Politický komentátor Jefim Fištejn hovoří v interview pro Svobodné fórum o tom, jak destruktivní roli hraje současná americká obamovská politika ve světě, ve vztahu k Evropě, Blízkém Východu, Izraeli. Podnětem rozhovoru jsou také aktuální události teroristických útoků v Evropě a vztah mezi krajně problematickým členem NATO (Tureckem) a západním světem. Co to znamená pro Evropu a pro nás?

Jaká je vlastně dnes situace mezi Ruskem a Tureckem? A jaké hry se tam rozehrávají?

Jsme několik dní po pokusu o převrat. Bývalý šéf leteckých sil generál Öztürk, který byl údajným účastníkem převratu, byl zadržen a může mu hrozit i smrt, pokud by byl trest smrti zaveden. Američané mu odmítli udělit azyl. To hodně vypovídá o směřování současné obamovské politiky vůči této části světa. A nejen této části světa.

Směr je očividný. Za poslední rok ruskoturecké vztahy prodělaly několik obratů od nerozborného přátelství, čehož ekonomickým vyjádřením byl třeba projekt stavby plynovodu přes území Turecka, nárůst počtu ruských turistů přes náhlé ochlazení poté, co bylo nad tureckým územím sestřeleno ruské letadlo. Došlo k prudkému ochlazení takřka na pokraji válečného konfliktu a mnozí již poměřovali schopnosti ruské armády se silou turecké armády. Pak došlo k novému sbližování po nedávném pokusu o puč. Jsme na začátku tohoto procesu a neumíme říci, jak tento proces může pokračovat v příštích dnech.

Prezident Erdogan letí za několik dní do Moskvy a neletí tam proto aby si s Putinem jenom potřásl rukou, ale proto aby naznačil cesty dalšího sbližování, které každopádně mohou skončit pouze dvěma způsoby. Ten jeden je formalizace ochlazení turecko-amerických vztahů a formalizace nových obranných svazků turecko-ruských, nebo vyřazení Turecka z akceschopných členů NATO.

V prvním případě je to prostě katastrofa, protože Turecko je jediný spojenec na jižním křídle, který opravdu tvořil záruku pro „jižní podbřišek“ Evropy, v druhém případě by NATO přišlo o silného spojence ve velmi neklidném regionu. V obou případech se dotýkáme silné role Ruska, které se zdá se nejvíce těžit ze současného stavu. Role Spojených států nemůže vyvolávat nic jiného než kritiku. Zdá se, že Spojené státy Turecko prohrávají. Připomenu, že Turecko je věrným členem NATO od 50. let minulého století. Za tu dobu v Turecku proběhlo čtyři až pět vojenských převratů a nedošlo k ochlazení vzájemných vztahů.

Proč to tak bylo?

Protože role armády byla jednoznačná. Od dob Kemala Atatürka byla armáda garantem demokratické povahy státu a tato role byla časem oslabována. Není pochyb o tom, že cílem posledního pokusu o převrat bylo také obnovení této role armády a navrácení Turecka na prozápadní oběžnou dráhu a pokus se zastavit islamizaci tohoto velmi důležitého blízkovýchodního státu.

Kdo za pokusem o převrat vlastně stojí, pokud o tom něco  víme?

To by byla čistá spekulace. Je tam řada důstojníků, která byla protiislamistická a byli nejspíše stoupenci Západu. Vinu západního vedení vidím v tom, že se vůbec nikdo nepokusil artikulovat podstatu věci a místo toho gratulovali prezidentu Erdoganovi, že se mu podařilo zachránit demokracii. To je obrácení pojmu demokracie naprosto naruby a začíná být naprosto nejasné, proč se režimu běloruského prezidenta Lukašenka říká „poslední diktatura v Evropě“ a režimu Erdogana se říká obnovená demokracie nebo zachráněná demokracie. Takže tady se dostáváme do džungle nesrozumitelných pojmů. Mám sto chutí říct, že kdyby že kdyby dnes byl Hitler u moci, tak by mu západní státy poblahopřály k tomu, že se mu podařilo přežít pokus o převrat a že by byl Claus von Stauffenberg odsouzen.

Problém je v tom, že volby za situace v takových zemích mohou být demokratické pouze jednou a potom může nastat to, co se jmenuje neliberální demokracie a co obdivuji někteří Evropané. Je to režim, který nepřipouští svobodu slova a svobodu shromažďování a soupeření politických stran. O takovém režimu už se nedá mluvit jako režimu demokratickém. V Turecku se po pokusu o převrat nedá mluvit o obnově demokracie.

Projevem této nesrozumitelné pozice byl americký postup ohledně bývalého šéfa tureckého vojenského letectva, který se údajně podílel na převratu a požádal o azyl v USA. Ten mu byl odmítnut a byl vydán režimu na mučednickou smrt, protože věřím tomu, že požadavek na tvrdé potrestání bude vyslyšen. Tento letec nebyl hoden amerického azylu, zatímco bratři Carnajevovi dostali azyl a dokonce i stipendia, aby mohli připravit výbušniny a aby mohli vyhodit do vzduchu bostonský maraton.

Rusové měli své agenty i mezi takzvanými pučisty a měli představu, kdy začne pokus o převrat a tuto informaci poskytli Erdoganovi, takže ten měl několik hodin, aby mohl najít spolehlivý úkryt a mobilizovat části armády, které mu zůstaly věrné. Z toho vyplývá, že Erdogan za svou další politickou existenci do značné míry vděčí Rusku, které nepochybně nepředalo tak výbušnou informaci zadarmo.

Jaká je v tom úloha Spojených států?

To nemůžeme s jistotou říci, ale jsme v regionu, kde jsou úsilí rozvědek značně propojené, takže ti nešťastníci, kteří se pokusili o navrácení Turecka na západní cestu vývoje, měli proti sobě silný odpor rozvědek, které pracovaly na tom, aby Turecko zůstalo na islamistické cestě.

Ta otázka samozřejmě zní, proč prezident Obama postupuje tímto způsobem. Jestli je to úmysl, neznalost naivita…

To je složité, oddělit okamžitě naivitu od úmyslu. Jen ty kroky směřují bezvýhradně a bez výjimky k tomu, že role USA ve světových záležitostech je nižší, než byla předtím. Američané už skutečně neumírají v konfliktech, ale proto, že se jich neúčastní. Jenže když se jich neúčastní, tak se jich účastní někdo jiný, například Rusko. Amerika za sebou nechává na ústupu četná prázdná místa. Ta ale zaplňuje v Asii čínský vliv a v Asii a naší oblasti ruský vliv. Co je z toho záměr a co dětinství, to neumím říci. Obama je příliš vzdělaný člověk na to, aby byl tak naivní. Je to spíše dobře utajený záměr.

Proč by ale Obama chtěl oslabit americkou roli ve světě?

Řada liberálních politiků ve Spojených státech má pocit, že přehnaná role Ameriky ve světě zemi škodí. Operují počtem Američanů, kteří zahynuli. Těch je v posledních letech méně. Ale lidí, pozemšťanů, ve stejných regionech, mnohem více. Za posledních osm let počty mrtvých v regionech, odkud Amerika odešla, se zmnohonásobil. V Iráku byl počet umírajících lidí v okamžiku příchodu Obamy do úřadu v řádu tisíců nebo snad desetitisíců, dnes jsou to statisíce. Spojené státy byly po rozpadu Sovětského svazu jediná ozbrojená složka na světě, která mohla udržet řád. Dnes to nefunguje. SSSR nebyl pozitivní složkou, potlačoval svobodu, nicméně tu svoji oblast udržoval v jakémsi pořádku se záporným znaménkem. Západní svět znamenal pořádek s pozitivním znaménkem, což bylo vidět na jeho lidském a ekonomickém rozvoji.