Mnozí lidé se teprve vzpamatovávají z povolební kocoviny. Jedna bitva o zachování západní demokracie v Česku nedopadla dobře. ANO, SPD a KSČM získaly v parlamentních volbách celkem 48,04 % hlasů. Lidové hlasování ale mohlo skončit ještě hůř. TOP 09, KDU-ČSL a STAN byly blízko tomu, že ve sněmovně nezasednou vůbec. Další boj o budoucnost České republiky je ale už na obzoru. Boj o to, kdo bude příštím prezidentem České republiky. Pokud by Česku skutečně vládla čtyři roky trojice Miloš Zeman, Andrej Babiš a Tomio Okamura, můžete pomalu oprašovat učebnice ruštiny nebo uvažovat o destinaci vhodné k emigraci.

Volby ukázaly, jak moc je v současnosti roztříštěn středopravicový demokratický proud v Česku. ODS, Piráti, TOP 09, KDU-ČSL a STAN dohromady získaly 38,4 % hlasů. Samostatně strany nemají šanci ve sněmovně cokoliv prosadit. Budou tak muset spolupracovat s dalšími subjekty a nezbude jim nic jiného než od programu, kterým voliče oslovily, více či méně ustoupit.

U prezidentských voleb je ovšem situaci úplně jiná. Na Hrad se nedostanou kandidáti, kteří překročí 5 %, ani ten nejúspěšnější v prvním kole. Prezidentem se pochopitelně stane pouze vítěz kola druhého.

Kandidátů na hlavu státu stále přibývá. Miloš Zeman má svou stabilní voličskou základu, a pokud by byly volby jednokolové, vyhrál by je v současné konstelaci takřka jistojistě. Takto stále existuje naděje, že se ve druhém kole volby proti Miloši Zemanovi demokratický proud sjednotí. Česká republika nyní víc než kdy dřív potřebuje prezidenta, který bude poslední záchranou demokratických principů. V případě, že by byl Babišovým prezidentem Zeman, nebude hlava státu brzdou svobodu ohrožujících zákonů, nýbrž jejich urychlovačem.