Při pohledu na ruské vůdce, kteří mají záměry buď zcela neprůhledné, nebo možná úplně průhledné, při úžasu nad tím, jak většinová ruská společnost pasivně přihlíží řádění svého vedení, je normální hlas vyjadřující se rusky osvěžující. Takové jsou třeba na sociální síti Telegram příspěvky politologa Vladimira Pastuchova.
Dne 11. března například komentuje další vystoupení ministra zahraničí Lavrova, jehož bezostyšné lhaní dokáže i nás stále udivovat. Třeba jeho neotřelá myšlenka, že Putin vyvolal válku na Ukrajině, aby zabránil válce.
Pastuchov píše: „Osobně mě během Lavrovovy tiskové konference překvapila jen jedna věc, skutečnost, že na Ukrajině nebyly nalezeny zdroje wuchanského koronaviru, který tam tajně dodali Američané, a vzorky jeho budoucích etnicky orientovaných kmenů, bezpečných pro milovníky sádla, ale smrtelně nebezpečných pro pijáky vodky. Mimochodem, poznámka pro propagandisty ministerstva zahraničí: to je slibný nápad a velký bratr Si za takovou výmluvu poděkuje, takže si nárokuji autorská práva pro budoucí použití.
Celkově na mě Lavrov působil dojmem unaveného mistra Moskevského uměleckého divadla, který se svým vtipem a talentem musí hrát ucházející hru módního, ale netalentovaného začínajícího režiséra.
Ale já se nepočítám, protože můj imunitní systém je zocelen dobrou znalostí případu Magnitského, z jehož materiálů vyplývá, že byl Browderem otráven v ruském vězení bojovým hliníkem. (Právník Sergej Magnitskij zemřel v roce 2009 po téměř roční vazbě za dosud nevyjasněných okolností poté, co obvinil skupinu vysokých hodnostářů z miliardových machinací. Bill Browder je americký finančník, pro kterého Magnitskij pracoval. Pozn. red.) Takže váleční netopýři hlášení ruskou rozvědkou na mě moc velký dojem neudělali.
Ale ne každý má samozřejmě takovou jedinečnou zkušenost, i když malajsijský boeing sestřelený ‚ukrajinským esem‘ by měl stačit.
Jedinečný talent Kremlu vytvářet důkazy o zločinech jiných ze vzduchu a rozpouštět důkazy o svých vlastních zločinech ve vodě je již dlouho známý. To však neznamená, že Lavrovovy drsné vtipy o vojácích nebudou fungovat. Jistě budou, už začínají pracovat. A existuje pro to mnoho objektivních důvodů. V Kremlu nejsou žádní hlupáci. Chápou, že veřejné mínění je pohyblivé a všeobecná ‚laskavost‘ brzo pomine. A pak se nejprve z nejvzdálenějšího kouta ozve pološeptem: ‚To je jen regionální konflikt, proč nás chtějí zatáhnout do svých hádek, my chceme žít jako dřív, bojíme se a nechceme válku u nás doma.‘
A právě tehdy budou mnozí chtít věřit v bojové netopýry se špinavými jadernými bombami pod ocasem. Takže Lavrov, ten ostřílený chlapík, ví, co dělá.“