Někdejší premiér Andrej Babiš (ANO) a Viktor Orbán si prohlížejí hraniční plot. FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
NÁZOR / Hoši, co spolu mluví, už se připravují, jak se jim bude jednou ve střední Evropě hezky vládnout. Do Prahy „soukromě“, respektive dost tajně, dorazil maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó, nositel ruského Řádu přátelství. Soukromý charakter příjezdu jistě zvýraznilo, že dostal policejní ochranku, pohyboval se v koloně a měl s sebou dva fotografy. Soukromí je ale významná tradiční hodnota a zaslouží si péči.
Českou vládu Orbánův muž vynechal a dal řeč s Andrejem Babišem, Karlem Havlíčkem a zástupci energetické společnosti innogy, která má maďarského vlastníka.
Během soukromé návštěvy soukromě pronášel různá soukromá moudra, kdy opět došlo na univerzálního planetárního zloducha George Sorose. O Vladimiru Putinovi a Elonu Muskovi žádné zlé slovíčko nepadlo.
„Mezinárodní liberální mainstream a Sorosovo impérium v několika zemích střední Evropy, i tady v Česku a v Maďarsku, zasáhlo do politických procesů, přímo proti patriotickým, národním a konzervativním vládám… V Maďarsku jsme pro obranu suverenity přijali zákon, abychom zabránili zahraničním pokusům o vměšování. Babiš, bývalý premiér a předseda největší opoziční strany, mě ujistil, že pokud bude vládnout ANO, Česko se nepostaví po bok Evropské komise útočící na Maďarsko kvůli zákonu o suverenitě. Maďarsko nadále počítá se spoluprací s českými patrioty, společně se postavíme za obranu naší suverenity,“ vykládal ministr.
Tenhle pán si jel v roce 2021 do Moskvy pro Řád přátelství, ač věděl, že mu Rusové do počítačů na ministerstvu nasadili špionážní software. Takhle se pozná hrdý suverén. Logiku to ale má, přátelé před sebou přece nemají co skrývat. Nevíme jen, jestli se Rusko dělí o obsah svých vládních počítačů s Maďarskem.
Maďarské (tedy Orbánovo) srdce je ale široké, a tak se po vypuzení Středoevropské univerzity (založené Georgem Sorosem) plánovalo zřízení kampusu čínské Fudan University v Budapešti, která měla být schopna vzdělávat až šest tisíc studentů. Myšlenky liberální demokracie jsou hrozba, ideje čínského komunismu/kapitalismu nikoli. Nepřekvapí, že Maďarsko podporuje Čínu v Radě EU a zablokovalo několik prohlášení EU odsuzujících čínskou hongkongskou policii. Loni na jaře si maďarská vláda vzala největší půjčku v historii země, šlo o miliardu eur od tří čínských bank. Na dostavbu jaderné elektrárny si Orbán zase půjčil od Ruska a elektrárnu staví pochopitelně Rusové. Bojovník za suverenitu tak dluží Rusku a Číně a je závislý na ruském plynu a Rosatomu.
Když se Maďarsko ve skutečnosti nestará o svou vlastní suverenitu, už vůbec ho nezajímá suverenita těch druhých. Na Ukrajině vláda Viktora Orbána rozdávala maďarské pasy příslušníkům maďarské menšiny, ačkoliv ví, že ukrajinské zákony dvojí občanství neumožňují. Oba státy si pak vzájemně vyhodily diplomaty, protože v této části světa zřejmě potřebujeme nějaké vzrůšo, když se tu (kromě války) nic neděje.
Internacionála proruských a „konzervativních“ sil se nám hezky rozjíždí a někteří činovníci už se těší, jaká to bude krásná synergie, až ovládnou více zemí. Trollfabriky a miliony falešných účtů (jako to bylo v USA v roce 2016) se postarají, aby váhající volič věděl, kdo je obráncem hodnot, suverenity, míru a staré dobré Evropy před islámskými hordami a unisex záchody.
Takhle rejdit smí samozřejmě jen někdo. Kdyby jel Jan Lipavský soukromě do Budapešti a mluvil tam ve volebním roce s maďarskými opozičními politiky, nejspíš bychom se dozvěděli, že je to pokus o Majdan, barevnou revoluci, útok na suverenitu a spiknutí bruselských globalistů.
Babiš vykládá, že není proruský a nikdy s Putinem ani nemluvil, podporuje ale ze všech sil přední kolaboranty Roberta Fica a Viktora Orbána, chce zrušit muniční iniciativu a veze se na vlně nevole vůči ukrajinským uprchlíkům. Szijjártó tady určitě nebyl kvůli tomu, aby si s šéfem strany jednoho muže popovídal o krásách Balatonu a odvěkém nerozborném přátelství slovenského a maďarského lidu. Spíš to vypadá na takový Antimajdan a zakládání sdružení KV 3. Kolaborantský Visegrád tří dobytých a časem i „normalizovaných“ zemí.
