Už jste slyšeli ten vtip?

Čeho se voliči SPD bojí víc než diktátu Bruselu?
Diktátu z češtiny.

Tedy, vtip… Kdyby to byla pouhá anekdota, bylo by to ještě dobré. A kdyby šlo jenom o voliče. Ti nakonec reprezentují jen sami sebe a píší leda tak tetě Bláže, které na nějaké té chybě nesejde, nebo „vlastenecké“ komentáře na Facebook, kde otřesná čeština patří takříkajíc k dobrému tónu. S nejvyššími představiteli státu si obvykle nedopisují.

A to zas předseda Okamura, hrdý zastánce všeho českého a statečný zachránce naší kotliny před migranty, ano. Ten se rozhodl napsat panu prezidentovi a panu premiérovi. Tedy – „předsedovy vlády“, abychom citovali přesně.

Ach ano. Ouvej! Chybička se vloudila. A kdyby jen jedna. Hned několik. Hrubky jako Tokio.

Jen jestli ten pan Okamura nebude mít nakonec sakra pravdu. Dokážou se ti imigranti vůbec plně integrovat? Když – jak vidíme – ani ti, kteří k nám do naší krásné vlasti přišli už jako děti, nedokážou zvládnout náš jazyk bez chyb? Pak budou přece jen těžko schopni uplatnit se na kvalifikovanějších postech, než je dejme tomu práce popeláře či prodavače popkornu. Nemyslíte?

A pak se taky naskýtá otázka: Nebude panu prezidentovi líto, že v dopise dostal jenom jednu hrubku, zatímco panu premiérovi jich pan poslanec a předseda SPD nasázel víc?

Menší chyby v dopise prezidentovi, jako jsou třeba „přejí“ místo „přeje“, chybné velké M ve slově Mezinárodní, přebývající čárku za slovy „s pozdravem“… jsme velkoryse odpustili. Přece jen – je to imigrant. A taky hrdina. Dopisy plné chyb, které ještě včera hrdě vystavoval na svém facebookovém profilu, dnes už Tomio Okamura stáhl.

Nu což, příště třeba naše dva vrcholné představitele podělí spravedlivěji. Nebo se přihlásí do kurzu češtiny pro cizince. Pro imigranty jsou prý zdarma. Na to jsme ale víčka nesbírali!