
Ilustrační foto FOTO: FORUM 24/Bing Image Creator
FOTO: FORUM 24/Bing Image Creator

Na značnou naivitu úřadů ve vnímání ruských hybridních hrozeb poukazuje ve své nové knize novinář a expert na obranu Patrik Oksanen. V díle s názvem Tajná válka Ruska proti Švédsku: Hybridní válka zevnitř – sabotáže, dezinformace, užiteční idioti uvádí celou řadu příkladů ruských vlivových operací ve Švédsku a Finsku a také rady, jakou mincí bychom měli hackerům ve službách Kremlu oplácet.
Jako případy naivity úřadů zmiňuje průnik ruského infiltrátora do parlamentní kanceláře Švédských demokratů nebo povolení, které bez problémů dostal Moskevský patriarchát ke stavbě kostela s věží uprostřed strategického místa, pouhých 600 metrů od vojenského letiště ve Västerås. Podle Oksanena navzdory varování švédské bezpečnostní služby Säpo místní činitelé při rozhodování nepochopili vážnost situace.
Tvrdí, že je obtížné v tomto případě prokázat zlý úmysl, ale rizika jsou zřejmá. Církev je jedním z řady opěrných bodů na strategických místech, které si Rusko obstaralo. Vysoká kostelní věž se dá využít pro odposlouchávání jednoho ze zařízení švédských ozbrojených sil, které se nachází v blízkosti. Kostel je přitom podle švédských zákonů chráněn proti odposlechu.
„Dalo by se to popsat tak, že Rusko získalo manévrovací prostor a možnosti,“ říká Oksanen.
Podle něj je jedním z cílů hybridní války vytvořit nejistotu ohledně toho, co se děje. Tím nejdůležitějším je pak způsobit rozpad demokracií a zhroucení EU a NATO. „Jde o snižování naší odolnosti prostřednictvím nepřetržitého útoku nízké intenzity například v podobě kybernetických útoků.“
Chtějí nás rozhádat a paralyzovat
Ty se celou dobu drží těsně pod úrovní článku pět NATO, aby nebyly považovány za útok na celou alianci. Oksanen píše, že veřejnosti se týkají zejména opakující se přerušování kabelů v Baltském moři, která v poslední době vyvolávají obavy. Jenže i když bylo při činu přistiženo několik plavidel, je obtížné právně dokázat, že se jedná o úmyslnou sabotáž.
„Z mnoha různých důvodů můžeme dojít k závěru, že jde pravděpodobně o sabotáž, ale v žádném případě to nemůžeme skutečně vědět. Tedy ne na sto procent,“ konstatuje Oksanen. Tvrdí, že pro pochopení toho, co se děje nyní, je nutné vrátit se do historie a podívat se na dlouhodobé chování Ruska. „Pak se objeví vzorec, který naznačuje záměrnou sabotáž, která je obtížně prokazatelná. Neměli bychom si být jisti, co se děje. A především bychom se měli začít hádat mezi sebou a nechat se paralyzovat.“
Oksanen zmiňuje také nový trend, který se v posledních dvou letech zrychlil, a to „zakázkovou ekonomiku“, kdy Rusko k provádění sabotáží využívá zločince. Tato metoda umožňuje zadavatelům ještě lepší krytí a možnost, jak čin popřít.
Útok na nemocnici by nebyl etický
Přestože země již začaly přijímat opatření proti hybridním hrozbám – posílily například svou připravenost bránit podmořské kabely a Finsko nově Rusům zakázalo nákup nemovitostí – je expert toho názoru, že by se nemělo pouze reagovat, ale je třeba mít strategii, která by umožnila oplácet stejnou mincí.
Jenže pokud kybernetický útok proti Švédsku ohrožuje život a zdraví lidí například tím, že paralyzuje nemocnici, jak potrestat kybernetickou jednotku, která za ním stojí?
„Musíme najít prostředky, které jsou slučitelné s naší legislativou, etikou a morálkou. To znamená, že v našem případě by nešlo ‚položit‘ ruskou nemocnici, protože pro nás není v pořádku, aby byli postiženi nevinní lidé,“ vysvětluje Oksanen.
„Ale můžeme zaútočit na operátory, kteří hackovali, a vyvést je z míry tím, že pošleme trapné obrázky z jejich mobilních telefonů jejich matkám. Nebo můžeme hacknout všechny taxíky v Moskvě a poslat je na stejnou adresu, aby se vytvořil chaos.“
Oksanen také upozorňuje na nešťastný přístup Donalda Trumpa, který „dláždí cestu ruské propagandě“. Kromě toho, že on a jeho spolupracovníci částečně opakují ruský narativ, čímž potvrzují ruský falešný obraz světa, omezili zdroje na boj proti informačnímu vlivu. Tímto způsobem si podle Oksanena Spojené státy „způsobují škody v měřítku Pearl Harboru“. Jako jeden z příkladů uvádí rozhodnutí uzavřít rozhlasové stanice Hlas Ameriky a Rádio Svobodná Evropa.