před novým přistěhovalcem z Jamajky mají nesplatitelný dluh i Židé, kteří sem utekli před totálním vykynožením. Že to postrádá jakoukoli logiku? Ale kdeže, vynalézavý um nabízí přijatelné vysvětlení: člověk tmavé pleti vstoupil v Americe do systému diskriminačních a utlačovatelských vztahů, jimiž byl pak postižen, zatímco běloch, ať již fáral do smrti v dolech nebo se hrbil nad šicím strojem od nevidím do nevidím na manhattanském East Endu, přijal bez výhrad systém privilegií pro bílé, jimiž byl po zbytek života zvýhodněn. Zbývá dotáhnout k absurditě drobné podružnosti: třeba stanovit, zda Pákistánce, Indy a Číňany přiřadit k černým nebo bílým – na tom záleží, zda budou celoživotně pobírat, nebo cálovat.
Jsou i tací političtí negramotové, kteří nechápou, jakým počítáním dospěl americký tisk k jednoznačnému závěru, že otrokářství v Americe v podstatě trvá již 400 let. Číslo vypadá plausibilně a platí jako nezpochybnitelný axiom. Ale jak k němu vynalézavý um dospěl? Spojené státy existují od roku 1776, předtím samy byly kolonií zlých britských, francouzských a španělských dobyvatelů. V roce 1620 v místech, kde přistála loď Mayflower s prvními Otci poutníky, byla malá osada s jedním tisícem obyvatel, mezi nimiž žádný Afričan nebyl. Jenže právě hnidopišským hrabáním prstíkem a hledáním historických pravd se vyznačuje ten, kdo necítí hloubku a převratnost historických změn, jež se právě odehrávají.
Pak není divu, že se snaží srovnávat záchranné nápisy na vitrínách obchodů Black Business (ve smyslu: Majitel je černoch – nerabovat!) s obdobnými odkazy na árijský původ kramářů během Křišťálové noci roku 1938. A přitom je to tak prosté. Tehdy to byl projev zpátečnictví, zatímco nyní je to známka pokroku, kterou se ohlašuje šťastná budoucnost.
Nedočkavě vyhlížím bod zlomu, kdy se podstata paradigmatických změn vyjeví v celé své nahotě. Pak se budeme divit, kolik se vyrojí myslitelů, kteří takový vývoj předpovídali vždycky a vlastně nic jiného ani neočekávali.
