HISTORIE / Do širého okolí se rozléhají zvony, skalnatý kopec vedoucí ke skalní jeskyni osvětlují pochodně příchozích vesničanů. Na konci cesty vzhůru se jim naskytne úchvatný výjev – jeskyně zevnitř připomíná kapli, stojí v ní živý oslík i vůl, na jesličkách se senem si hoví kamenná soška maličkého Jezulátka. Přilehlé lesy se rozezní písněmi, od skal se odráží jásot nadšených lidí. Z malé italské vesničky Greccio se v tu chvíli stává nový Betlém.

Ať už je betlém dřevěný, malovaný, z vosku či kamene, zpodobnění dva tisíce let starého příběhu o narození Ježíše Krista fascinuje a dojímá dodnes. Betlémy se staly nejen neodmyslitelným symbolem vánočního času, ale i míru, naděje a lásky. Původně zdobily jen chrámy a kostely, nakonec si našly cestu do domácností lidí věřících i nevěřících. A právě Česká republika ční na špičce světového lidového betlémářství, betlémy všech tvarů i velikostí lze v předvánočním čase najít téměř na každém rohu.

Když ožije betlém

Pět prkének z údajných Kristových jesliček vystavil už ve 4. století papež Liberius v římském kostele, dnešní bazilice Santa Maria Maggiore. Za zakladatele betlémářské tradice ale bývá považován až František z Assisi. Zakladatel žebravého řádu františkánů, který prosazoval chudobu, lásku k bližním a přísně asketický život, dostal jednoho dne nápad, jak den narození Ježíše Krista oslavit tak, aby se do něj mohli zapojit všichni – nejen bratři františkáni, ale i dospělí a děti, zvířata i sama okolní příroda.

„Chceš-li, abychom blížící se slavnost Vánoc slavili u Greccia, pospěš si a pečlivě obstarej, co ti říkám. Chtěl bych totiž slavit památku toho dítěte, které se narodilo v Betlémě, a chtěl bych, pokud možno, vidět svýma očima hořkou nouzi, kterou už jako dítě musilo snášet, jak leželo v jeslích, u nichž stál vůl a osel, i jak leželo na seně,“ vyzval prý František z Assisi jistého Jana v prosinci roku 1223. Místní muž s dobrým srdcem světce uposlechl a rychle na místě připravil vše, co bylo třeba. A tak se přesně před 800 lety zrodil vůbec první živý betlém na světě.

Dále čtěte

Vyprávěj mi o komunismu: Objednávejte knihu Pavla Šafra a Johany Hovorkové o každodennosti, na niž jste možná zapomněli

Je tu knižní vydání podcastu deníku FORUM 24! Johana Hovorková a Pavel Šafr si v desetidílném podcastu povídali o každodenním…

Věřící lidé si dojatě scenérii narození Ježíše Krista prohlíželi a zároveň naslouchali slovům Františka z Assisi, který jim předčítal úryvky z evangelia podle Lukáše o zázraku zrození Páně. Té noci se tak zrodila i tradice vánočních půlnočních mší. Především díky snaze františkánů a jezuitů se pak stavění betlémů šířilo napříč evropskými kostely a chrámy, zejména kvůli snaze posílit vliv katolické církve. Do domovů obyčejných lidí ale putovaly jesličky s Ježíškem ještě několik staletí.

Být svědky Ježíškova narození

V českých zemích se vůbec poprvé mohli lidé pokochat pohledem na betlém v roce 1562 v pražském kostele svatého Klimenta v Praze. A ještě během 16. století se díky jezuitům betlémy zabydlely i v dalších českých městech, tamějších kostelích a chrámech jako nedílná součást adventního a vánočního času. Lidem brávaly dech – figury těchto betlémů dosahovaly často životní velikosti a jimi ztělesňovaný biblický příběh působil až monumentálně. 

„Betlémy mají v pozorovateli vzbudit dojem, že on sám je přítomen Ježíšovu narození. Tento pocit mají posílit živě působící figury rozložené v prostoru tak, aby se divák s nimi sžíval a aby v něm vzbuzovaly náboženské pocity v plné síle úměrné prožitému zázraku,“ vysvětluje historik umění Rudolf Berliner.

Betlémy? Zábava pro děti!

Předvádění her s dřevěnými figurkami pro poddané se ale znelíbilo rakouské panovnici Marii Terezii. Zobrazované scény svaté noci a narození Ježíška považovala za „církve nedůstojné a přímo dětinské“, někdy až obscénní, a vinila je z toho, že odvádějí pozornost od skutečné pobožnosti a víry. V říjnu roku 1751 proto vydala dekret, který zakázal vystavování betlémů v církevních objektech. O jednatřicet let později ho zopakoval i její syn, císař Josef II., a zároveň jej rozšířil i na soukromé domy. 

Z kostelů je možná vyhnali, ale z lidské přízně nikoli. Mnoho řemeslníků se náhle ocitlo bez práce, a tak si museli poradit jinak – začali vyrábět betlémy doma potají, pro sebe i pro sousedy. A další lidé se k nim přidávali. Kdo neuměl vyřezávat, tvořil rozmanité figurky z hlíny, vosku, plátna, papíru nebo i těsta. Tvorba betlémů se stala i jakýmsi protestem nejen proti jejich zákazu, ale proti habsburské nadvládě obecně. Právě tehdy, na přelomu 18. a 19. století, se zrodila bohatá tradice českých poetických a pohádkových betlémů.

Dále čtěte

Smutný osud Josefa Lady: Pořezal si oko a dceru mu zabily bomby

HISTORIE / Zasněžené kopce, stříšky vesnických domečků, světélka ze světniček. Ponocný, oblečený do dlouhého huňatého kožichu, si k ústům přikládá roh…

Rok od roku se betlémy přibližovaly svou podobou českému prostředí a krajině. Přicházející pastýři a lidé s dary v nich samozřejmě nechyběli, ale mezi nimi se hemžily i nejrůznější postavičky rybářů, kupců, ševců či muzikantů. Doprovázela je typická zvířátka českého venkova a celé scenérie lemovala malebná krajina, té blízkovýchodní stále více vzdálená. Skvosty českého betlémářství lze spatřit ve všech koutech naší republiky.

Největší betlém na světě je v Česku

Tím vůbec největším mechanickým betlémem na světě se staly Krýzovy jesličky, které jsou k vidění v Jindřichově Hradci. Punčochář Tomáš Krýza na nich pracoval od poloviny 19. století, jsou sedmnáct metrů dlouhé a ožívá v nich více než tisícovka figurek. Snad nejznámějším betlémem je ten třebechovický, vystavený v muzeu v Třebechovicích pod Orebem, který si dokonce v roce 1999 vysloužil titul národní památky. Řezbáři Josef Probošt, Josef Kapucián a sekerník Josef Friml ho před více než sto lety zhotovili ze dvou tisíc kusů.

Betlémy se staly pevnou součástí křesťanských Vánoc, nezastavily je ani světové války nebo nástup komunistů k moci, kteří se snažili projevy víry ve veřejném i domácím prostoru co nejvíce potlačit. A dodnes dělají radost dětem i dospělým.