KOMENTÁŘ / Jedna utíká před arabskými výrostky, kteří na ni plivnou klidně i v kavárně, druhý odešel kvůli gangům, které po něm chtěly výpalné. Židovka a Arab. Oba kdysi našli nový domov ve Švédsku, oba je z něho vypudilo něco, co je pro tamní houstnoucí atmosféru typické – antisemitismus a teror zločineckých skupin.
Příběhy Carinne Sjöbergové a Amina (z důvodů bezpečnosti neuvedl pravé jméno) vyšly minulý týden v jednom z největších švédských deníků Dagens Nyheter. Jsou dokladem toho, kam se země, dříve pověstná především vysokou kvalitou života, za poslední roky posunula.
Carinne se do Švédska provdala a žije v jednom z nejbezpečnějších měst, v Umeå na severu země. Přesto už nějakou dobu čelí projevům nenávisti. Portréty Hitlera nebo kniha Sto důvodů, proč opustit Švédsko, zatracený Žide, které jí byly doručeny domů, jsou jen špičkou ledovce. Švédští experti varují, že společnost čelí v důsledku války v Gaze nové vlně antisemitismu.
Podle švédské Národní rady pro prevenci kriminality bylo v měsících následujících po útoku Hamásu loni na podzim zjištěno pětkrát více trestných činů z nenávisti s antisemitským motivem než v předchozím roce. „Nejsem smutná. Jsem naštvaná,“ říká Carinne, která už má sbaleno na cestu „na jih“.
Antisemitka hvězdou veřejnoprávní televize
Alarmující je, že antisemitským náladám nenahrávají jen řadoví podporovatelé Palestiny, ale například i zástupci parlamentní Levicové strany, kteří na sociálních sítích sdílejí dezinformační protižidovské příspěvky a účastní se demonstrací, či veřejnoprávní televize SVT, jejíž zpravodajství se několik měsíců od loňského masakru stalo okatě protiizraelským.
Korunu tomu nasadila volba moderátorky nového pořadu – celebrity v něm bude zpovídat a nahé malovat umělkyně, která po útoku Hamásu loni 7. října například tvrdila, že ho provedli sami Izraelci, aby měli důvod k následnému zničení Gazy. Není divu, že části veřejnosti už dochází trpělivost. V sobotu vznikla petice za zrušení televize veřejné služby.
Je pravda, že závan pudu sebezáchovy se tu a tam objeví i z nejvyšších politických kruhů. Jenže to se pak může se zlou potázat. Po ministryni zahraničí například nedávno propalestinští aktivisté v parlamentu z balkonu pro diváky mrskli igelitku s rajčaty a cibulí. Propříště jim v tom má bránit síť.
Představitelé středopravicové vlády antisemitismus odsuzují, jenže úřady proti němu nepostupují dostatečně tvrdě. Jeden příklad za všechny. Minulý pátek se uskutečnila další z mnoha propalestinských demonstrací v Göteborgu, tentokrát nepovolená. Účastníci povykovali nejprve přímo v budově hlavního vlakového nádraží, potom v největším nákupním centru ve městě. Policie? Přihlížela.
„V Iráku je dneska bezpečněji“
A pak tu máme pověstné gangy, které jsou produktem nezvládnuté integrace migrantů, jež předchozí levicové vlády přijímaly s otevřenou náručí. V letech 2014 až 2018 jich do desetimilionového Švédska dorazilo přes 700 tisíc. Řada z nich pochází z Blízkého východu. O to pikantnější je důvod, proč ze Švédska po mnoha letech odešel zpátky domů Iráčan Amin.
„V Iráku je dneska bezpečněji,“ tvrdí. Tohle vyjádření opírá o léta zkušeností coby majitel malé restaurace na předměstí Stockholmu. Do Švédska přišel několik let poté, co USA v roce 2003 zahájily invazi do Iráku. A našel to, co hledal – bezpečí a dobrou možnost obživy. Tvrdí, že prvních deset let ve Švédsku bylo nejlepších v jeho životě.
Jenže pak mu začaly vyhrožovat gangy. Každý týden se obával odvety za to, že odmítl vyhovět požadavkům zločinců, tedy zaplatit za to, že ho nechají na pokoji. Několikrát ho i zmlátili, poblíž jeho podniku se každou chvíli střílelo. „V minulosti Švédsko symbolizovalo svobodu a možnost snít, ale teď se stalo pravým opakem. Ve Švédsku není žádná jistota. Už se tam necítím bezpečně,“ prohlašuje Amin.
Zaskočeni zlem?
Švédové si v moderní historii vždycky zakládali na svobodě jednotlivce, na víře ve zdravý rozum a v respekt lidí k úřadům. Stačí si vzpomenout na jejich proticovidová (ne)opatření, která sice nejdřív kdekdo kritizoval, ale ve výsledku se ukázala jako správná.
Jenže se zdá, že v něčem stát popustil otěže až moc. Nejprve ve snaze pomáhat přijal příliš mnoho příslušníků kultur vyznávajících hodnoty až příliš odlišné od těch švédských. Když se rozpory začaly projevovat, bál se zakročit, aby se nedopustil diskriminace. Živná půda pro zločinecké gangy byla nakypřena.
Před rokem se Švédsko nedokázalo dostatečně důrazně postavit těm, kteří v ulicích slavili bestiální útok Hamásu vůči Izraelcům. Do dnešních dnů titíž lidé pravidelně řádí v ulicích a na sociálních sítích. Židům nezbývá než se zbavit veškerých vnějších znaků své víry.
Na příkladu Švédska se ukazuje, že pokud má společnost pud sebezáchovy, musí mít liberální přístup své meze. Možná by si pro začátek stačilo připomenout slova anglického liberála Johna Stuarta Milla: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“
Pak by možná Carinne ani Amin nemuseli ze Švédska utíkat.