HISTORIE / V období výjimečného stavu, vyhlášeného v prosinci 1981, dodával polský katolický kněz Jerzy Popieluszko mnoha svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše za vlast se sjížděli lidé ze širokého okolí a díky své podpoře nezávislým odborům si Popieluszko vysloužil pověst „kaplana Solidarity“. Jeho činnost byla představitelům komunistickému režimu natolik nepříjemná, že nepoddajného mladého kněze nechali 19. října 1984 unést a zavraždit. Jeho pohřeb začátkem listopadu 1984 pak přerostl v mohutnou manifestaci odporu proti komunistickému režimu.

Popieluszko, jenž se narodil v září 1947 ve vesnici Okopy na severovýchodě Polska, vystudoval seminář ve Varšavě. Poté, co byl v květnu 1972 vysvěcen na kněze, působil v několika kostelech až se v roce 1980 dostal jako duchovní mezi dělníky z varšavských továren.

V prosinci 1981 byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav a vládu v zemi převzala Vojenská rada národní záchrany. Popieluszko začal následně ve varšavském kostele svatého Stanislava Kostky organizovat „mše za vlast“ a různé charitativní akce, které měly pomoci pronásledovaným. V květnu 1983 také vedl pohřeb mladého básníka Grzegorze Przemyka, který byl polskou policií ubit k smrti.

Ve svých kázáních se Popieluszko nevyhýbal ani politickým problémům své země. Hovořil o lidských právech, bránil ideály nezávislého odborového hnutí Solidarita a vyzýval k válce s nenávistí. Jeho heslem se stal verš z Bible: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“

Činnost stále populárnějšího kněze nemohla ujít pozornosti bezpečnostních orgánů. Bezpečnostní služba, polská obdoba československé StB, Popieluszka sledovala a pokoušela se ho zastrašit. Několikrát byl zatčen a varován, aby se ve svých projevech vyhnul politickým tématům a omezil se pouze na záležitosti víry. Popieluszko to však odmítl, stejně jako studium teologie v Římě, kterou mu nabídl polský primas Józef Glemp.

Když se sedmatřicetiletý Popieluzsko vracel večer 19. října 1984 z Bydhoště, zastavila jeho vůz poblíž Toruně skupinka tajných agentů oblečených od uniforem dopravních policistů. Popieluszkův řidič byl přinucen nastoupit do policejního auta, z něhož se mu posléze podařilo za jízdy vyskočit, čímž si zřejmě zachránil život. Sedmatřicetiletý kněz, omráčený a zavřený v kufru téhož vozu, takové štěstí neměl. Jeho tělo, jež neslo zjevné stopy intenzivního bití, hodili agenti do přehrady u města Wloclawek, kde také bylo o několik dní později nalezeno.

Smrt známého a oblíbeného kněze nebylo možné utajit. Popieluszkova pohřbu, který se konal 3. listopadu 1984, se zúčastnily davy Poláků a pietní akce se proměnila v manifestaci proti komunistickému režimu.

Zřejmě právě obava z masových nepokojů přiměla předsedu rady ministrů a šéfa polských komunistů Wojciecha Jaruzelského, aby vykonavatele vraždy vydal. Čtyři lidé, kteří se na Popieluszkově vraždě bezprostředně podíleli, byli v únoru 1985 při takzvaném toruňském procesu odsouzeni do vězení na dvakrát 25, 15 a 14 let. Trest jim byl později snížen, a tak se poslední z nich, kapitán Grzegorz Piotrowski, dostal na svobodu po 15 letech.

Skutečný osnovatel akce však nikdy potrestán nebyl. Z vydání rozkazu k politicky motivované vraždě byl podezřelý někdejší šéf polské komunistické policie a náměstek ministra vnitra generál Wladyslaw Ciastoń. Pro nedostatek důkazů však byl v prosinci 2002 obžaloby zproštěn.

Popieluszko nadále zůstává v Polsku vysoce respektovanou osobností. Byl o něm natočen celovečerní film a v roce 2010 se coby mučedník za víru dočkal prohlášení za blahoslaveného. Šance na to, že jej Vatikán svatořečí, se ale podle zprávy deníku Rzeczpospolita z loňského roku snižují. K tomu, aby byl zařazen mezi světce, totiž chybí doložený zázrak.