Premiér Andrej Babiš v poslanecké sněmovně FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Aktuální jednání o dalším osudu vlády ANO a ČSSD ve sněmovně mělo neocenitelný význam. A to zejména díky samotné diskuzi, která narýsovala osud volebního Česka poměrně jasně na následujících necelých pět měsíců. Karty definitivně odkryl klíčový hráč a nutno uznat, že je to horší, než se vůbec dalo čekat.
Andrej Babiš definitivně zabouchl dveře pražské kavárně (v minulosti na sebe vázal především bývalé voliče ODS a TOP 09) a vydal se zachraňovat uvadající preference hnutí ANO finálním tunelováním voličského zázemí ČSSD, KSČM a SPD. Přeloženo do kontextu české hospody a moravského vinného sklípku, Babiš pochopil, že mladé a nevoliče na svou stranu nezíská a proto půjde po konzervativních, starších a naštvaných lidech s předsudky. Babiš musí vyhrát parlamentní volby, a tak je mu dnes úplně jedno, jestli tak definitivně zničí ČSSD, dramaticky sníží šance KSČM na vstup do sněmovny a oslabí SPD.
Paradoxně proti předvolební mobilizaci koalic SPOLU a Piráti/STAN, která primárně míří na ukončení éry babišismu, postavil osvědčenou a extrémně podlou kartu strachu. Straší sdílenou ekonomikou (byty, auta), hrozbou multikulturalismu, muslimskými uprchlíky a „ekofanatiky“ z Bruselu. Nemá cenu s ním polemizovat, protože tady nejde o prokazatelná fakta, ale jenom o sprostý útok na ty nejnižší emoce a pudy starších, sociálně izolovaných a vzdělanostně limitovaných lidí. To, že viníky těchto vymyšlených hrozeb Babiš okamžitě nachází v opozici a v Bruselu, se dá vysvětlit jenom tím, že několik let tady nežil buď Babiš, nebo jeho potenciální voliči, kteří budou hledat spásu v něm jako autoritářském vůdci.
Na první pohled se tak Babiš propadl až na samotné dno něčeho, čemu se kdysi říkala politická a lidská důstojnost, ale ten druhý pohled je mnohem důležitější. Babiš se jen přizpůsobil společenské a politické poptávce nového potenciálního elektorátu, protože definitivně pochopil, kde a s kým mu už žádná řepka nepokvete. ANO nemělo a nemá žádné ideové ukotvení a jedinou kariérní hodnotou je prchavá přízeň pana předsedy, proto pro něj není žádný problém přebarvit protikorupční fasádu protestného a podnikatelského hnutí na krajně extremistickou a nahnědlou mutaci. Cíl je jediný, Babiš ochrání slabé, zranitelné, starší a vzdálený venkov, aby volební výsledek ochránil Babiše při moci a na svobodě.
Babišova volební strategie zatím uniká pozornosti – jako mnoho jiných podstatných věcí – vedení sociální demokracie a rovněž i vedení KSČM. Obě strany jsou zaměstnány vnitřními rozpory a tragickou absencí lídrů, proto se samozvaným nositelem sociálních témat, zvyšovaní penzí a ochráncem Česka před zkaženým a kapitalistickým Západem stává trestně stíhaný miliardář. A tak jediný, kdo si všiml bezprostředního ohrožení, je Tomio Okamura, který po – navenek nejšílenějším – projevu Andreje Babiše ve sněmovně okamžitě zaútočil na vládu ANO a ČSSD.
Dlouholetý poskok Kremlu a kremlofilů na Pražském hradě označil vládní tandem za lokaje Bruselu, aby v absurdní soutěži o největšího bojovníka proti Evropské unii neztratil své idiotské prvenství. Rovněž si nenechal ujít další konkurenční výhodu vůči ANO a napadl Babiše za nezvládnutí pandemie a vakcinaci. S prominutím, když na to přijde, Okamura po říjnových parlamentních volbách případnou vládu Andreje Babiše samozřejmě podpoří a tuto výměnu zobchoduje. Jenom si uvědomil, na rozdíl od levice a komunistů, že případný volební triumf Babiše by ho mohl stát příliš mnoho poslaneckých mandátů a finančních příspěvků pro SPD.
Volební kampaň tak bude plná šílených paradoxů. Vládu Andreje Babiše hájí ve sněmovně přímo (ČSSD) a nepřímo (KSČM) přesně ty politické strany, které na novou volební strategii ANO můžou doplatit v konečném součtu hlasů nejvíc a nejtragičtěji. Vládu kritizoval „největší“ český vlastenec a zároveň obchodník s proruským pozadím Tomio Okamura, který bude mít evidentně po parlamentních volbách k ANO mentálně a politicky nejblíž. A na největšího frajera a ochránce slabých a starších se bude pasovat chlap bez jakékoliv sociální inteligence a empatie k druhým, protože ve skutečnosti ten největší a přímo živočišný strach má především on sám. Zůstal sám a téměř proti všem, a tak už také vypadá a bude vypadat i jeho volební kampaň. Není se čemu divit, to všechno jsou klasické symptomy blížícího se politického konce.
