Čínský parlament se s tím očividně nepáře a s nějakou demokracií si rozhodně vrásky nedělá. Aktuálně vyloučil ze svých řad dva poslance, zastánce nezávislosti Hongkongu, za to, že odmítli odpřisáhnout věrnost Pekingu. Pořádek musí být a společnost je nutno pěkně stabilizovat. Když už ne tanky na náměstí Nebeského klidu nebo veřejnými popravami na stadionech (pracující lid si přece nějakou tu pěknou podívanou zaslouží), tak tedy alespoň takto.

To zase naší „čtyřce“ – Zemanovi, Sobotkovi, Štěchovi a Hamáčkovi – slibování věrnosti žádné potíže nedělá a s poníženou deklarací oddanosti čínským soudruhům přispěchali hned poté, co pan prezident usazený s ruskou vodkou u čínského stolečku, na povel provedl servilní hlubokosklon před „strategickým partnerem“.

Petr Vícha, předseda senátorů ČSSD toto vazalské gesto pokládá dokonce za slušnost a na výzvu TOP 09, aby příští šéf Horní komory Parlamentu onen ostudný podpis odvolal, nakvašeně odvětil, aby do Senátu nevnášeli „pravidla neslušnosti“.

Pochopitelně se rovněž nabízí mnohokrát diskutovaná otázka, proč se tak nedůstojně plazíme před obchodním partnerem, na jehož území vyvážíme jen minimálně. Slibované ohromující čínské investice se také pořád jaksi nekonají a nic ani nenaznačuje, že by se v dohledné době konat měly.

Přičemž se cudně mlčí o tom, že v dobách, kdy byl ministrem zahraničí Karel Schwarzenberg, na obchod s Čínou (který je samozřejmě nezbytný a na kterém není vůbec nic špatného) to vůbec žádný destruktivní vliv nemělo. Spíš naopak. A jen těžko někdo může věřit, že zrovna Schwarzenberg, bývalý předseda Helsinského výboru pro lidská práva, by o těchto lidských právech s čínskými představiteli nemluvil. Číňané jsou totiž pragmatici. Rádi si na někoho zadupou, ale pokud se jim obchod zdá výhodný, uzavřou ho, i kdyby k nám dalajlama jezdil každý týden.

Poklonkování našich státních představitelů komunistickému režimu, které začalo už při legendární návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga, tedy žádné výsledky nepřineslo.

Kupodivu je tomu dokonce naopak: Přes všechno to nedůstojné počínání poklesl podle údajů Českého statistického úřadu dokonce i dovoz z Číny – nejméně o 1,7 procenta – a vývoz se snížil přinejmenším o 5 procent.

Kromě toho je vcelku známým faktem, že lidé obecně – a nedemokratické režimy v tom nejsou vůbec žádnou výjimkou – pociťují větší úctu k těm, kteří si zdvořile, leč neústupně stojí na svém, byť by se jejich postoje diametrálně lišily. Hadru na podlahu a ponížených lokajů si neváží nikdo.

Zdá se však, že Zeman, který při své návštěvě Číny pronesl onen nehorázný výrok o tom, že nepřišel poučovat o lidských právech, ale sám se učit stabilizovat společnost, se od čínských soudruhů ještě zjevně má co učit, aby dosáhl jejich úrovně.

Zatím totiž jen nějak pozapomněl, že prezident republiky ministry k odstoupení nevyzývá, nýbrž jejich případné demise přijímá. Ministra kultury Hermana za nedostatek loajality k Číně také rovnou nepřetáhl čínskými hůlkami a nevyhnal z Úřadu vlády, ale „jenom“ ho vyzval k odstoupení.

Náš pan prezident je zkrátka jen takový malý pekingský psík.

Sedni. Lehni!