Naši stálou spolupracovnici Jenny Nowak inspirovala aktuální veřejná diskuze a zejména jeden mimořádný diskutující k následujícímu textu, kterému nelze upřít jistou zvláštní poetičnost…

Muž č. 1: Věrozvěst komunismu

Byl redaktorem a zpravodajem komunistických Haló novin. V době svého působení v tomto rudém plátku stvořil přes 400 článků. Snaživý hošík v nich opěvoval komunisty, komunistické názory a KSČM a naopak dštil oheň, síru a rudé hvězdičky se srpečky na USA, NATO, Havla a ten ošklivý kapitalismus.

O obsahu oněch angažovaných skvostů dost vypovídá už jen pár namátkou vybraných titulků:

Komunisté v čele zápasu za českou suverenitu

Co znamená MDŽ pro národní umělkyni Jiřinu Švorcovou?

Podejme ruku antikapitalistickým hnutím

Čestné občanství Prahy Havlovi podpořit nemůžeme

V USA vzniká systém strachu NATO stupňuje bezpečnostní rizika a ohrožuje mír

Kubánské ženy navštívily poslanecký klub KSČM

Jak dlouho bude Svobodná Evropa ohrožovat centrum Prahy?

Jiný článek by se klidně mohl jmenovat třeba

Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru…

Ale počkat, to ne, takhle přece zněl celý název prohlášení z počátku roku 1977, posléze známého už jen jako Anticharta. Na shromáždění herců a jiných umělců v Národním divadle je procítěně přečetla soudružka Jiřina Švorcová. Ano, ta, která se v článku zmíněného mladého rudouška svěřovala se svým prožíváním Mezinárodního dne žen. Podpisem pak přítomní stvrdili věrnost komunistickému režimu, který v té době sice už přímo nepopravoval, ale například věznil Václava Havla a poslední oběť, Pavel Wonka, na svou strašnou smrt z rukou sadistických komunistických bachařů teprve čekal.

Nadějný mladý kádr, který zrůdný režim tak vychvaloval, se jmenoval Jiří Ovčáček.

Muž č. 2: Bezmála chartista 

Studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, odkud přešel na soukromou školu. Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy poté zahájil studium andragogiky, které nedokončil.

Devátého dubna se na předávání Cen Akademie populární hudby Anděl odehrálo něco, co tohoto zásadového muže velmi rozladilo a pohoršilo. Umělci si tam dovolili v přímém přenosu kritizovat prezidenta republiky Miloše Zemana. Jedna z oceněných, zpěvačka Lenka Dusilová, pronesla k přítomným v sále i u obrazovek:

„Mám na srdci pár slov. Je to důležitý. Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor. Děkujeme.“

Podobně se vyjádřil i David Koller a dodal ještě, že „soudruh Zeman“ nás táhne na východ.

Rozhněvaný mladý muž se neznal vzteky. Co si to ti kvákalové dovolují? Vždyť jsou jako ti hnusní antichartisti! Inu, co na tom, že signatáři Anticharty se před komunistickou botou na krku skláněli, zatímco tady těm se komunistické manýry zjevně ani dost málo nelíbí. To je detail. I sedl a spravedlivě rozlícen naťukal na Twitter:

„Angažovaní umělci. 1948, 1977 a teď 2016. Třeba opět uspořádají seanci v Národním divadle a budou podepisovat prezenční listinu.”

Tak, to jim to nandal!

Je přece hlásnou troubou soudru… eeh, tiskovým mluvčím pana prezidenta Zemana, a jakože se Jiří Ovčáček jmenuje, tohle si nějací takoví umělci dovolovat nebudou.